Jako první si uvědomil smrad. Byl to pach věcí, které strávily dlouhé roky na střídačku vrežimu hnití apak vysychání, okořeněný závanem toho, co rádo žilo vtemnotách aporůstalo kamení. Vzduch uvnitř byl hustý anehybný, oproti venku chladný. Někde vdáli se ozývalo nepravidelné kapání vody. Slunce měli přímo vzádech, atak kolem nich prolétaly paprsky světla, protínaly vířící prach uvnitř a vrhaly na všechno dlouhé ostré stíny.
Poslali před sebe další vílí lampičky, jejichž světlo rozvířilo stíny sem atam. Následovala Džiny, která zaklekla ve vstupu do podzemí snějakým aparátem, připomínajícím klenotnickou lupu, připevněnou postrojem před okem. Pohybovala se nesmírně pomalu, jeden opatrný krok za druhým. Vpravé zvednuté ruce držela další vílí lampu, nastavenou tak, aby před sebe vrhala kužel rudého světla. Vdruhé ruce svírala dlouhou tyč, kterou opatrně šťouchala do podlahy před sebou.
Vsemknuté pozici ji následoval předvoj, skušemi zapřenými do ramen. Jakmile prošli dovnitř proraženými dveřmi, rozptýlili se do stran. Gong tvořil hrot klínu. Na rameni mu stále seděl Mungo, skoženou čepkou na hlavě avelkými brýlemi staženými přes oči. Falešný plnovous zkočičích chlupů si zastrčil pod límec dlouhého pláště. Držel vrukách dlouhou tyč spověšenou lampou asjejí pomocí si prohlížel stíny na stropě, mumlal, šťouchal do 99
nich apak znovu něco mumlal. Tad se držel Gongovi těsně vpatách aRubína se netrpělivým postrčením postarala, aby mu Durham opravdu šlapal ve stínu.
Nacházeli se vdlouhé aúzké místnosti sklenutým stropem, který se ztrácel nahoře vtemnotách. Pilíře podél zdí vytvářely dojem, že stojí vtunelu okroužkovaném stíny. Podlahu pokrývala abstraktní mozaika, se spárami mezi dlaždicemi zaplněnými špínou. Všude se válely úlomky kostí, kamení akousky zrezavělých zbrojí. Ukonce místnosti spatřili podél zdí temné otvory lemované kamennými oblouky asamotný vstup končil po třiceti metrech tmavým portálem. Temnotu narušovaly rozptýlené obláčky světla zvílích lampiček. Durham ve stínech rozeznal střely zbalisty zabodnuté do podlahy, stále ještě spojené řetězy.
Džiny pomalu pokračovala místností aoťukávala přitom podlahu azdi svým klackem. Každé podezřelé místo si pečlivě prohlížela svým optickým aparátem.
„Magazar Korra,“ prohlásila. „Ty spojky vrozích jsou jasná známka jeho práce.“
„To je trpasličí jméno?“ zajímal se Durham.
„Většina takovejhle míst je trpasličí práce,“ odpověděla Džiny. „Na stavbách kobky se dá vydělat hromada peněz. Skoro jako na pevnostech. Trpaslíci jsou architektonická základna celýho dobrodružnýho průmyslu.“
„Takže Magazar?“ ujišťoval se Tad. „Nebyla ta díra vJižním Zpěvu jeho?“
Džiny přikývla.
„Co si pamatuju, bylo tam pár hnusnejch pastí. Třeba ta sroztaveným olovem, co vyteklo zmříže nad branou.“
„To jo, ale jeho pasti většinou časem začnou zapadat níž než okolí,“ řekla aukázala na část podlahy, na které Durham