Kapitola osmá
Tanec v oblacích
Černý mrak zčistajasna vybuchl a před
nimi stála Selena. Z rohu jí létaly blesky a v místech, kam dopadly, spálily trávu.
Medailon na Selenině krku se otřásal silnou bouřkou, která uvnitř něj řádila. Nad
Selenou poletoval netopýr Škodík a cosi nervózně brebentil.
Klisna probodla Elišku s Anežkou vzteklým pohledem.
„Myslíte si, že jste chytré!“ zavrčela rozzuřeně. „Ale jste bláhové, pokud si myslíte, že mě porazíte. Brzy bude celé království mé a každý se mi bude klanět.“
„Ne dokud tu budeme my, abychom tě zastavily,“ prohlásila Anežka nebojácně.
„Zastavily? Mě?“ V Seleniných očích
se zle zablýsklo. „Nikdo mě nezastaví.
Nezapomeňte, že mám stále ještě dva kouzelné přívěsky. Já se stanu královnou Kouzelného údolí!“
Skřehotavě se zachechtala, zadupala kopyty do země a vznesla se do vzduchu, obklopená vírem z černého mraku.
„Raději si dávejte pozor!“ zapištěl Škodík.
„Selena vždycky vyhrává. Ona se vrátí!“
„ŠKODÍKU, ke mně!“ ozvalo se příšerné zaskřehotání. Škodík vyjekl strachy a vyrazil za Selenou.
Když oba zmizeli v mracích, sklonila Aurora svou překrásnou hlavu k Elišce a Anežce. „Neposlouchejte ji,“ uklidňovala je. „Selena nikdy nevyhraje. Vy dvě jste opět zachránily naše království. Nevím, co