jedině Radek Galaš, který předtím musel prodělat papírovou bitvu s archivními cerbery UK.
Hlavní rozdíl: příčinou smrti nebyly rány sekáčkem, ale mělo se tak stát podříznutím krku. Takový závažný profesionální nesoulad – podepsaný věhlasným expertem Hájkem?
E) Pěkný jako dobře situovaný člověk měl nejspíš vlastní koupelnu, díky tomu dokázal ve vaně rozřezat a odkrvit tělo Vranské – pravda, společné umyvadlo někde na pavlači by mu něco podobného sotva umožnilo.
F) Rotmistra Pěkného vyslýchal začínající a nezkušený kriminalista, který si nevšiml prvotních rozdílů ve výpovědích Pěkného a Koklesové. Stejně tak tehdejší policii neslouží ke cti, že nedošlo k prohlídce potenciálního místa činu. Lze se jen domnívat, že v rotmistrově bytě – v rámci dávno zbořeného domu – zůstaly stopy krve někde mezi prkny.
Případně v odtoku vany, vědí poučení posluchači, v pátém a finálním panoptikálním díle jsme analyzovali hned dva obdobné případy.
G) Oddělení hlavy, kdy musel pachatel vynaložit nadměrně velkou sílu, neodpovídá některým, už poměrně vousatým předpokladům, že tělo rozřezal profesně zručný člověk, například chirurg nebo řezník.
H) Zločin nespáchal sexuální deviant, neexistují důkazy pro podobné tvrzení. ◆ ◆ ◆
Nemohu se zbavit dojmu, že většina uvedených tvrzení jsou jen slibné hypotézy, poskládané vedle sebe s upřímnou snahou udržet podobu celku, eliminovat vše, co by její úhlednost narušilo.
Ale pozor na tu ironii!
Badatelský rybníček, sycený věčně živým pramenem kriminálních případů a záhad, je opravdu malý. Bylo by směšným neštěstím přejít do názorové žabomyší půtky, tak skvěle zkarikované
cimrmanology v názorových střetech mezi Prahou a věčně mrmlajícím vídeňským oponentem, středoškolským profesorem Erichem Fiedlerem.
Takže budu předkládat jen holá fakta. Jak víme, v rámci této kapitoly před námi defilovalo sedm podezřelých:
1) Muž s kufrem
Člověk, který ukládal do nočního košického spoje zavazadlo, nebyl nikdy vypátrán a ztotožněn. Jeho popis dvěma svědky se shoduje ve věku muže dvaceti až třicetiletého, tedy výrazně mladšího, než byl Pěkný. Využil snad rotmistr ve večerních hodinách 1. září dalšího komplice?
2) Fantom ulice
Nikdy nebyl vypátrán a ztotožněn. Psal dopisy, ve kterých považoval policii za břídily, tyto věty střídal s pasážemi plnými sadistické nirvány. Kromě toho, že označil Vranskou jako prostitutku, neuvedl nikdy jedinou podrobnost, kterou by mohl znát pouze vrah. Pravděpodobně šlo jen o pisálka, ale jako pachatel nebyl nikdy vyloučen, naopak. Z hlediska policie patřil mezi nejvíc nadějné stopy.
3) Prof. Arnold Jirásek
Podezříván šeptandou veřejnosti… Jak ale víme, fámu spolehlivě vyvrátil kriminalista Zahrádka. Podle lidové verze, obviňující věhlasného chirurga, si Jirásek pozval – nebo spíš vylákal – 1. září 1933 v brzkých ranních či dopoledních hodinách Vranskou do nějaké své utajené privátní ordinace… Tou dobou už ale byla slečna Otýlie dávno nebožkou. Jako vraha můžeme pana profesora považovat za vyloučeného.
4) Blonďatý četař Pavlíček
Horký tip dalšího kriminalisty Nečáska. Podobou vlasů by odpovídal poslednímu tanečníkovi Vranské, částečně i muži, ukládajícímu kufr do košického rychlíku. Nikdy nebyl obviněn, nikdy nic oficiálně nedoznal, záhada obklopila i jeho smrt.
Lidové zkazky praví, že během pobytu v bohnickém psychiatrickém ústavu Pavlíček prohlásil, že je vrahem Vranské, jeho hrob se údajně nachází na zdejším „hřbitově bláznů“.
5) Poslední tanečník
Vracíme se do spisových reálií, šlo o posledního muže, který prokazatelně pobýval ve společnosti Vranské v prostorách noční kavárny. Jeho totožnost zůstala neznáma, blond kudrnatými vlasy by mohl připomínat Goldbergerova muže s kufrem, pohybujícího se v přistaveném košickém rychlíku.
Jednalo se o jedince deviantní povahy, který Vranskou zavraždil ve svém bytě? Jak z některých případů víme, sexuálně motivovaná vražda se může odehrát i bez ejakulátu, zanechaného v těle oběti či mimo ně.
Nebo snad blondýn pozval k sobě Vranskou a pak se kvůli něčemu pohádali? Přistihl snad Otylku při krádeži? Akt násilí by se v takovém případě odehrál v emocích zloby. I takové případy –dojde k dobrovolné souloži, ale muž pak zjistí, že si k sobě pozval potenciální zlodějku – kriminální historie už poznala.
Každopádně: člověk viděný naposledy ve společnosti oběti je i z hlediska statistiky vražd pokaždé výsostně podezřelý. Časový snímek, o kterém bude ještě řeč, kudrnatého blondýna jako pachatele rozhodně nevylučuje.
6+7) Pěkný + Koklesová
Jde o nejcivilnější, taky vztahovou, tím pádem hodně pravděpodobnou verzí – postupná konzumace alkoholu spojená s frustrací přiměla Otýlii, aby se vydala z centra Prahy do Michle – udělat exmilenci Pěknému a Koklesové, zmiji, co ji vystřídala v rotmistrově loži, zostuzující rotyku.
Předpokládejme, že se dámy začaly hádat, vzájemně škrábat nehty a škubat jedna druhé chomáče vlasů. Hypotéza, že Pěkný nebo Koklesová iniciovali smrt Vranské, není žádná vyprávěnka z říše sci-fi.