Soudkyně Conroyová přijala hovor po prvním zazvonění.
„Bojím se, že tam pořád stojí,“ hlesla Madison.
„Vidíte ho?“
„Ne, jen to cítím.“
„Zhasla jste světla?“
„Ano.“
„Kde jste?“
„Nahoře vpokoji pro au-pair. Zavolám policii.“
„ Ne. Madison, to není nutné. Určitě už je pryč.“
„Aco když ne? Měl pistoli. Viděla jsem pouzdro.“
„Nebojte se. Chtěl otravovat, ale jasně jsem ho varovala. Vždyť jste to slyšela.“
„Co když vás neposlechne?“
„Poslechne. Věřte mi, já ho znám.“
Madison spadla brada. Až do této chvíle měla plnou hlavu starostí astrachů, než aby se mohla zamyslet nad povahou vztahu soudkyně a toho muže udveří, ale teď to bylo venku. Byli si blízcí. On jí říkal Kathy. Aona jemu…
Charlie .
Tak moment. Pistole, větrovka. Zmínka o„opravdové policii“. Madison najednou věděla, kdo to byl. Kdo to musel být. Achtělo se jí zvracet.
„Je to policajt, že?“ řekla. Policajt zpřípadu mého bratra.
„To je jedno.“
„Jsem ve vašem domě, sama, adole udveří je ozbrojený muž. Mně to tedy jedno není.“
„Nemůžu vám to teď vysvětlovat. Je to osobní. Ale věřte mi, od vás nic nechce.“
„Je to váš přítel?“
„Ne.“
„Tak co je tedy zač?“
„To je složité. Poslouchejte, za ten zmatek se moc omlouvám. Zaplatím vám extra příplatek za všechny způsobené obtíže. Souhlasíte?“
„Tady nejde openíze. Souhlasila jsem, že se vám postarám okočku. Ale chlap, co se snaží vloupat dovnitř – ktomu jsem se neupsala. Necítím se tu bezpečně.“
„To chápu. Ale vůbec nic vám nehrozí. Prostě zůstaňte uvnitř, aaž si objednáte jídlo, zkontrolujte kameru, jen pro jistotu…“
„Když jsem vbezpečí, proč mám kontrolovat kameru?“
„Protože jste ve městě, kde se to považuje za chytrý krok. Promiňte, mám tu další telefonát amusím ho vzít. Jsme domluvené? Trochu si odpočiňte.“
Hovor skončil.
Madison si odfrkla. Další telefonát. To určitě . Soudkyně prostě nechtěla odpovídat na žádné otázky, nic jiného vtom nebylo. Policista, co se jí snaží vloupat do domu. Někdo, koho dobře zná, se podle všeho snaží sledovat, kde se pohybuje. Celý jejich rozhovor vsobě nesl skrytou hrozbu násilí. Apřesto jí soudkyně zakázala volat policii, protože to prý bylo osobní . Byl to snad nějaký žárlivý bývalý milenec?
Policista jménem Charlie. Charles.
Madison si sedla se zkříženýma nohama na podlahu, svítila si baterkou na mobilu aprocházela dokumenty zDannyho případu, aby se ujistila, že si to pamatuje správně. Ano. Tady to bylo, hned první řádek na místopřísežném prohlášení: „Detektiv Charles E. Wallace tímto přísahá apotvrzuje…“
Náhoda? Možná, možná ne. Měla by zkusit přijít na to, jestli je to stejný člověk.
Otevřela laptop ado googlu zadala jméno „Charles Wallace“ spolu s„policie Boston“. Vyskočilo na ni několik článků, všechny zdeníku Globe . Jeden se jí zdál být povědomý. „Případ střelby
zprojíždějícího auta uzavřen“. Četla ho nedávno, ten večer po Tylerově večírku, když hledala informace ovraždě manžela Conroyové. Prohlížela si přiloženou fotografii ajejí výřez acelá zkameněla, když uviděla, že je to rozhodně jeden atentýž člověk. Ten muž, který před chvilkou stál dole udveří, byl zachycen na skupinové fotografii policejního týmu, který vyšetřoval vraždu Matthewa Lathama. Byl to stoprocentně on. Muž udveří, hlavní vyšetřovatel vraždy manžela soudkyně adetektiv vDannyho případu. Jeden aten samý člověk. Detektiv Charles Wallace. Nemohla si to srovnat vhlavě. Žena, kterou už od střední školy obdivovala, se kterou dnes zažila tak silné propojení, byla zapletená skřivým poldou, který nedokázal vyřešit vraždu jejího vlastního manžela.
Danny tvrdil, že je soudkyně zkorumpovaná. Ten právník se stou soudkyní léta zná. Má ji na výplatní pásce. Je taky zkorumpovaná. Madison tomu odmítala věřit. Ale co když je to pravda? Musí dokončit svůj průzkum ohledně toho právníka. Pracovala na tom, než ji soudkyně vyrušila. Už věděla, že proti Logueovi bylo vedeno několik disciplinárních stížností aže byl suspendován, ale následně očištěn. Začala znovu pročítat jeho staré případy – aspoň ty, které našla přes google. Výsledky vyhledávání se na ni valily jako lavina. Za čtyřicet let zastupoval Logue doslova stovky mafiánů, vymahačů, vrahů, drogových dealerů. Madison pročítala všechny ty staré novinové články, ale ojeho vztahu ksoudkyni Conroyové se toho moc nedozvěděla. Soudila některé zpřípadů, ve kterých byl Logue obhájce, aještě předtím proti němu několikrát stála jako státní zástupkyně. Tohle zjištění ale Madison nic moc neřeklo. Potřebovala se dostat ksoudním záznamům, ale odsud to nešlo.
Hodně výsledků dostala ispojením jmen „Logue“ a„Wallace“, ačkoli většina znich se týkala jiného člověka stejného příjmení –detektiva Edwarda Wallace, který byl zavražděn vosmdesátých