„To od ní tedy nebylo moc chytré, že knám byla tak upřímná. Ale samozřejmě mohlo jít odvojitý bluf.“ Oldroyd lačně pokukoval po sendvičích. Už snědl tři avěděl, že by měl přestat, ale byly tak dobré, že se rozhodl dát si ještě jeden: tentokrát se slaninou aavokádem. „Rád bych se dozvěděl něco víc ojejí minulosti. Pracovala někdy, nebo byla vždycky bohatá panička?“
Steph mu nalila kávu. „Co se týče Ramsayových, těžko si dokážu představit, že by manžel mohl být vrah. Připadal mi jako milý chlapík, co se nechce vrtat vminulosti. Ale Redmirova bývalá žena… Ta si hodně vytrpěla amohla vsobě mít pocit křivdy. Navíc tu léta žila, atak by se dalo očekávat, že se mohla otom triku nějak dozvědět.“
„Ano,“ přisvědčil Oldroyd ausrkl si kávy. „Taky mě napadlo, že pod tou její vyrovnanou fasádou by se mohly ukrývat temné hlubiny. Byla pravým opakem vznětlivého Dominika Carstairse, velikášského žvanila plného zášti azloby. Připadalo mi, že ze sebe chce udělat podezřelého, ale kromě pomsty bratrovi za to, že byl starší než on azdědil titul ipanství, by zjeho smrti nic neměl, takže ho za vážného podezřelého nepokládám. Jeho žena to ale všechno brala saž překvapivým klidem, nevypadala šokovaně ani nějak zvlášť rozrušeně, což ve mně podezření vzbuzuje.“
„Ale jaký by měla motiv, pane?“
„To zatím netuším, ale napadá mě, že mohla být jednou zmnoha, které lord Redmire nejdřív svedl apak odkopl. Takže bychom tu znovu měli vztek zhrzené milenky.“
„Poppy je rozmazlená bohatá holka, amyslím, že svůj žal po otci trochu přehání. Ano, bude jí chybět, ale hlavně proto, že už od něj nebude dostávat apanáž. Ale opravdu si neumím představit, že by ho chtěla zavraždit. Jednak si nemyslím, že by toho byla schopná, anavíc by to ani nebylo vjejím zájmu.“
„To samé platí ojejím příteli. Oba potřebovali Redmira živého, aby si zachovali zdroj příjmů – pokud ovšem nepotřebovali peníze tak zoufale, že si chtěli sáhnout na Poppyino dědictví, to by ale za takovou cenu možná nestálo. Takže…“ Plácl se do stehen ashrnul to: „Souhlasím, že toho zatím moc nemáme. Všichni byli vdobě vraždy ve vstupní hale, nikdo neviděl nic podezřelého, všichni popírají, že by otom triku něco věděli, avšichni tvrdí, že neznají nikoho, kdo by ho chtěl zabít.“
„Takže je všechny necháte jít, pane?“
Oldroyd protáhl obličej. „Ne, boháče aprominenty nesnáším, ještě je chvíli podusíme.“
Steph se zasmála azakousla se do jablka, zatímco Oldroyd si loupal banán.
„To není moc profesionální důvod je tady držet, pane!“ namítla splnou pusou.
Oldroyd polkl sousto banánu ausmál se. „Víš, že si dělám legraci. Zatím je ale nechci pouštět. Musíme vyslechnout ještě další osoby: místní rodinu azaměstnance. Nejdřív je chci všechny probrat. Mohli by nám sdělit zajímavé informace olidech, snimiž jsme už mluvili. Začneme zbytkem rodiny. Budeme si je muset trochu rozdělit, jinak to potrvá věčnost. Ty si vezmi na starost vdovu ajá se podívám na nového lorda Redmira ajeho rodinu. Nechce se mi věřit, že by se lady Redmirová mohla podílet na vraždě vlastního syna, ale kdo ví?
Tyhle menší šlechtické rody bývají dost zvláštní. Třeba se alespoň dozvíš něco užitečného zminulosti. Nezapomeň, že byla upůvodního provedení triku. Uvidíme, co všechno si bude pamatovat.“
„Posaďte se, má drahá.“ Lady Redmirová pokynula vrásčitou rukou ke zdobené staromódní pohovce vedle svého vysokého křesla. Měla na sobě šaty skvětovaným potiskem avlněný propínací svetr. Působila klidně anevzrušeně.
„Je mi líto vaší ztráty, ale mohla bych vám položit několik otázek?“ začala Steph.
„Ale ovšem,“ odpověděla stará dáma spřekvapivým klidem.
Odmlčela se azahleděla se do dálky. „Mohu vám říct jen to, že mě to svým způsobem ani nepřekvapilo. Vždycky jsem se obávala, že ho něco takového čeká.“
„Proč?“
„Lehkovážně nakládal spenězi iscity lidí. Ani jeho otec to spenězi neuměl, ale Vivian byl hodný člověk aneměl pletky. Muži jako můj syn si nadělají spoustu nepřátel.“
„Víte oněkom konkrétním, kdo by mu chtěl ublížit?“
„Ne. Neměla jsem tušení, ským se stýkal aco dělal. Nikdy se mi nesvěřoval. Vím, že prohrál spoustu peněz – ani tohle neměl po otci. Aběhal za ženskými. Nechápu, jak sním Antonia mohla tak dlouho vydržet.“
„Antonii muselo jeho chování velice vadit.“
Lady Redmirová vrhla na Steph lišácký pohled. „Ano, vím, na co narážíte, ale Antonia by se násilí nikdy nedopustila. Na to je příliš počestná. Udělala jen to, že ho opustila, rozvedla se, ateď je podle mě sDouglasem šťastná. Zaslouží si to. Pořád mě pravidelně navštěvuje – je moc milá. Beru ji jako dceru, kterou jsem nikdy neměla, azrovna včera jsem Freddymu říkala, že pro něj byla až moc dobrá.“
„Kdy jste lorda Redmira viděla naposledy?“
„Přišel asi vpět. Pohádali jsme se jako obvykle.“
„Kvůli čemu?“
Lady Redmirová se zachmuřila apotřásla hlavou. „Ten jeho směšný nápad srekonstrukcí otcova triku se mi vůbec nelíbil. První provedení mi bohatě stačilo. Nikdy jsem nevěděla, co Viviana napadne, ale vždycky bylo jasné, že to bude stát peníze. Freddy do toho zatáhl itelevizi. Chvíli se to přede mnou snažil tutlat,