kultivaci. K minimalizaci vstupu do katétru je vhodné využívat bezjehlové adaptéry. Před jejich použitím je však vždy nezbytná důsledná dezinfekce. Všechny nepoužívané katétry je potřeba co nejdříve odstranit. Zároveň se nedoporučuje měnit CICC rutinně, neboť tato praxe nesnižuje výskyt katétrových infekcí. Zejména u rizikových pacientů můžeme k prevenci katétrových infekcí používat zámky s taurolidinem.
Žilní katétr zpravidla provází pacienta po celou dobu jeho hospitalizace a v případě parenterální výživy je pacient na cévním přístupu přímo závislý. Z jeho přítomnosti však může vyplývat celá řada rizik. Katétrové infekce jsou jedním z nich a negativně se projevují nejen na mortalitě, ale i na délce a ceně hospitalizace. Při správné péči o katétry a aplikaci současných poznatků lze těmto komplikacím předcházet.
Literatura
Buetti, N., Marschall, J., Drees, M., Fakih, M. G., Hadaway, L., Maragakis, L. L., Monsees, E., Novosad, S., O’Grady, N. P., Rupp, M. E., Wolf, J., Yokoe, D., Mermel, L. A. Strategies to prevent central line‑associated bloodstream infections in acute‑care hospitals: 2022 Update. Infect Control Hosp Epidemiol, 2022; 43(5): 553–569.
O’Grady, N. P., Alexander, M., Burns, L. A., Dellinger, E. P., Garland, J., Heard, S. O., Lipsett, P. A., Masur, H., Mer mel, L. A., Pearson, M. L., Raad, I. I., Randolph, A. G., Rupp, M. E., Saint, S. Healthcare Infection Control Practices Advisory Committee (HICPAC) (Appendix 1). Summary of recommendations: Guidelines for the prevention of intravascular catheter‑related infections. Clin Infect Dis, 2011; 52(9): 1087–1099.
Pittiruti, M., Hamilton, H., Biffi, R., MacFie, J., Pertkiewicz, M., ESPEN. ESPEN guidelines on parenteral nutrition: central venous catheters (access, care, diagnosis and therapy of complications). Clin Nutr, 2009; 28(4): 365–377.
Pacienti s abdominální katastrofou obvykle vyžadují některou z forem nutriční podpory. Za tímto účelem musíme vždy zvážit, zdali je možné zvolit právě enterální výživu, která je pro pacienta bezpečnější a fyziologičtější než výživa parenterální. Vzhledem k tomu, že se často jedná o pacienty se střevní insuficiencí, je však enterální výživa méně častá než parenterální výživa. Přesto existují situace, kdy ji lze s výhodou použít. Významnou výhodou je pak její použití v pooperačním období, kdy pomáhá při převodu na plnohodnotný perorální příjem.
10.1 Indikace enterální výživy
Enterální výživa je indikována k nutriční podpoře pacientů, kteří nejsou schopni dosáhnout svých nutričních cílů běžnou dietou. V širším slova smyslu můžeme enterální výživou (tedy výživou podávanou do střeva) rozumět dietu posílenou o různé doplňky například v podobě bílkovinných přídavků (např. protein v prášku) nebo dietu obohacenou o nutriční doplňky (oral nutritional suplements – ONS), jako jsou přípravky určené k popíjení (sipping), a samozřejmě enterální výživu podávanou cestou výživové sondy. Podmínkou podávání enterální výživy je však vždy funkční trávicí trubice.
Jestliže nejsme schopni dosáhnout nutričních cílů enterální výživou, vždy je vhodné zvážit, zdali bychom jich eventuálně nemohli dosáhnout kombinací s parenterální výživou. V takovém případě může pacient profitovat z udržení střevní činnosti a zlepšení trofiky střeva.
10.2 Kontraindikace
enterální výživy
Základní kontraindikací podávání enterální výživy je nefunkční trávicí trubice, která je také nejčastější příčinou, proč není enterální výživa u nemocných s abdominální
katastrofou používána. Abdominální katastrofa je totiž často doprovázena přítomností střevních píštělí a/nebo syndromem krátkého střeva, v některých případech i ileózním stavem.
V případě přítomnosti střevních píštělí, které často ústí do laparostomatu, se obvykle snažíme jejich výdej minimalizovat a z tohoto důvodu je enterální výživa nevhodná. Pakliže se daří jímat střevní obsah do stomických sáčků nebo odsávat drény, lze o enterální výživě uvažovat. Musíme však posoudit její efektivitu dle lokalizace píštělí, a tedy potenciálního výskytu syndromu krátkého střeva.
10.3 Typy a způsoby použití enterální výživy
Nejjednodušší způsob podávání enterální výživy je forma různých doplňků v podobě prášku či roztoku. Takto jsou nejčastěji suplementovány bílkoviny, případně sacharidy či minerály. Tento způsob výživy je však obvykle nedostatečný anebo nevhodný pro pacienty s abdominální katastrofou, zejména v jejím akutním stadiu. Významnější roli má tato forma zejména v období rekonvalescence po vyřešení stavu a v období přechodu na běžnou stravu.
Enterální výživa v podobě popíjení neboli sippingu může mít své využití po celou dobu léčby. Z počátku sipping využíváme v malé dávce i při významně omezeném perorálním příjmu (např. z důvodu přítomnosti střevních píštělí) k udržení trofiky střeva. Jeho význam tedy nespočívá v této době v jeho nutriční úloze, ale v dalších pozitivních efektech. V pooperační fázi pak můžeme dávku sippingu navyšovat a slouží k převodu na plný perorální příjem. Vzácně lze sipping u spolupracujících pacientů použít i k plné enterální výživě v situacích, kdy nechceme trávicí trakt ještě zatěžovat běžnou stravou. Jedná se například o situace, kdy