Víte, kdo je to „konzumentka“?
Jestli ano, máte můj hluboký obdiv, protože já jsem až do svých dvaceti let neměla vůbec žádnou představu, co tenhle výraz znamená, a jsem si víceméně jistá, že někteří z vás to také nevědí. A ti, kteří tuší, mají mnohdy zkreslenou představu a pletou si tuto práci s prací společnice ve stylu filmu Pretty woman nebo v horším případě s prací prostitutky. Jde o profesi, specifickou pro určité lokality, mezi které Česká republika rozhodně nepatří. U nás byste tuto pracovní pozici marně hledali, zato na italských a řeckých ostrovech ve Středozemním moři jde o běžnou práci. A protože jsme už za půlkou mé knížky, myslím, že je nejvyšší čas, abyste se dozvěděli něco víc nejen o mém životě na Sardinii, ale také o tom, jak jsem se tam octla. Samotné Sardinii věnuji celkem pět kapitol – koneckonců, strávila jsem tam dvanáct dlouhých let, což je docela hodně, a zážitků z této země mám pochopitelně nejvíc.
Takže, jak se to vlastně přihodilo, že se Dagmar – neobyčejné děvče z Králík v podhůří Orlických hor – dostala na Sardinii?
Možná to bylo tím, že jsem vždycky měla pocit, že nejsem úplně obyčejná. Jen jsem tu svoji „neobyčejnost“ neuměla přesně definovat. Vždycky jsem byla docela dobře organizovaná, velice akční, pozitivně naladěná a toužila jsem nějakým způsobem pomáhat jiným lidem. Nepocházím z bohaté rodiny. Moje mamka je vyučená tkadlena a celý život pracovala v továrně, otec byl zedníkem. Teď už jsou oba v důchodu, rozvedli se, mají nové partnery a žijí spořádaným životem. Když jsem ale byla dítě,
několikrát se stalo, že sousedi volali policii, protože hlavně o víkendech se otec párkrát opil tak, že rozmlátil stůl nebo škrtil mamku. Mě a moji o pět let starší sestru Lucku (je úplně jiná než já, mnohokrát jsme se pohádaly právě kvůli našemu rozdílnému přístupu k životu a doteď jsme nenašly společnou řeč) pak odvedli k dědovi a v pondělí zase zpátky domů. Děda Štěpán mi platil i střední školu, na kterou jsem šla studovat proto, že na ni šla moje nejlepší kamarádka a já jsem nechtěla být někde sama. Vyučila jsem se cukrářkou a bydlela na intru, což mi docela vyhovovalo. Od svých 14 let jsem taky chodila na různé brigády a díky tomu jsem nabrala hodně životních zkušeností. Můj první „job“ byla práce šatnářky na diskotéce ŠNEK v Králíkách, druhý byl prodej melounů v Hradci Králové přes letní prázdniny. Moc mě to bavilo, protože jsem mohla komunikovat s lidmi.
Víte, kdo je to „konzumentka“?
Bylo zajímavé, že jsem sice byla nejmladší, ale prodávala nejvíc ze všech. U práce jsem seděla na sluníčku a v září přišla do školy opálená jako od moře. Pak jsem si udělala maturitu z oboru marketing, což mě taky moc bavilo. Chtěla jsem vytvářet reklamy na sociální sítě nebo něco jiného, co by se týkalo obchodu nebo služeb, zkrátka jsem chtěla mít své vlastní podnikání. Toužila jsem taky odjet do zahraničí, ale vůbec jsem netušila, jak to udělat, a tak jsem hledala a zkoušela různé brigády. V prosinci 2009 jsem prodávala vánoční stromky v Pardubicích. Bylo minus 15 °C, brr, brr! Majiteli se moc líbilo, jak to dělám, ale Vánoce skončily a já jsem opět neměla práci. Měla jsem kamaráda, který odjel do Anglie a pracoval tam v továrně, tak jsem chvíli uvažovala, že to taky zkusím. Pak jsem našla další inzerát na brigádu – sběr jahod ve Španělsku, pořád jsem ale cítila, že to