do podoby přednáškového sálu a nahnala polovinu ředitelů Britského muzea, aby se připojili k přednáškám Společnosti starožitníků o nejnovějším vývoji v dešifrování egyptských hieroglyfů.
I jemu se to moc líbilo, a to nejenom proto, že Mary byla v sedmém nebi. Upřímně řečeno všechny zábavy nebyly hrozné, některé mu přišly velmi zajímavé. A zajímavé chvilky našel i v těch nejnudnějších večerech. Jednou z nich bylo pozorování, jak Genny neúprosně zatahuje sítě kolem nic netušících mužů. Seznam hostů byl totiž soustavně modifikován, jak ona své vybrané subjekty hodnotila, propouštěla a jiné nabírala.
Nenamáhal se, aby byl v obraze, sledoval ty její tanečky s obdivem a snažil se pochopit, jak zvolna dává dohromady působivou skupinu vhodných, inteligentních a zralých mužů. A na své pěšáky také náležitě dohlížela. Když se stalo, že jeden z vynikajících a i dost bohatých starožitníků zabloudil rukou na Maryinu zadnici, byl okamžitě ze seznamu adeptů vyškrtnut.
Kit na druhou stranu nerozuměl, proč některé adepty vybrala. Chápal, že musela pozvat vévodu z Burfordu a jeho vnučky, protože vévoda byl blízkým babiččiným přítelem. Ale neviděl důvod, proč by měla zvát někoho takového jako je lord Posonby. Dalo se říct, že je relativně vhodný až na to, že už prožil dvě manželství a měl bezpočet milenek. Toho by Kit nerad viděl, kdyby si Mary vybral za svojí třetí manželku.
Bylo tu i pár dalších mužů soustavně zvaných, ale důvody pro jejich zvaní nechápal. Patrně za to mohli jakési rodinné konexe, o nichž nevěděl. Bohužel i tihle muži měli znepokojující počet neprovdaných dcer.
Nevadily by mu, kdyby vedle nich nemusel sedět. Ale když si lehce postěžoval po několika prvních dnech před Genny, smetla jeho námitky bez špetky soucitu.
„Jste hlava rodiny, nemůžete mít ten luxus, abyste si vybíral, kdo budou vaši společníci při večeři. A, prosím, vzpomeňte si, jak jste slíbil, že nebudete dělat těžkosti.“
A odkráčela pryč s paní Pritchardovou, než stihl vyslovit jakoukoliv námitku. Proto byl dnes večer zase usazen mezi lady Sarah a lady Sophronii. Neměl nic proti hezkým dívkám, ba právě naopak, velmi oceňoval krásu. Ale neměl absolutně náladu na flirtování, jenže přesně to jediné po něm obě dívky chtěly. Měl flirtovat a také vyprávět o velkých dobrodružstvích, do nichž neměl vůbec chuť je zasvěcovat.
Alespoň že Julian na tom byl stejně, podobně okupován. Ta temperamentní Burfodovic žába, lady Calista nebo Calamata nebo jak se vlastně jmenuje, se snažila ze všech sil, aby stoprocentně připoutala bratrancovu pozornost. Ale po jeho druhé straně seděla hezká brunetka, o které kdosi říkal, že zdědí deset tisíc liber. Ta po něm vrhala letmé ostražité pohledy, ve kterých se mísil zájem a strach.
Kit s velkým zájmem i uznáním chvíli sledoval, jak Julian manévruje mezi těmi dvěma a s každou flirtuje jinak. Ale pak v okamžiku, kdy přesouval pohled od jedné ke druhé, si Kit všiml, jak Julian rychle zaostřuje oči naproti na Genny.
Byla to záležitost zlomku vteřiny, jako když pták nepatrně pohne křídlem v letu, aby korigoval svůj směr. Ale v ten okamžik se Julianův úsměv změnil z okouzlujícího a pozorného k jakémusi smutnému a skutečnému. Ovšem vzápětí už se opět vrátil k tomu bezbřehému flirtování s lady Calistou.
Kit se vrátil pohledem k Genny. Bavila ty dva starší milovníky whistu, a přitom dohlížela na zbytek hostů u stolu. Zároveň vedla němou komunikaci se služebnictvem kolem stolu. Ale stejně jako Julian i ona se v tom zlomku vteřiny přestala hlídat a usmála se něj takovým upřímným způsobem, trochu posmutnělým a trochu unaveným. V příští vteřině už se Julian díval jinam, proto sklopila oči ke stolu, úsměv se vytratil a ona vypadala tak nějak… ztraceně.
Cinkání, bzukot, šum, hukot i ševelení hlasů se
vytratilo, jako by se to utopilo ve vodě. Dokonce i jasné barvy zářící ve světle mnoha tuctu svíček v lustrech se nějak zamlžily. V tu chvíli totiž nevypadala jako Genevieve Maitlandová, ale jako Genny, kterou znával ve Španělsku: útlá, ostražitá, tichá, což tehdy nevnímal, ale teď si toho dobře všímal spolu s mnoha dalšími vlastnostmi. Byla plná divokého odhodlání a pečlivě tajené bolesti.
Důstojníci pobaveně sledovali, jakou moc nad svým dědečkem má, ale Kitovi teprve teď došlo, že generál Maitland dobře věděl, jaká je jeho vnučka a že to bude mít v životě těžké. Proto se velmi snažil, aby jí to vynahradil… alespoň něčím.
Nestačilo to. Všechna její síla, vášeň a potřeby byly momentálně vyplýtvávány na organizování večeří, brždění temperamentu jeho babičky i na hledání ženichů pro dvě vdovy Carringtonové.
Vtom Genny narovnala ramena, zvedla bradu a otočila se, aby se na něj mohla podívat. Bylo mu, jako by dostal políček. Tělo se mu napjalo, aby odrazilo ten krátký, ostrý úder. Pak následovala vlna horka a on se musel opřít o opěradlo židle.
Neuhnula pohledem, stále ho držela v zajetí, z chladných šedých očí byl pečlivě odstraněn jakýkoliv výraz. Ale její obrana nebyla úplně dokonalá. Kdyby vstala a převrátila celý stůl, aby porcelán, stříbro i křišťálové sklo popadalo na podlahu, přišlo by mu to přirozenější, než když tam jen tak seděla v hezkých světle modrých šatech s nepoddajnými vlasy zkrocenými do úhledného účesu v řeckém stylu.
Nechal se tou představou unést. Ona by se postavila jako Dido mezi ruinami Kartága, s medově zlatými vlasy bujně rozpuštěnými a hladícími jí pokožku, chladné oči plné bouře. Přišla by takhle k němu a… „Souhlasíte s tím, lorde Westforde?“
Lady Sarah ho vytrhla z erotického snění a vrátila opět velmi nepříjemně do reality. V obluzení ze svých