I Remy jako by se snažil si ji zapamatovat, tiskl ji a hladil po zádech, bocích, prsou i zadečku.
„Pojď, najdeme tu postel,“ zamumlala eden naléhavě.
m ísto toho se od ní Remy odtáhl. Ucítila krátký dotek jeho rtů na klíční kosti a pak z jejího objetí vyklouzl. vzlykla zklamáním, ale brzy zjistila, že si před ní klekl. Opřel ji zády o rám dveří. Odhrnul lehounký sarong jako nevěstin závoj a už cítila jeho ústa na břiše a na stehnech a konečně i tam, kde je chtěla cítit nejvíc. zalapala po dechu a chytila se ho za ramena. Pohyby pánve vycházela vstříc jeho laskání a bezostyšně sténala, vrchol se blížil tak rychle, že by se snad měla stydět, ale bylo to příliš skvělé. Příliš dokonalé.
Remy pokračoval v dráždění. Když orgasmus udeřil, vsunul prst dovnitř, a ještě tím její slast znásobil.
Roztřásla se a snad by se zhroutila, kdyby nevstal a nějak ji nedopravil k posteli. Uložil ji na přehoz.
eden ho se smíchem zatahala za paže, chtěla na sobě cítit jeho váhu. Chtěla ho cítit v sobě.
Remy se ale ztratil ve tmě.
„spi. Uvidíme se ráno.“ Jeho slova zaskřípala po jejích zjitřených nervech.
„Remy.“ zrazeně se nadechla a zvedla se na lokty, ale to už slyšela, jak se za ním zavřely dveře.
stiskla stále ještě se chvějící stehna k sobě, přetočila se na bok, objala polštář a vtiskla do něj obličej.
Poté co uspokojil toho chtíčem poháněného barbara v sobě – o samotě, vlastní rukou – Remy nakonec usnul. vzbudil se s hlavou plnou zmatku a hořkou pachutí lítosti v ústech.
v noci, v tom podivném, temném bezčasí, si říkal, že to takhle bude stačit, že nebude riskovat, ale jeho touhu po ní to nijak nezmenšilo, naopak. Chtěl ji ještě víc než předtím.
ve sprše na sebe pustil proud ledové vody, zanadával,
ale erekci to vyřešilo, takže se oblékl a vyrazil do kuchyně za vůní kávy.
za otevřenými dveřmi na verandu slunce jasně svítilo do tropické zeleně, která zářila tisíci květů. na zbytku dvora byl jen písek a mandloně, pod jejichž větvemi vedla cesta na pláž.
v otevřené dřevěné bráně na konci stála eden a dívala se na oceán. noční čepici vyměnila za modro-žlutý šátek, kterým si omotala hlavu, a převlékla se do jednoho ze sestřiných triček a volných šortek, obojí jí bylo o číslo větší.
Remy zaslechl nějaký zvuk a uvědomil si, že to bylo jeho vlastní zasténání. stačil jediný pohled na eden a okamžitě po ní znovu zatoužil. ta minulá noc byla jako když se závislý alkoholik znovu napije, ale bože, stálo to za to. ta její třesoucí se stehna a boky a hlasité vzdechy ho málem přivedly k vyvrcholení, aniž by se sám sebe byť jen dotkl.
ale zároveň toho litoval. bylo to hloupé a on to neměl nechat zajít tak daleko. byl zázrak, že od ní dokázal včera v noci odejít, ale dobře slyšel, jak šokovaně zalapala po dechu, ještě než zavřel dveře. Jeho odchod se jí dotkl. změnil něco, co mohlo být trochu napjaté, ale civilizované soužití pod jednou střechou v kotel plný skrývaných emocí.
a le těžko se před tím mohl schovávat. nalil si kávu a zamířil k ní.
„Přemýšlíš, že by sis šla po ránu zaplavat?“ zeptal se, když došel téměř na dosah. eden ztuhla a usrkla si kávy z hrnku, který držela v ruce. Oči nespouštěla z moře. „možná později, až bude tepleji.“ Hlas měla napjatý a nepřirozeně vysoko položený a on si toho dobře všiml, ale rozhodl se na to nereagovat.
„tady je vidět, že jsi z Kanady,“ řekl a odložil šálek na sloupek. Pak se protáhl kolem ní a bez váhání zamířil na pláž, pokrytou částečně řasami, a dál do vody.
voda tady byla vždy vlažná, příjemná, jako ve vaně. Potopit se do vln pro něj bylo jako vrátit se domů. voda jako by smývala všechny problémy, které si sem přinesl.
Dnes jeho problém vstoupil opatrně do vody za ním.
„Je teplá!“ pronesla eden s udiveným úsměvem, který zasáhl jeho srdce jako pohled na úchvatnou duhu.
„ř íkalas, žes byla u středozemního moře. to je teplé, ne?“
„Jistě, ale taky jsem byla u atlantiku, na Ostrově prince edwarda. nikdy jsem se nedostala dál než takhle,“ ukázala hranou dlaně na stehně. „tohle je báječné.“
Ponořila se až po ramena. Její hlava poskočila nahoru, jak ji zasáhla vlna a poponesla eden o kousek zpátky k pláži.
Dvacet minut plavali, než se vrátili na břeh. eden se mokré tričko lepilo k tělu a i když si ho trochu odtáhla, aby skrz něj nebyla vidět podprsenka, Remy ji stejně zahlédl a teď měl ten obrázek vypálený od mozku. navždy.
„Leguán,“ řekl, když se přinutil sklopit oči k pláži. Ukázal před sebe.
eden se přiblížila k hromádce naplaveného dřeva, na němž zavalitý, šedohnědý ještěr seděl. v lny mu rytmicky omývaly nohy. „Koušou?“
„nikdy jsem se nedostal dost blízko na to, abych to zjistil. vždycky hrozně rychle – přesně takhle.“ Leguán už uháněl po pláži a zanechával za sebou v písku drobnou řádku stop.
„Škoda, že ho neviděli.“ eden se zadívala na nějaké děti, které právě přicházely s tátou na pláž. turisté, usoudil Remy, poněvadž je nepoznal.
„takhle jsi trávil dětství? Plavání před snídaní a pozorování ještěrek?“
„tohle byly moje zimy. a ni nevím, jak vypadají bílé vánoce.“
„to máš štěstí.“