Brokát – původně těžší hedvábná tkanina se žakárovým vzorováním, často doplněná nitěmi obsahujícími kovová vlákna. Útkové nitě vytvářejí na rubu tkaniny barevné pásy. Pro brokát vytkávaný stříbrnou nití se používá označení stříbrohlav Brošování – přidávání do útku ozdobných tkanin zlaté, stříbrné nebo hedvábné nitě. Technika používaná zejména ve Francii v 18. století.
Buklé – efektní nit skaná ze tří až čtyř nití, přičemž charakteristický obloučkový efekt se dosahuje obtáčením obeskávané základní nitě efektní nití při různé rychlosti podávání obou nití.
Celočalouněný nábytek – čalouněný nábytek, u kterého není viditelná žádná konstrukce, vyjma nožek, kluzáků, koleček.
Celulóza – přírodní polymer, základní surovina pro výrobu viskózy.
Celulózové vlákno – vláknotvorná substance je tvořena regenerovanou celulózou nebo deriváty celulózy.
Cassapanca – lavice s úložným prostorem pod odklopným víkem sedadla, s převýšeným zdobeným opěradlem a područkami.
Confidente – pohovka s připojenými bočními křesílky, typická pro pozdně rokokové období.
Cupování – viz rozvolňování.
Čabraka – původně přikrývka na koně, v šedesátých letech 20. století prošívaná jednodílná tenká horní matrace překrývající třídílné čalounění pro zvýšení komfortu ležení.
Čalouněný nábytek – nábytek zhotovený z nosných, pružicích, tvarovacích, kypřicích, potahových a jiných materiálů, jehož podstava je zhotovena ze dřeva, kovu nebo jiného materiálu, který má rovněž estetickou funkci.
Čalounické jehly – různé velikosti (délka, průměr), s kuželovou nebo trojhrannou špicí: přímé jednohrotové, dvouhrotové prošívací jehly, oblé jehly zvané „kulačky“, sedlářské jehly s mírně zahnutou, do plochy rozšířenou třetinou s hrotem k vytahování a úpravě výplňové slámy a jiných vlákenných materiálů.
Čalounický hřebík – ozdobný hřebík s vypouklou, různě zdobenou okrasnou hlavou, může být potažena usní nebo textilií. Čalounický knoflík – při prošívání a vtahování zdobně kryje místo prošití, vtahu. Často je potahován potahovým materiálem prošívaného čalounění.
Česaná příze – technologie výroby příze, při níž je jednou z hlavních operací česání paralelně vyrovnaných vláken, takže má hladký povrch. Může být vyrobena z živočišných, rostlinných nebo syntetických a chemických vláken.
Damašek – zvaný „matracový damašek“, je hustá bavlněná, lněná nebo pololněná tkanina s lesklým povrchem, hmotnost na 1 m 2 180–320 g. Původně hedvábná, vlněná nebo lněná tkanina, nazvaná podle syrského města, ve kterém byla vyráběna.
Délková textilie – textilie, jejíž jeden rozměr je řádově delší nežli zbývající dva rozměry (šířka, tloušťka), které jsou řádově souměřitelné.
Desén – vzor na textilii.
Divan – z perštiny, nízká měkce čalouněná lenoška s nízkým lenochem a většinou doplněná řadou měkkých polštářů.
Dostava – udává počet osnovních a útkových nití na šířku a délku 1 cm tkaniny.
Dracoun – (tracoun) lesklá, na povrchu kovová nit, vzniklá obtáčením kovových tenkých pásků vzniklých rozklepáním drátků kolem nosné nitě hedvábné nebo bavlněné apod. Z dracounu se také vytvářely střapce k doplnění klíčů zejména v 18. století.
Drezírování (tlačných pružin) – opakované, až 10násobné stlačování nových tlačných pružin rukama, také s pomocí kolen.
Dřevitá vlna – plnicí a obalový materiál nízké kvality, který se vyrábí v několika jemnostech převážně ze smrkového, na vzduchu sušeného dřeva.
Duchese – z franc. lenoška oblíbená do poloviny 19. století, s dvojicí opěradel na kratších stranách, opěradlo v hlavě vždy vyšší, často volutovitě zakončené.
Efektní nit – má po celé délce povrchu výrazná místa nestejného vzhledu, která vytvářejí na tkanině nebo pletenině ozdobné efekty.
Effilé – lemovka, která má po okrajích drobné střapce se smyčkami.
Eklektismus – označení stylu nebo práce užívající cizí nebo starší vzory.
Epingle – (původ franc. epinglé = vroubkovaná hedvábná tkanina), je příčně vroubkovaná potahová tkanina, většinou jednobarevná, vroubky tvoří smyčky, nejčastěji vlněné.
Esparto – bylina kavyl přepevný z čeledi lipnicovitých, zvaná také alfa nebo halfa, méně kvalitní plnicí materiál.
Fíbr – z listů mexických druhů stepní liliovité rostliny aloe nebo liliovitých dřevin rodu juka. Pevná tuhá vlákna se přidávají do směsí na výrobu pryžovláknitých materiálů.
Florální – rostlinný motiv, stylizované listy, stonky, květy.
Fotel – z franc. fauteuil, křeslo s čalouněným sedadlem a opěradlem a nečalouněnými područkami.
Funkční plocha – část čalounění, která při obvyklém způsobu užívání nábytku přichází do přímého kontaktu s uživatelem.
Futon – klasicky nízká prošívaná matrace s bavlněným potahem plněným bavlnou, vláknem nebo rounem. V současnosti se část výplně (nebo celá výplň) nahrazuje soudobými pěnovými materiály a syntetickými rouny.
Francouzský uzel – používá se k vazbě pružin.
Gauč – pohovka k sezení tří osob nebo k podélnému ležení jedné osoby.
Gimpa – lemovka obtočená tlustou hedvábnou nití přišitou na stuze.
Gobelín – potahové nebo dekorační textilie, název podle pařížské rodiny Gobelinů, zakladatel Jean Gobelin, první polovina 15. století. Gobelín, podobně jako tapisérie, vzniká protkáváním nebarevné osnovy různobarevnými útky, které osnovu zcela nebo téměř překrývají. Jako výhradně potahová textilie je vyráběn od roku 1662, největší obliba čalounění potaženého gobelínem v době Ludvíka XIV. a v celém 18. století. Průmyslová výroba pestrobarevných gobelínů na potahy čalounění od roku 1826.
Gondolový tvar – košovitý.
Gondolová pohovka – pohovka oválného tvaru s celočalouněným sedadlem i opěradlem a boky.
Grunt – rukodělně, z vláknitých materiálů přírodního původu vytvořená pevná základní deska tvarovací vrstvy, nacházející se přímo na pružinách.
Hedvábí – výměšky snovacích žláz hmyzu, nejznámější a nejvíc používané je hedvábí tvořené dvěma žlázami na hlavách housenek bource morušového. Výměšky na vzduchu tuhnou v jedno vlákno. V Čechách první pokus chování bource morušového učinil v Jičíně Albrecht z Valdštejna v roce 1627.
Heftování – krátkodobé uchycení materiálů před jejich finálním napnutím a připevněním.
Hladká tkanina – tkanina, kde dvě soustavy nití, osnovní nitě a útkové nitě, jsou vzájemně provázány v kolmém směru.
Hlavní čalounické materiály – materiály, které tvoří samostatně nebo s pomocnými materiály jednotlivé vrstvy čalounění.
Hlavní vazba – prvotní vazba tlačných pružin, kterou se snižuje výška pružin asi o 1/3 výšky a tím se vytvoří předpružení, což zajišťuje stálou pružnost celé vazby. Hlavní vazbou se pružiny dle potřeby naklápějí a jejich horní závěrné závity tvarují pro vytvoření základu požadovaného tvaru čalounění.
Hranění – tvarující a zpevňující prošití tvarovacích materiálů v tvarovacím plátně nebo jutové tkanině, která se používá od roku 1832.
Hranová tvárnice – přibíjený a prošitý textilní hranový útvar pro vysoké duté čalounění plněný africkou trávou (nebo podobným plnicím materiálem).
Hřebíky – vyrábějí se z taženého ocelového drátu kruhového průřezu, různého průměru, velikosti, bez hlavy, s ozdobnými hlavami, s plochými nebo vypouklými hlavami, s hrotem kuželovitým nebo čtyřbokými. Speciální jsou čalounické hřebíky sekané s délkou dříku 3 až 16 mm.
Chaise longue – (čti „šézlong“) čalouněná lenoška vycházející z pohodlného křesla, s dlouhým sedákem k natažení nohou, někdy složená z křesla a krátké lenošky nebo dvou křesel a krátké lenošky apod.
Chemické vlákno – všeobecný název pro umělé textilní vlákno vyrobené chemickou technologií z přírodních nebo syntetických polymerů nebo z anorganických (nepolymerních) látek.
Chintz – bavlněné, pestře potištěné plátno se slabým voskovým povlakem, v 17. století dovoz z Indie, od 18. století výroba v Evropě – v rokoku oblíbená potahová tkanina.
Indiscret – čalouněná pohovka sestávající ze tří spojených, stranově odvrácených křesílek.
Izolační vrstva – vrstva izolující čalounické vrstvy navzájem nebo od jiných materiálů.
Juta – zvaná také kalkatské konopí, je stonkové a lýkové vlákno z různých druhů jutovníků. Juta se v Anglii zpracovává od roku 1832, juta hustá nahradila husté plátno, slouží k překrývání pružin, juty střední a řídká nahradily tvarovací plátno. Kabílek – délková textilie z nekonečných chemických nebo syntetických vláken.
Kapok – semenné vlákno podobné prachovému peří z tobolek různých druhů tropických stromů. Vlákna jsou dutá, mají tenký voskovitý povlak, jsou odolná proti vlhkosti a mikroorganismům, v empíru a biedermeieru se používala jako tvarovací materiál do polštářů, dětských a nemocničních matrací.
Keprová vazba – jedna ze základních vazeb tkanin; je vytvářena soustavou šikmých souběžných řádků jdoucích na povrchu tkaniny zprava doleva nebo směrem opačným. Tkanina s keprovou vazbou je nazývána také „serž“.
Kladívko čalounické – různé velikosti a provedení, v současnosti hlava leštěná kalená ocel, dřevěná rukojeť zpevněná, jedna strana hlavičky s rozštěpem k vytahování hřebíků, druhá strana plochá nebo mírně oblá k zarážení hřebíků. Může mít magnetickou úpravou.
Klasická technologie – souhrn operací vyznačujících se používáním přírodních materiálů, popř. doplněných kovovými pružicími prvky a převážně ručním zpracováním těchto materiálů.
Kleště – několik druhů včetně štípacích.
Klot – hustá bavlnářská středně těžká tkanina s lesklým povrchem, v atlasové vazbě.
Klih kostní – z drcených a odtučněných kostí, které se pod tlakem vaří v autoklávech.
Klih kožní – vzniká vyluhováním vyčiněných usní i nevyčiněných kůží teplou vodou, vodní výluhy se zahustí, ochladí a suší. Kokosové vlákno – vlákenný obal jádra kokosového ořechu pod kožovitou slupkou, tvarovací materiál v klasické technologii. V soudobé technologii se používají pryžokokosové plotny zhotovené z rouna z kokosových vláken vulkanizovaných po oboustranném nástřiku latexovou směsí.
Konopí – kratší vlákna na hrubé příze na provaznické zboží nebo koudel, z delších vláken se dělají textilie.
Konstrukce tkaniny – vyjadřuje hlavní a zásadní stavební prvky, k nimž patří dostava, vazba, druh nitě, materiálová kompozice, plošná hmotnost, úprava, případně i vzor.
Koudel – vedlejší produkt při zpracování lnu, konopí a juty, hrubá a střední je čalounickým výplňovým materiálem, jemná kypřicím. Krejčovská křída (mastek) – v různých barvách na značení střihu na textilie, popř. usně. V současnosti se používají různé nové značkovací a kreslicí tužky.
Kreton – pestře potištěná tkanina s keprovou vazbou v kombinaci konopí a lnu, nejvíce používaná potahová textilie v 19. století.
Krul – vlnařská objemná tkanina s měkkým omakem a zkadeřeným povrchem, který je vytvořen smyčkovou nití zakrývající keprovou vazbu. Krul se vyrábí ze skaných česaných nebo mykaných přízí různých jemností.
Křeslo – druh sedacího nábytku s područkami převážně sloužící k odpočinku, různé konstrukce a provedení.
Kypřicí vrstva – vrstva, která pod potahem utváří povrchové změkčení čalounické konstrukce.
Kypřicí rouno – z materiálů přírodního původu, např. vlněné, bavlněné, jiné, pojené pojivým postřikem nebo jinými způsoby.
Lamely z vrstveného dřeva – rovné nebo tvarované dílce nosné, pružicí.
Leisser – lemovka s prolamovaným vzorem.
Lemovka – (porta, borta) slouží k překrytí hřebíčků potahu sedadla nebo opěradla.
Len – je stonkové (lýkové) vlákno, ze kterého se vyrábí tkaniny a koudel.
Lenoch – zadní opěradlo sedacího nábytku sloužící k opření zad.
Lenoška – základní typ čalouněného nábytku určeného k sedění a pro odpočinek vleže, zejména denní.
Leonské třásně – zdobný prvek ze zlatých metalických nití.
Lepidla přírodního původu – klih kostní, klih kožní.
Lesní tráva – listy a stébla vlhkomilných rostlin, např. ostřice přesličkovité, méně kvalitní tvarovací vláknitý materiál.
Listový stroj – zvaný také listovka, začal se používat v roce 1843, zařízení, které umožňuje tvoření prošlupu s větším po
čtem (asi 10¬–30) brdových listů na tkacím stroji.