Pořád jsem kontrolovala telefon. Neustále. Při každém zazvonění jsem nadskočila snad metr vysoko, ale nikdy to nebyl on. Nakonec jsem si k jeho číslu přiřadila speciální vyzvánění, abych si alespoň trochu ušetřila nervy.
Moc to nepomohlo.
Samozřejmě jsem přemýšlela o tom, jestli bych se mu neměla ozvat já. Mya byla přesvědčená, že ano, zatímco Fleur prohlásila, že jestli zvednu telefon jako první, ztratím všechno, co jsem dosud získala. Dala jsem na Fleur. Nebylo to tak docela tím, že bych jejímu „milostnému šamanství“ tak bezmezně věřila, spíš jsem Hughovi prostě zavolat nedokázala.
I když jsem to zkoušela.
Jenomže pokaždé, když na mě z displeje svítilo jeho číslo a zbývalo už jen zmáčknout ikonku sluchátka, lekla jsem se a vycouvala. Stejně jako v Babelu, když mi nabídl, abychom šli k němu. Neměla jsem s klukama žádné zkušenosti a dohánělo mě to k šílenství! V milostných záležitostech jsem byla úplně ztracená.
Čím déle jsem o tom přemýšlela, tím víc jsem byla přesvědčená, že jsem onu noc v Babelu musela něco pokazit –možná jsem ho nelíbala dost dobře? Nebo jsem měla souhlasit a jít k němu domů. Zkrátka jsem asi všechno zvorala a teď to mám – je pátek večer a já sedím na koleji ve společenské místnosti a láduju se s holkama totálně předraženými donuty z Harrods. To mám za to!
„To je trapárna!“ odfrkla si Mya a hodila po mně dálkový ovladač.
„Co je trapárna?“
Trhla jsem hlavou, když se zničehonic ozval Samirův hlas. Nakráčel mezi nás s láhví Jacka Danielse v ruce.
Fleur se při pohledu na whiskey rozzářily oči. „Doufám, že se rozdělíš,“ prohlásila významně.
Samir jí podal láhev.
Fleur si pořádně lokla a předala ji Mye, která si jen decentně srkla a utřela si rty.
„Tak co je trapárna?“ nedal se odbýt Samir a posadil se na gauč vedle mě.
Ztuhla jsem. Proč si vždycky musí sednout ke mně? Sice už se mi o něm nezdálo tak často jako ze začátku, ale stejně mě jeho přítomnost zneklidňovala. Navíc si toho byl vědom. Využíval všech drobných příležitostí, aby se mě dotkl – tu rukou ve dveřích, jindy nohou pod stolem během přednášky. Tyhle malé „náhody“ mě doháněly k šílenství.
Mya zaúpěla. „My, Samire. My jsme trapné. Vždyť se na nás podívej, pátek večer, Londýn za dveřmi, a my se válíme na koleji u televize.“
Samir zvedl obočí. „Žádný rande na obzoru?“
„Jdi do háje!“ Fleur po něm střelila pohledem. „Vůbec s tím nezačínej!“
Zašklebila jsem se.
O klucích nebylo radno před Fleur příliš mluvit. Stále jsem nepřišla na kloub tomu, co se mezi ní a Costou stalo, protože Fleur navzdory našemu rodícímu se přátelství neměla touhu se mi svěřovat se svými city. Ani Mya o tom moc nevěděla. Ale ať už to bylo jakkoliv, Fleur to každopádně sebralo. Nešlo mi to na rozum: Jak někdo jako ona může být tak zničený kvůli rozchodu? Jasně, Costa byl kus, ale stál za to?
A tak jsme tu i s Myou, která se k nám velkoryse přidala ze solidarity, seděly jako nějaký klub zlomených dívčích srdcí, pátek nepátek.
„Jak to vlastně dopadlo s tím klukem z Babelu?“ otázal se Samir.
Chvíli trvalo, než mi došlo, že mluví ke mně. Zamračila jsem se. „Drž hubu,“ vypadlo ze mě.
Překvapeně zamrkal, ale pak se mu na tvář vrátil úsměv. „Co to do vás všech vjelo? Jste namol, nebo co?“
Odvrátila jsem se od něj.
„Vypadni, Samire,“ řekla Fleur a podala mi láhev. Vděčně jsem se na ni usmála a lokla si. Sakra, to byla síla! Musela jsem se otřást.
„Podívej, my si tady libujeme, jaký jsou kluci hrozný, a protože ty máš taky ptáka, nemáš tady co dělat,“ pokračovala Fleur.
Při těch slovech mi zaskočilo, až jsem další lok vyprskla před sebe. O Samirově penisu jsem se rozhodně bavit nechtěla. Nechtěla jsem na něj ani myslet.
Samir se však pobaveně usmál a rozvalil se na gauči, jako by se nechumelilo. Kdokoliv jiný by se nejspíš zdekoval, aby nemusel poslouchat naše bláboly, ale Samir jako by se dobře bavil.
„Kdepak, teď to začíná být zajímavý. Tebe se ptát nemusím, co tě žere, stačí se podívat, jak se Costa natřásá s tou svojí krasotinkou,“ obrátil se k Fleur, která po něm blýskla vražedným pohledem. „Ale chtěl bych vědět, co žere tady Maggie.“
„Maggie je v pohodě,“ zamumlala jsem.
Samir nesouhlasně zavrtěl hlavou. „Maggie nevypadá, že je v pohodě!“ odpověděl škodolibě.
„Ale jo, jsem,“ vyhrkla jsem zlostně a vrátila mu láhev tak prudce, až whiskey vyšplíchla ven.