horečce. Pocítil další nával vzrušení, který přemohl poslední pochyby.
„Představ si, že je písek pod námi plný poddaných. Všichni se dívají, jak tě uctívám. Jako uhranutí hledí na tvoji krásu.“
Uslyšel, jak ztěžka polkla.
„Vzrušuje tě to,“ poznamenal spokojeně.
„Nechápu proč.“
„Protože se ti líbí, jak se se mnou cítíš. Jen se mnou. Je to tak? Chceš, aby se celý svět dozvěděl, že jenom já tě dovedu takhle vzrušit a svést k hříchu?“
„Vzrušuješ mě, to je pravda. Ráda bych si ale myslela, že jsem dost odvážná na to, abych se dovedla čelem poušti postavit nahá i bez tebe. Copak jsem si o to sama neřekla?“
„To jsi udělala, jen co je pravda. V hloubi duše jsi divoká. A mně to připadá krásné.“ Blesklo mu hlavou, že Ariel by nikdy nedovedla být poslušnou manželkou šejka, protože je na to odmalička příliš nezkrotná. Rijáz ji nepotřeboval, pro něj by ale byla dokonalá.
Odtáhl ji od okna a otočil tak, aby k němu stanula čelem. Dál ji držel za obě zápěstí. Přitiskl si ji k tělu a vyžádal si její ústa v hlubokém, tvrdém polibku. „Jsi krásná,“ zachraptěl. „A jsi jen moje.“
„To jsi řekl ty,“ zašeptala.
„A budu to říkat dál, dokud se ti to navěky neotiskne do duše a dokud to nebudeš vědět tak dobře, jako víš, že je čas nadechnout se, abys nezahynula. Vždycky jsi byla jen moje, Ariel.“ Vždy si uvědomoval svoje slabiny. Ariel byla tou nejnebezpečnější. Byla jediné, čemu nikdy nevedl odolat a s čím se neuměl vyrovnat.
Teď mu konečně patřila „Byl to tvůj první orgasmus?“ zeptal se s ústy na dotek jejích.
Tváře jí zrůžověly. Pomalu přikývla.
„Líbilo se ti to?“
„Donutilo mě to toužit po… divokosti. Po všem, o čem bych si nikdy nemyslela, že to smím chtít.“
„To je právě ta potíž s touhou. Může nás proměnit v bytosti, které samy sebe zahubí. Může udělat nejlákavější věc na světě z toho, co by samo o sobě nikoho nelákalo. Chtěl bych na tobě hodovat, položit tě na postel a líbat tě, dokud nebudeš křičet mé jméno.“
V hlubinách očí jí zajiskřilo. „Tak na co ještě čekáš?“
Zavrčel, zvedl ji do náruče, posadil doprostřed postele a přinutil roztáhnout kolena. Sklouzl pohledem po jejím ženství kluzkém touhou po spojení. „Řekni mi, kdo tě za chvíli potěší, Ariel.“
„Cairo,“ vydechla.
„Kdysi jsem ti v zahradě daroval pomeranč, abych ti ukázal krásu své země. Teď na tobě budu hodovat jako na zralém ovoci, abych ti ukázal rozkoše tvého těla. Dám ti všechno, co je dobré. Postarám se o to, co je moje.“ Přitiskl jí palec na naběhlé rty a pomalu po nich sklouzl.
Zasténala a zachvěla se.
Sklouzl palcem k jejímu lůnu a pomalu do něj pronikl. Předklonil se, políbil ji na vnitřní stranu stehna a sál na zdroji rozkoše, dokud divoce nevykřikla. Dráždil jej jazykem, pohyboval prsty dovnitř a ven z jejího těla a cele prožíval chuť jejího vzrušení.
„Cairo,“ vyhrkla rozechvěle.
„Ano,“ zavrčel. Necítil se už jako civilizovaný muž, ožil v něm barbarský válečník, dědic minulosti svého lidu. Přivlastňoval si ji jako válečnou kořist, která po právu patří jen jemu, tomu, kdo napravil všechny spáchané křivdy. Rijáz měl jako vězeň svázané ruce a nemohl se domáhat pomsty, on ano. Zbavil se všech zrádců a o svoji odměnu se přihlásil ještě dříve, než se jí mohl dožadovat nový panovník.
Dál ji dráždil ji jazykem a sál. Třel dvěma prsty její kluzké lůno, dokud znovu nedošla k vyvrcholení.
Neustal, dokud jej o to sama nepoprosila. Ani pak ale nespustila ruce z jeho ramen a zabránila mu tak, aby se od ní odtáhl.
Klouzal rty po jejím těle, líbal ji na břiše a vsál hluboko do úst její vzrušenou bradavku. „Jsi na mě připravená?“ vydechl.
I teď byl úplně oblečený. Odstoupil od ní a pomalu si svlékl košili. Sledoval, jak se jí oči rozšiřují a tmavnou touhou.
Když se ale zbavil posledního zbytku oblečení, spatřil v nich i náznak strachu, který v ní vyvolal pohled na jeho vzrušené, tvrdé mužství. Všechny obavy ale už po několika vteřinách prohrály boj s její dychtivostí.
Posadila se na pelest postele a políbila ho na břicho, do třísla a na citlivý hrot vzrušení. Sklouzla po něm jazykem a vzala jej do úst.
Zavrčel, vpletl jí ruku do vlasů a vtiskl se o něco hlouběji do přívětivého tepla jejích úst. Zprvu jej napadlo, že by měl brát ohledy na její nezkušenost, pak ale usoudil, že by se Ariel měla dozvědět, jakého muže si vpouští do postele.
Jejich touha byla divoká a ani trochu něžná. Nevěděl, proč by měli předstírat opak.
Pohupoval boky vpředu a vzad. Pojala jej tak hluboko, jak dovedla, a jazykem kroužila kolem délky jeho vzrušení.
V poslední chvíli, na samém okraji vyvrcholení, se od ní odtáhl, vložil jí dlaň do klína a ujistil se, že je na něj i teď připravená. Políbil ji na rty, položil zády na postel a vztyčil se mezi jejími stehny. Přitiskl se k vchodu do jejího těla a pomalu do ní vstoupil.
Zavřela oči a vypnula se v zádech. Omámeně vnímala každý jeho drobný pohyb. Když do ní pak plně vnikl, pevně ho objala kolem ramena a vryla mu nehty do napjaté kůže. Vyložil si způsobenou bolest jako
důkaz toho, že ztráta panenství způsobila bolest i jí.