„Jamesi!“ okřikla syna lady Brockenshawová, oddaná royalistka.
„Promiň, máti, ale k čemu je nám královna? Nedělá nic, než že se schovává někde ve Skotsku.“
„Má nemalý význam, drahý synu,“ nechal se slyšet otec.
Večer se chýlil ke konci a James měl za sebou další otravný den. V době vánočních trhů a svátků Bosvenna Manor ožilo, jenže teď byl leden a nekonečně dlouhé, ponuré dny se zdály k nepřežití. James doufal, že jeho nudu rozptýlí matčina komorná, ta se mu však úzkostlivě vyhýbala. V domě plném služebnictva bylo téměř nemožné ocitnout se s ní o samotě. Po počátečním flirtování se touha po krásné služebné proměnila doslova v posedlost. Nejvíc by mu prospělo na nějaký čas odtud vypadnout… A usoudil, že ten čas právě nastal.
„Koncem týdne odjíždím do Londýna navštívit Edwarda.“
Oba rodiče se k němu po tom nečekaném oznámení překvapeně obrátili.
„Doufal jsem, že ze mě konečně sejmeš tíhu zodpovědnosti za hospodaření na panství.“
„Přece jsem navštívil nájemce.“
„Ano. Jedenkrát, na začátku zimy. Je třeba dělat mnohem víc, ovšem ty vůbec nejevíš zájem, aby ses naučil aspoň něco.“
„Je to tvůj domov, Jamesi,“ přidala se rozčileně matka. „Jenže ty jenom hledáš záminky, jak odtud zmizet. Vždyť jsi nedávno přijel!“
James se posadil vedle ní a poplácal ji po dlani jako dítě. „Máti, drahoušku, vrátil jsem se na začátku podzimu. Jestli si mám najít bohatou nevěstu, pak je naprosto nezbytné objevovat se ve společnosti, kde rodiče uvádějí debutantky.“
„Ubytuješ se v Edwardově londýnské rezidenci?“
„Ano, otče. Ušetřím ti náklady.“
„Jak tě znám, vyúčtuješ mi další.“
„To doufám.“
„Proboha, jen se nehádejte,“ přerušila je lady Brockenshawová. „Víte, jak hádky nesnáším.“
Následovalo nepříjemné ticho a matka zřejmě cítila potřebu ho prolomit. „Jaký máš v Londýně program, Jamesi?“ zeptala se.
„U Edwarda je na návštěvě nějaký Američan. Eddie mu jistě bude chtít ukázat památky a vychutnat si velkoměsto se vším všudy.“
„A ty je pochopitelně doprovodíš. Ví o tom vůbec Edward?“ zajímalo otce.
„Ještě ne. Ale už mě několikrát zval na návštěvu, až ten Američan přijede, a jistě mě uvítá rád.“
„Proč o tebe tak stojí?“
„Jeho kamarád trochu fušuje do akcií. Edwarda to nadchlo a taky zvažuje investice do cenných papírů.“
„A tebe do těch čachrů zatáhne, co?“ kroutil lord Brockenshaw hlavou. „Máš peníze? Investor se musí připravit nejen na zisk, ale i na ztráty. Karbanem si na cenné papíry nevyděláš.“
„Nemáš pochopení pro dobrodružství, otče.“ James pustil matčinu ruku a nalil si další sklenku.
„Ano, ano… S cizími penězi se dobrodružství podniká snadno, synu.“
James rázně postavil sklenku na stolek, až sebou matka trhla leknutím.
„Nezačínejte zase!“ Přitiskla si prsty na spánky. „Začíná mě z vás bolet hlava.“¨
„Omlouvám se, drahá.“ Manžel se zvedl k odchodu. „Potřebuju dokončit práci ve studovně. Půjdeš spát brzy, viď, drahá?“ Přistoupil ke křeslu a políbil manželku na čelo.
James o krok couvl.
„Asi si půjdu lehnout hned… Jamesi, jsi tady ještě? Zazvoň, prosím, na Janey.“
„S radostí, matko.“ James několikrát zatáhl za šňůru a pak se posadil tak, aby měl dobrý výhled na celý pokoj. Popřál otci dobrou noc, pohodlně natáhl nohy, zkřížil kotníky a očekával příchod matčiny komorné. Atmosféra v pokoji se po odchodu starého pána rychle uvolnila; James pozvedl sklenku proti zavřeným dveřím.
„Napíšeš mi, Jamesi?“ ozvala se matka.
„Samozřejmě.“
„Bude se mi po tobě stýskat.“
„Mně po tobě také.“
„On tě má také rád, Jamesi. Jen má strach – o tebe i tvou budoucnost.“
„Zbytečné obavy.“
Lady Brockenshawová se odmlčela; věřila synovu ujištění. Ten netrpělivě hleděl na zavřené dveře.
Janey vešla tiše jako stín. Věděl, že vnímá jeho přítomnost, a dráždilo ho, že se vyhýbá jeho pohledu. Na druhé straně si ji mohl nerušeně prohlížet. Se zalíbením klouzal pohledem po oblých bocích a zadečku, když odsouvala matčinu podnožku. Udivoval ho útlý pas, okouzlovala plná ňadra, když se napřímila. Překvapila ho sametová kůže na šíji ozdobené jemnými zvlněnými pramínky vlasů. Pohybovala se zlehka, s grácií tanečnice. Na jedné straně se nesla jako dáma, na druhé z ní vyzařovala čistota a nevinnost jeptišky. James ještě po žádné ženě tolik netoužil. Čím nedosažitelnější byla, tím silněji po ní prahl…
Z myšlenek ho probral matčin hlas.
„Promiň, máti, nerozuměl jsem.“
„Říkám dobrou noc, Jamesi.“ Matka stála u dveří, Janey po jejím boku, oči upřené na koberec.
„Dobrou noc,“ odpověděl James duchem nepřítomný, protože si všiml knihy na stole. Janey matce každý večer před spaním předčítala právě z téhle knížky. „Jdu do pracovny