Barok a rokoko
V barokním a rokokovém období se postele zbavily předních sloupků, ale částečně si ponechaly ještě baldachýnovou konstrukci, zavěšenou už jen na prodloužené zadní pelesti; často se celé potahovaly nebo obalovaly bohatě řasenými látkami. Je zajímavé, že se stále udržovala řemenová nebo popruhová konstrukce lůžkové plochy, a to pro svou pružnost.
Lůžka většinou ještě neměla zvýšenou přední pelest. Podle zvyku u francouzského královského dvora, kde se králova ložnice změnila v přijímací pokoj, se postel stala reprezentačním kusem bytového mobiliáře. Proto se přední čela postelí snížila a zdobila se bohatšími tvary a řezbou.
V období rokoka se postele staly otevřenější a současně i lehčí, ponechaly si však stále rozměrné tvary, především ložní plochy. V obytných stavbách se totiž zlepšila tepelná pohoda, a to díky už převládajícím cihlovým stěnám s lepšími tepelnými vlastnostmi, také se zdokonalením konstrukce kachlových kamen zvýšila kvalita vytápění. Baldachýny byly často jen naznačeny zřasenými závěsy u zadních čel a tvořily je hedvábné nebo lehké bavlněné tkaniny s tylovou vazbou. Povrchová úprava viditelných částí sestávala často z leštěné běli kombinované se zlacením nebo z vrstvených lihových laků.
Návrh konstrukce a výzdoby barokní postele
Středoevropský typ pozdně barokní postele u níž je hlavová pelest opatřená vyřezávaným nástavcem, ostatní viditelné části jsou zdobené ořechovou intarzií. Řezby nástavce jsou pozlacené.
Rakousko, 1780
Postel vrcholného empíru volně navazuje na antické vzory, ale konstrukčně už je velmi zjednodušená. Tvar pak předjímá v následujících obdobích oblíbený tvar člunového lůžka. Střední Evropa, polovina 19. století
Klasicismus
Lůžkový nábytek v empíru a klasicismu se oblíbených baldachýnů zřekl úplně; u rámů postelí se zvýšily postranice a zvýšily se i nohy. Obě pelesti byly téměř stejně vysoké a často se bohatě tvarovaly a zdobily pomocí vyřezávaných volut, lišt nebo polopostavy fantaskních zvířat.
Postranice se do čel nečepovaly napevno, ale často se na ně zavěšovaly pomocí plochých železných háků, zapadajících do plechových zámků na čelech, což umožňovalo snazší demontáž postele.
Popruhové výplně nahradila skládaná prkna, na která se pokládal prošívaný slamník nebo rám s výpletem. Celek se vždy důsledně dýhoval dýhami tmavších odstínů dřev, zpočátku ještě kombinovanými se zlacenými nebo bronzovými aplikami.
Biedermeier
Postele tohoto období se staly střízlivými, protože přestaly být součástí společenských prostorů a vrátily se do intimního prostředí ložnic. Jejich konstrukce byla přísně účelná, bez ozdob, jednoduché dýhování se provádělo většinou z domácích dřevin tmavších odstínů.
Typické lůžko člunového tvaru (lit bateau) z období biedermeieru. Konstrukce z jedlového dřeva je dýhovaná třešní, horní lišty pelestí jsou černě politurovány. Kolem roku 1840
Historismus
Lůžkový nábytek eklektismu a historismu se sice inspiroval historickými slohovými tvary, v konstrukci však už technicky pokročil a uplatňoval lehčí rámové konstrukce. Jako nosná plocha se vedle vyskládaných prken používaly rámy s drátěným výpletem, ještě odpruženým horizontálně položenými spirálovými pery. Dýhování se kombinovalo s řezbou, ta se však jen nasazovala na základní tvar, ať již formou výplně nebo připojeného nízkého reliéfu.
Na konci 19. století se začaly objevovat také jednoduché kovové postele z mosazných profilů, jejichž ložní plochu už tvořily dělené žíněné matrace.
Schematický nákres konstrukce postele a jednotlivých jejích dílů
Módní železná postel s litinovými nosnými prvky na obou čelech Anglie, kolem roku 1850
◀ Dětská novobarokní postýlka ve tvaru oblého člunu, řezby na hlavové pelesti i celé tělo lůžka jsou zdobené polychromií a zlacené. Konec 19. století