Jsou vám některé tyto taktiky povědomé? Jsou-li vám povědomé všechny, nezoufejte. Mnozí moji klienti uvádějí, že poznávají všech pět. Nezapomínejte, narcista neoblomně udržuje velmi vysoké měřítko pro sebe i pro ty, kdo krouží kolem jeho hvězdné jasnosti. Jak již dobře víte, narcista má nesmírně velkou potřebu uznání, souhlasu, ovládání, vítězství a potvrzení. Tyto potřeby má v důsledku silného vnitřního proudu hanby, citové osamělosti a nedůvěry. Jeho pokrytecké chování není ničím jiným než špuntem emocionální hráze.
Typické emoční reakce
Narcista se evidentně necítí být vázán stejnými pravidly jako my ostatní. Tyto jeho taktiky jsou neférové, a co je horší, narcistova osobnost nedovoluje jeho chování zpochybňovat ani vyjednávat nějaké řešení. Chybí-li férová komunikace a vyjednávání, každá jeho taktika obvykle vyvolává konkrétní odezvu.
Nejistota. Když narcista provádí svůj trik s náhlým zmizením, můžete se v důsledku jeho kolísavé nálady a nespolehlivé přítomnosti cítit osamělí a nejistí. Tento pocit může vyvolávat vzpomínky na nestabilní vztahy v raném věku.
Zastrašování. Technika rozjezdu může být vyloženě zastrašující, jako když vás někdo jemně ponouká, abyste namočili palec u nohy do řeky plné piraní. Tento manévr může často napodobovat scénáře z dětství, například když vás rodič vybízel, abyste si vybrali něco na oběd, a pak vaši volbu zkritizoval. Vy jste se proto naučili číst mezi řádky, abyste uhodli tu „správnou“ odpověď, i když to nutně nebyl váš vlastní názor.
Odpor. Když se narcista promění z doktora Jekylla na odpudivého pana Hydea, pocítíte odpor k jeho nadřazenosti, sobeckosti a ne-
hodinou hrdinsky bránil. Najednou máte dojem, že při tom vůbec nešlo o vás. Možná vám to připomene ony vzácné okamžiky, kdy vás matka zavolala z pokojíčku, abyste si šli sednout ke stolu s jejími kamarádkami. Cítili jste se začlenění a žádaní, ale za malou chvíli vám došlo, že to byl jen fígl, aby mohla sklízet všeobecný obdiv za to, jak krásnou práci s vámi odvedla. Opět jste museli poctivě držet reflektor namířený na její výkon „matky roku“.
Provokace. Jak dokáže být narcista tak okouzlující, když jen přilévá oleje do ohně? A proč mu na to pokaždé skočíte? Vždyť nejste blázen. Člověku to dělá dobře, když se o něj někdo stará a chová se k němu mile. Vy se dostáváte do ošemetné situace, když oceníte jeho galantnost, načež ale zjistíte, že ten okouzlující princ, kterého jste políbili, je ve skutečnosti žabák. Jste dopálení, protože jste se znovu nechali nalákat oněmi kouzelnými mikrochvilkami, a teď musíte draze platit. Může vám to připomínat situaci s rodiči; možná jste si vychutnávali tu převzácnou láskyplnou pozornost, kterou vás narcistní matka zahrnovala, když jste byli nemocní, načež vás přepadl pocit provinilosti za to, že kvůli vám nemůže spát.
Bezmocnost. Taktika ďáblova advokáta slouží v prvé řadě k tomu, aby se zdůraznilo všechno to, o čem narcista řeční, zatímco vy se cítíte bezmocní a otrávení. Zdá se vám, že je to bezvýchodná situace; jestliže neustoupíte, bude vás držet celou noc vzhůru svým vysvětlováním a zálibným nasloucháním vlastnímu hlasu. Někdy z toho můžete mít pocit bezmocného dítěte, zejména pokud jste se naučili podřizovat rodičům nebo pečovatelům, kteří po vás chtěli, abyste si své myšlenky a názory nechávali pro sebe a jejich pohled na věc považovali za svatý.
V tomto vztahu s narcistou jste však získali právo být z jeho příšerného chování k vám znechucení, naštvaní, sklíčení i přímo vzteklí.
Teď už však bezmocní nejste. Na vás záleží, jste hodni lásky a vaše
myšlenky, názory, přání a sny jsou oprávněné. Nezapomínejte
tamto bylo tehdy, toto je teď.
Při všech zmíněných scénářích jste zpočátku vedeni k tomu, abyste se chránili, ale nakonec se cítíte dopálení, nejistí, zastrašení, naštvaní nebo bezmocní – paradoxně naprosto nechránění.
Proč? Abychom tomu porozuměli, musíme se podívat, jak funguje mozek. Při střetu s medvědem grizzlym jsou vaše možnosti přežití omezené. Můžete se pokusit medvědu utéci, zahnat ho nebo prostě zůstat stát, zkamenělí strachy – typické reakce typu útok, útěk nebo ztuhnutí. Ve schématerapii těmto strategiím na přežití říkáme protiútok, vyhýbání a podlehnutí. U mnoha lidí jejich reakce často závisí na povaze hrozby. U jiných lidí může být reakce na jakoukoli hrozbu vždy tatáž.
Dolní cesta
Když jsem hovořila s Danem Siegelem, vysvětlil mi, že když mozek vnímá hrozbu, aktivují se nižší podkorové oblasti (mozkový kmen a limbický systém). Jakmile se hrozba vyhodnotí, přenáší se zprávy do těla, v němž se navodí stres, a vy jste připraveni k akci. Součástí tělesné reakce je vyplavení excitačních hormonů, jako je adrenalin. To vše se odehraje velmi rychle. Tento předem připravený systém se podílí na reakci typu útok, útěk či ztuhnutí, která je pro většinu živočichů (včetně člověka) nepostradatelná pro přežití při střetnutí s opravdu nebezpečnou či život ohrožující situací.
Dan Siegel navrhl takzvanou „dolní cestu“, kdy stav ohrožení může někdy vyřadit z činnosti vyšší funkce prefrontální kůry. Prefrontální oblast funguje jako výkonná složka vašeho mozku a pomáhá zklidňovat mysl, regulovat tělo, uvažovat a přemýšlet o tom, co se děje – což jsou všechno funkce, které jsou na dolní cestě nedostupné.
Bez prefrontální reflexe byste nemuseli být schopni rozpoznat, že