krokem.
A první úroveň představovalo vzpomenout si na starý hrací kolotoč.
98
Leden 1955
Třeskutá zima. Všude sníh, náledí, sněhuláci a tmavý dým z komínů paneláků a domků. Psala se středa. Toho dne pan Hložek rozrazil dveře obývacího pokoje, kde doposud svítil vánoční stromeček – strom splněných přání a tužeb do nového roku. Jen ty dárky, co přinesl Ježíšek, už byly dávno ty tam. Tak rozjasněnou líc už na svém tatínkovi Pepík dlouho neviděl. I maminka koukala poněkud rozpačitě.
„Co to máš za zády?“ ptala se zvědavě a její tvář pokrylo neskrývané očekávání. Právě si s Pepíkem četla; ona v krásných, a přitom jednoduchých modrých šatech, on v kostkované košili
100 20.
Ukázka elektronické knihy