„Nezlobtesezatakosobnídotaz,ale…prýjstemělavztahyhlavně sženatýmimuži.Prýdošloinanějakýtenrozvod.Rodiny,kterése díkytomutakzvaněrozpadly.“
„Vymyslíte,žetobylapouzemojevina?“znovusenapilavodya byloznát,žejízačínábýtrozhovorčímdálvícenepříjemný.„Jak říkám,nejsemnatopyšná.Bylajsemtehdyhloupá.Dnestovidím jinak.Mámužsvourodinu…svévymodlenédítěaúplnějinýživot. Věnujisecharitěadělámspoustydobrého,anižbychotomněkde mluvila,aletovásasinezajímá,že?“
„Noale…“zmohlsenovinář.
„Užseotomnechcibavit.Já,promiňte,ale…vše,cojsemvám chtělaříct,jsemřekla.Každýaťsesnažížít,jaknejlépeumí…zdravá krevjenašecesta…násvšech!“vytrhlasimikrofonzkošile,hodilaho nazemvedlesebeazmizelazezáběru.
„Počkejte,paníOlivová,jaktomyslítestoukrví…paní…“
Koneczáběru.
Podalšímstřihubylvzáběruopětmoderátor. „Tak jste mohli vidět a slyšet první část našeho pořadu Ztracené případy. Pokud vás zajímá i naše další soukromé pátrání o domě hrůzy, jak jej s kolegy nazýváme, sledujte nás dále. Pokusíme se rozkrýt další nejasnosti v tomto případu v jednom z dalších dílů. Dále sledujte pořad, Ztracené případy!“
Vtelevizizaznělaznělkakreklamám.
GanysepodívalanaMartu,Martananiaoběmělypodobně nechápavývýraz.„Jakožecože?“vypadlozGanyazapálilasidalší cigaretu.
„Topřecinenímožnýtohle.Tosenemohlostátunás.Myslím,že je to celý nějak nahraný, co myslíš?“ pronesla Marta a kroutila nevěřícněhlavou.
Ganysenapilanápojesledemanatáhladosebekouřzcigarety. Zvedla nechápavě ramena a snažila se skrýt opravdové emoce. „Nějakánovinářskáblbost,víšjak,“hrálanáhlýnezájemaschovalasi krabičkucigaretzpětdobundy.
Martaseknínahnulapřesbaradůležitěavážněsenanipodívala. „Něcotialepovím.Asidvadnynato,cojenašlivtomdomě,setady zastaviltakovejdivnejchlap.“
„Noacojako?Semchodějjenomdivnýlidi,samatokaždýmu vyprávíšnapotkáni,“usmálaseapohladilaMartupovrásčitéruce.
„Nerozumíšmi…tenchlapsejmenovalIgor,tosidobřepamatuju a…abyltadyumějendvakrát.Jednouasitýdenpředtímnežjenašli a potom. Potom se sem připotácel znovu. Byl samá modřina na ksichtě…abylúplněmimo.“
„No,ařeknešminěco,coměbudešokovat?Jinýliditisempřeci nechodí,tovímeobě.“Zvedlasezežidleaopětsiobléklačernou bundu.
„Hmm,alevíš,comlel?Nalilsetadyjakosudapotomkecalněco opijavicích,sklepěanějakýmpošukovi!“zatvářilaseještěvýznamněji nežpředtím.„Atakynějakýbouračce,neboco,“tlesklapomouše, kterájiceloudobuotravovala.
„Igorříkáš?Známho?“
„Tonetuším.Tadybyl,jakříkám,jenomdvakrát.Prvněsemjen zabloudil,kdyžmělporouchanýautoapodruhýtakhlezmlácenej.
Nalilsetadyajáhomuselaněkdykránuvyprovoditven.Mělco dělat,abyseudrželnanohou.“
„Tak,možnájetodivný,alecomystím…tedyjá,“opětsena Martuusmála,alevhlavějítojelonaplnéobrátky.
„Nic,alejsemsijistá,žebyldotohonějaknamočenej,“povedlo sejílapitmouchuapotéfouklatuhmyzíschránkuzdlaněnazem.
„Nojo,taktoproberemejindyjo?Užmusím…hola,hola,škola volá!Pakještěmažudopráce.Kdybysetadynáhodouobjevil,taksi nanějvezmitřebapodnějakouzáminkoutelefonneboněcozkus prostězjistit.Víš,žejsitakovádržka,tyznějurčitěněcovytáhneš. Alespoňsibudešjistá,žetobyljenomnějakejblud.Hele,třebajeto polda,kterejotomvšemněcovědělapřišelsevybrečet,znášchlapy,“ položilanapultdvěstovky,mrklanaMartuaodešlaven.
Přededveřmisistrčiladoušísluchátkoapřesmobilposlouchala
LOW odR.E.M.
Bylčervenec,alepočasímocletněnevypadalo.Bylozataženoa profukovalnepříjemněsychravývítr.
Ganyspěchalapoletechzaněčím,comělosmysl.
Posledníchsedmletsisnažilasrovnatživot.Odsvýchšestnáctilet sechovalamnohemdospělejiasnažilasevyhýbaturčitýmtypůmlidí atímpádemiprůšvihům.Užbylypryččasy,kdyjínaháněliulicemi policistéaonasetakpostupnězačalasmazávatjakzrejstříkutrestů, takzjejichpamětí. Proč,vědělajenonasama.
Bylojíčerstvýchdvacettřilet.