Kovbojský klobouk
Zápalka neustále žvýkaná v koutku úst
Řidičské rukavice ký k ský kl h mu
Skvrny od džemu
Skvrny neznámého původu
Pouta
Tmavé brýle
Lehký poprašek cukru z koblih
Mrňavý knírek (na ten obličej hodně mrňavý)
Zlatá šerifská hvězda
Kovbojské boty
„Dobré ráno, slečno Ruth,“ začal šerif a jejího zapatlaného oka si vůbec nevšiml. S každou slabikou se mu od úst rozletoval cukr.
„No ne! Dobré ráno, šerife!“ rozplývala se dívka, jako by ho strašně ráda viděla. „To máme dneska krásné ráno!“
„Na tohle není čas!“
„Ne?“
„Ne! Ženu se sem s houkající sirénou, protože jsem právě přijal naléhavý telefonát od tvojí tety, slečny Dorothy,“ protáhl hlubokým hlasem šerif. Bylo jasné, že to bere vážně. A aby o tom nebylo pochyb, zvedl nohu a opřel se buclatým chodidlem o stěnu studny.
DUS!
Upnuté kalhoty se mu při tom pohybu roztrhly přímo na zadku.
ŠKUB!
Teď mu byly vidět spodky!
Šerif nohu opatrně zase spustil. Pak si začal ohmatávat zadek kalhot.
„Už zase!“ zavrčel pro sebe.
„Tak teta Dorothy vám volala?“ tvářila se Ruth
Moc těsné kalhoty
překvapeně. Věrohodně to nevypadalo ani trochu. „A pročpak?“
Ruce jí začínaly za zády tuhnout, a tak je přesunula dopředu. Visely tam, jako by patřily někomu úplně jinému.
Možná orangutanovi.
„Slečna Dorothy mi říkala, že v noci tady na farmě havarovalo letadlo!“ prohlásil šerif celý zmatený.
„No ano, to havarované letadlo! To jsem ale hloupá! Úplně jsem na to zapomněla!“
Šerif vykulil oči. Z těchhle řečí lhaní přímo trčelo! Přiblížil mastný nos Ruth těsně k obličeji a zadíval se jí do očí. To byl jeho způsob, jak zaručeně poznat lež. A tahle mladá dáma zjevně vykládá ŽVÁSTY!
Nespouštěl z ní oči a pronesl velice zřetelně a pomalu:
„Tady na farmě vám asi letadlo nehavaruje každou noc, že ne?“
Ruth polkla. Jak se z tohohle vykroutí?