Ale ani Velkým terorem se Rudá planeta dostatečně nenasytila a likvidace představitelů moderny pokračovala, i když už ne tak drasticky a v takovém rozsahu. Její obětí se nakonec stal i blízký Tatlinův přítel Nikolaj Punin, spisovatel, umělecký kritik a dříve i vysoce postavený komisař. Po krátkém zadržení v roce 1935, kdy ho zachránila jeho přítelkyně Anna Achmatovová, byl v roce 1949 znovu zatčen za podporu formalismu a odsouzen k nuceným pracím v gulagu za polárním kruhem, kde nemocný zemřel vyčerpáním.
Vladimir Tatlin, jeden z hlavních hrdinů Scheijenovy knihy, umírá v osamocení 31. května 1953, necelé tři měsíce po Stalinově smrti, a na jeho pohřbu se údajně sejde jen osm nebo devět lidí. Byl po velkou část svého života legendou a prototypem proletářského umělce, díky čemuž se mu podařilo ze spárů bolševického vraždění uniknout. Jeho poslední práce z konce čtyřicátých let jsou kupodivu dvě zcela realistické malby, obraz Maso (1947) se zapíchnutým nožem a Lebka na
otevřené knize (1950). Můžeme se jen dohadovat, co na sklonku života vedlo Tatlina k návratu k malbě a vytvoření obrazů právě s těmito tématy.
28. Malevičovo tělo vystavené při smutečním obřadu a pohřební průvod v Leningradě.
29. Vladimir Tatlin: Maso, 1947, olej na plátně na kartonu, 61 × 71,5 cm, Treťjakovská galerie, Moskva. Repro: arthive.com
1 Scheijen, Sjeng: Avantgardisté. Ruská revoluce v umění 1917—1935 (2023), Host: Brno, s. 506.
2 Ždanov, A. A.: O umění (1950), Orbis: Praha, s. 7.
3 Treťjakovskaja galereja: ot avangarda do postmoděrnizma. Mastěra XX veka (2006), Gos. Treťjakovskaja galereja: Moskva.
4 Besançon, Alain: Zakázaný obraz. Intelektuální dějiny obrazoborectví (2013), Barrister & Principal: Brno, s. 309—310.
5 Groys, Boris: Gesamtkunstwerk Stalin. Rozpolcená kultura v Sovětském svazu / Komunistické postskriptum (2010), Akademie výtvarných umění v Praze, s. 33.
6 Scheijen, Sjeng (2023), s. 11.
7 Tamtéž, s. 10.
8 Tamtéž, s. 131—133.
9 Tamtéž, s. 28.
10 Tamtéž, s. 35.
11 Groys, Boris (2010), s. 60.
12 Lunačarskij, Anatolij Vasiljevič: Stati o umění. Estetika, kulturní politika, teorie literatury (1975), Odeon: Praha, s. 216.
13 Scheijen, Sjeng (2023), s. 180.
14 Zetkinová, Klára: Vzpomínky na Lenina, cit. dle: Finges, Orlando: Natašin tanec. Kulturní historie Ruska (2004). Pavel Dobrovský — BETA a Jiří Ševčík: Praha, s. 385.
15 Scheijen, Sjeng (2023), s. 178.
16 Lunačarskij, Anatolij Vasiljevič: Parižskije pisma, cit. dle Scheijen, Sjeng (2023), s. 147.
17 Tamtéž, s. 281.
18 Tamtéž, s. 432.
19 Tamtéž, s. 142.
20 Tamtéž, s. 21.
21 Tamtéž, s. 174—175.
22 Tamtéž, s. 206.
23 Tamtéž, s. 207.
24 Tamtéž, s. 102.
25 O Malevičovi ve Vitebsku a jeho dalších osudech viz Mikš, František: Rudý kohout Picasso. Ideologie a utopie v umění
20. století: od Malevičova černého čtverce k Picassově
holubici míru (2015). Barrister & Principal: Brno, s. 49—69.
26 Scheijen, Sjeng (2023), s. 261.
27 Tamtéž, s. 266—269.
28 Tamtéž, s. 311.
29 Groys, Boris (2010), s. 25.
30 Scheijen, Sjeng (2023), s. 329.
31 Tamtéž, s. 398—399.
32 Tamtéž, s. 23.
33 Ždanov, A. A. (1950), s. 92.
34 Mikš, František: Malba, která měla navždy zmizet. Ukrajinští bojčukisté a bolševický teror, Kontexty 2/2002, s. 33—48.
Další použité zdroje:
Bowlt, John E. (ed.): Painting Revolution. Kandinsky, Malevich and the Russian Avant-Garde (2000). The State Russian Museum, St. Petersburg — The State Museum-Exhibition Center (ROSIZO): Moskva.
Flores, Marcello: Komunismus (2008). KMa: Praha.
Petrova, Evgeniia (ed.): A Legacy Regained: Nikolai Khardzhiev and the Russian Avant-garde (2002). Palace Editions: Sankt-Petěrburg.
Schröder, Klaus Albrecht: Chagall to Malevich. The Russian Avant-Gardes (2016), Hirmer Verlag, München.
Tupitsyn, Margarita (ed.): Rodchenko & Popova: Defining Constructivism (2009), Tate, London.
František Mikš (1966), šéfredaktor revue Kontexty a nakladatelství Books & Pipes.
Kateřina Hloušková a František Mikš (eds.)
