Nerghan z Grallu?“ zeptala se. „Celé Pláně si šeptají, že jsi jedním z nejlepších bojovníků naší země, přesto ses doposud nikdy nezúčastnil sigurova klání, aby sis nárokoval své právoplatné místo v armádě.“
„Není to tím, že bych nechtěl,“ připustil neochotně. „Sigur mě nepředvolal.“
„Nikdy tě nenapadlo proč?“
„Já vím proč.“
„Skutečně?“ zeptala se se zájmem a otočila si jeho ruku tak, aby mu viděla na dlaň.
Nerghan si odfrkl. „Nelíbí se mu, že bych chtěl změnit naše tradice. Tak jako ostatní si myslí, že jsem prospěchář, jemuž se nechce dodržovat Kodex. A tak se mě rozhodl potrestat — a ponížit — tím, že mi nedopřeje zadostiučinění ve vojenském klání. Jenže to se přepočítal.“
„Mýlíš se,“ pronesla tiše. Špičkou drápu mu v dlani vykreslovala drobné kruhy a co chvíli mu přejela po celé délce jednotlivých prstů.
Nerghan se zachvěl — jen nevěděl, zda z jejích slov, nebo z jejího doteku, který se nedokázal přimět přerušit, ačkoliv netušil, co s ním Hinarea dělá. Chtěl, aby se ho dotýkala i nadále, aby mu hebkými bříšky prstů přejela po předloktí, po paži…
„ Zkoušíš na mě nějaké šamanské triky?“ zamručel podezřívavě, ale nevytrhl se z jejího jemného sevření — na to měl příliš slabou vůli.
Šibalsky se na něj usmála. „Jak se to vezme. Je to jen technika na uvolnění.“
„Nepotřebuji se uvolnit.“
Hinarea povytáhla obočí a sjela pohledem k jeho druhé ruce. Aniž si to uvědomoval, měl ji zaťatou v pěst. Pomalu
stisk povolil a uhnul pohledem, když se Hinarea začala opět věnovat jeho potlučeným prstům.
„V čem přesně se podle tebe mýlím?“ navázal po chvíli na jejich předchozí rozhovor, než se nechal příliš rozptýlit její péčí.
„ Firthag tě nepovažuje za prospěcháře a nepovolal tě, aby tě potrestal nebo ponížil.“
„Ne? Co jiného by tím mohl sledovat?“
Hinarea se na něj zkoumavě podívala a Nerghan si všiml, jak se jí v očích zatřpytily zlatavé tečky, značící, že je praktikující šamanka. V tu chvíli si vybavil noční rozhovor se sigurem.
Chci vědět, zda celou svou bytostí — srdcem i duší — věříš tomu, že láska může změnit tradice a myšlení celého národa. Byl bys ochoten pro své přesvědčení zemřít?
„B yla to zkouška,“ napadlo ho. Sigur chtěl vědět, jestli Nerghan neobrátí, když by to vypadalo, že ho kvůli jeho názorům vyčlení ze společnosti. Chtěl znát sílu jeho charakteru. Přesto měl Nerghan pocit, že mu něco uniká — důvod náčelníkova počínání. Mohlo to být tak jednoduché a Firthag prostě jen sdílel jeho přesvědčení o důležitosti změny?
Pak se mu ale všechny myšlenky rozutekly, když mu Hinarea zatlačila zdobeným drápem do dlaně a celým tělem se mu rozlilo příjemné mravenčení. Nedokázal dát dohromady souvislou větu, tak jen zavřel oči a spokojeně zamručel. A pak, chvíli předtím, než mu plně došlo, čeho je ono mravenčení předzvěstí, Hinarea jeho ruku pustila. Jako by mu někdo vysál všechen vzduch z plic, takový to pro něj byl v tu chvíli šok. Otevřel oči a zmateně zamrkal. Nechal se unést. Nechal se sakra hodně unést…
Šamanka se zvedala k odchodu, jeho rozpaků si zjevně nevšimla. „Měl by sis uvědomit, že Firthag není tvůj nepřítel. Můžete si vzájemně pomoct.“
„A jak?“ dostal ze sebe a byl pyšný na to, že jeho hlas nezněl tak otřeseně, jak se cítil.
„Zapomínáš na takový malý, nepatrný detail — Firthag je přece sigur,“ mrkla na něj.
Nerghan si její slova opakoval většinu noci, když zase nemohl spát — bylo to bezpečnější než vzpomínky na dotek jejích prstů. Snažil se vybavit si předchozí sigurovo chování i jeho slova a hledal ve všem skryté významy. Dostal ho sem lstí a zjevně má nějaké postranní úmysly. Měl by se ho na to zeptat, jenže měl pořád vztek kvůli svému otci.
Když ucítil závan arghanového listí, povzdychl si a vyšel před chýši.
Opět našel Firthaga s dýmkou, opřeného o klanový totem.
„Dneska to byla pěkná podívaná,“ přivítal ho.
„Neměl jsem to v úmyslu, pane.“
„To jsem pochopil. Tvoje chování mi přišlo moudré — žádné naparování a hloupé předvádění, které by ostatní jen lákalo k tomu, srazit ti hřebínek. Hezky si držet všechny karty u těla. Takže… co to dneska mělo znamenat?“
Nerghan před sebou uviděl Hinareiny pichlavé oči a úsměšek. Víc toho neumíš? Zavrtěl nad sebou hlavou. „To kdybych věděl, pane.“
„Nemusels Draghovo vyzvání přijmout.“
„Oba víme, že musel, pane,“ zamručel.
Firthag chvíli mlčel. „Tvou pověst by to nepoškodilo. Navíc dav byl na tvé straně — odpustili by ti.“