klidný přístav. Nikdy se nehádala, nevztekala se, i když její představy o tom, co je správné, byly mimořádně striktní. Ještě teď zamrkal, když si vzpomněl na její zděšení, které dala najevo poté, co se dozvěděla, že se jeho sestry rozhodly raději bydlet v Kentu než pod jeho střechou. On sám měl nepříjemný dojem, že jejich rozhodnutí přinejmenším částečně pramenilo z antipatií vůči Eugenii. No, nakonec se to všechno vyřešilo, a navzdory tomu, že pravděpodobnost nebyla příliš velká, všechny tři si našly velmi vhodné manžely. I když Eugenii se dvakrát nezamlouvali…
„Tak jsme tady,“ oznámila slečna Godfreyová.
Ponořil se tak hluboko do svých myšlenek, že si toho ani nevšiml. Teď zaklepal na dveře hlavou své hůlky. Dveřník, který otevřel, se na ně podíval, a nakonec je uznal za hodna své pozornosti. „Je pan Clark doma?“ zeptal se Red a podal sluhovi navštívenku.
Dveřník se na ni podíval, mírně se ulekl a okamžitě změnil svůj tón. „Ne, vaše lordstvo,“ odpověděl uctivě. „Pan a paní Clarkovi odjeli do Wellsu na návštěvu k přátelům. Měli by se vrátit pozítří.“
Zatraceně. „Kdy je očekáváte doma?“
„Brzy zvečera, můj pane.“
„Máte adresu?“ zeptala se Harriet.
„Jejich přátel?“ Dveřník potřásl hlavou. „Bohužel nemám, madam. Možná by to věděla hospodyně.“
„Nevolejte ji,“ pronesl Red pevně. „Prosím, vyřiďte panu Clarkovi, že jsme tu byli a že znovu přijdeme za dva dny.“
Dveřník se uklonil a oni se vydali ke svému ubytování. „Proč jste nezkusil zjistit jejich momentální adresu?“ zeptala se slečna Godfreyová trochu nenaloženě. „Wells je odsud jen kousek cesty.“
„Než zařídím kočár, bude pozdě na to, abychom za nimi ještě dnes zajeli,“ argumentoval. „A navíc, kdo ví, jestli bychom je vůbec našli u těch jejich přátel. Klidně mohli společně jet někam na výlet. Dva dny už nezpůsobí v našich plánech žádný rozdíl.“
„Pro vás to rozdíl není, ale co můj obchod? Než se vrátíme, bude zavřený téměř týden. Moji zákazníci si začnou myslet, že jsem zavřela nadobro a přejdou jinam. Nehledě k tomu, že matka bude mít veliké starosti.“
Na to nepomyslel. „Vaše matka nemůže ve vaší nepřítomnosti obchod vést?“
Povzdechla si a zatvářila se posmutněle. „Už velice špatně vidí a dělá chyby. Jednou nebo dvakrát se také stalo, že rozbila cenné předměty. Dohodly jsme se, že se bude starat o domácnost a já budu zodpovědná za obchod. Tak aspoň nemáme žádné ztráty.“
„Pro někoho ve vašem věku je to velká zodpovědnost.“
„Nejsem už dítě a mám ráda těžké úkoly. V některých měsících však je zisk tak malý, že stěží vyděláme na činži.“
Mezitím přišli ke svému ubytování a vystoupali po schodech do svých pokojů. Harriet si sňala klobouček a svlékla si plášť. „Doufala jsem, že si s panem Clarkem budeme dnes moci promluvit,“ řekla a její hlas zněl méně energicky než obvykle.
Nelíbilo se mu, že ztrácí naději. „Já také. Chtěla byste jít na ten koncert, o kterém se zmiňoval pan King?“
Prudce zvedla hlavu a zatvářila se překvapeně. „Vy mě chcete vzít na koncert?“
Vypadala předtím tak zničeně, že ji chtěl trochu
rozveselit. A když viděl, jak nadějeplně se zatvářila po jeho nabídce, rozhodl se, že to udělá. „Proč ne? Jinak bychom tu celý večer seděli a točili palci. Nehledě k tomu, že jsem stejně neměl jinou možnost než zaplatit registrační poplatek, který po mně King chtěl.“
Vypadala otřeseně. „Další výdaje.“
Pokrčil rameny. „To se dalo očekávat.“
„Byla by tedy věčná škoda nevyužít možností, které Bath nabízí, když jste už zaplatil,“ pronesla zamyšleně, ale v hlasu jí zazněla i jakási vzdálená touha.
„Souhlasím. Měli bychom tam jít. Objednám nám večeři na dřívější hodinu.“
Podívala se na svůj klobouček a závoj. „Co když tam potkáte někoho známého? Někoho, kdo ví, že nemáte žádného bratrance jménem Godfrey?“
„Mohu vás ujistit, že neznám jména všech příbuzných mých známých z vyšších kruhů. A oni moje také neznají. Pokud si přejete, mohli bychom říci, že jde o bratrance z druhého kolene. Kromě toho jsem si v knize návštěvníků nevšiml žádného povědomého jména, takže pochybuju, že bych narazil na nějakého svého známého.“ A pokud se tak stane, bude si zřejmě myslet, že slečna Godfreyová je jeho milenka, protože s sebou nemá žádný ženský doprovod ani služebnou. Ale ať si každý myslí, co chce. Tohle je čistě jeho věc. A kdyby se něco doneslo Eugenii? No, stejně jejich zasnoubení ukončila, nebo ne? Nebyl by první muž, který by po takovém zážitku hledal útěchu v náručí jiné ženy. Najednou v něm vzkypěl hněv, že mohla byť na jedinou vteřinu uvěřit tomu, že by se vědomě pokusil podvést jejího otce. Zarazil se. Ne, nebylo to tak, že by tím nějak zasáhla jeho city. Srdce