na okně. Zlo, proti kterýmu nemáme šanci bojovat… Co to má, kurva, bejt?! Bože, jak tohle všechno skončí? Přemýšlel, zatímco úzkost svírala jeho duši jako železná obruč.
Té noci Erik nemohl za žádnou cenu usnout. Pořád jen uvažoval, až se mu kroutily mozkové závity. Snažil se přijít na to, čeho se Natalia tak hrozně bojí.
Po několika hodinách došel k závěru, že s tím určitě bude mít co do činění samotný Luka. Najednou mu to celé začalo podivně zapadat do sebe. Možná mu Natalia v minulosti něco provedla, a tak ji vydírá… Nebo je to psychicky narušenej jedinec, kterej jí vyhrožuje, že pokud ho opustí, něco si udělá… Skočí pod vlak nebo tak. Takový lidi vážně existujou. Luka sice moc nevypadá na to, že by byl až takovej ichtyl, ale možný je všechno. Třeba tím, že se snaží chovat jak rozmazlenej frajírek, prostě jen maskuje to, jak moc psycho ve skutečnosti je.
A ty peníze? Jasně, je vidět, že Luka je za vodou. Bydlí v nový výstavbě a vozí si prdel v Lanceru. Sergej si tedy zřejmě brousí zuby na nějakou tu tučnou finanční injekci do rodinnýho rozpočtu i za cenu toho, že jeho dcera nebude šťastná. Jo… Je to sice fakt hnusný, ale asi to takhle nějak doopravdy bude.
Erik cítil, že je jeho tělo totálně vyčerpané, ale mozek pořád jel na plné obrátky. Už byly skoro tři hodiny ráno a on stále nemohl zabrat. Možná usnout ani nechtěl, protože měl strach ze spánkové paralýzy, která se mu v poslední době zase zhoršila. To mu na psychickém stavu zrovna moc nepřidávalo.
Chvílemi pociťoval, že už začíná usínat. Zdály se mu útržky snů, ale každých pár minut byl vzhůru. A najednou… se před
ním objevil jakýsi černý obrys! Nadskočil a leknutím málem vykřikl.
„Šššš…,“ zašeptala tmavá silueta. Sedla si k němu na postel. Byla to Natalia.
„Tohle už nezkoušej…,“ vydechl Erik zničeně. Srdce mu bušilo až v hlavě, ale zároveň byl šťastný, že ji vidí, tedy spíše její obrys ve tmě. „Co tady děláš? Víš, jak jsem se tě lekl?!“
„Promiň… Nemůžu spát,“ zašeptala.
Chvilku se na sebe jen tak beze slova dívali. Pak Erik váhavě nadzvedl peřinu a Natalia k němu vklouzla.
Objal ji a celým tělem se k ní přitiskl. Schoulil se k ní, zatímco mu zabořila ruce do vlasů a se zavřenýma očima vnímal tlukot jejího srdce. Byl až příliš unavený na to, aby se o cokoli pokoušel a cítil, že je to tak dobře. Prostoupil ho zvláštní klid a on se odebral do říše snů.
Když znovu otevřel oči, tak trochu vyděšeně si všiml faktu, že už začíná svítat. Jemně Natalií zatřásl. Chvíli si šeptali o tom, kolik je hodin, a pak dívka vstala, že půjde do své postele. Erik na poslední chvíli zachytil její ruku. Otočila se na něj.
„Natalio, Luka tě k něčemu nutí?“ zeptal se potichu.
Podívala se na něj stylem blbče, zkazil jsi veškerou romantiku a rychle zmizela ve svém pokoji.