školního roku. Apokud to prvňáčkové nedodrželi, hned je opravovala,abysichybunezafixovali.Alekaždýučiteltoděláasi trochujinak,pomyslelasi.
Vzpomněla si na situaci, kdy se připravovala na fakultě ke státnicímzčeštiny.Muselasenabiflovat,mimojiné,cojetospodoba znělosti–hláskyznělé,neznělé,předopatrové,zadopatrové……užsi tovšechnoaninepamatuje.Tenkrátjítopřipadalojakobezduchéa bezpředmětné.Stálesitonemohlazapamatovat,protoženebylooco seopřít.Nechápala,pročsetomátakdobřenaučit.Teprve,když začala učit prvnítřídu,souvislost pochopila. To jeprávěto čtení předložekdohromadysnásledujícímslovem,kdypotomdocházíke spodoběznělosti.Stávásetoipřičtenítěchtohláseknakoncislov jakotřeba nůš- nože,aletožácichápoudoceladobře,protožesetoani jinakvyslovitnedá.Češtinajefakttěžká.Chudácicizinci,kteříseji pokoušejínaučit.
„Aničko,avíš,očemsmevlastněčetly?“zeptalasenenápadně babičkačeskévnučky.
„Vlastněanimocnevim.Promiň,babi.Víš,jásemseasinějak zamyslelaapak…“odpovědělaprovinile.
„Tonevadí,“konstatovalababičkaspochopením.Vzpomnělasi totižnato,žejísamotnésetoužtakymockrátstalo.Uvědomilasi,že tobylotehdy,kdyžsenedokázalavžítdodějetak,abysito,očemse čte,představovalajakoživé.Ta představa jetotižtohlavní.Toví dnesuždocelajistě.
Sjistoudávkounostalgiesivzpomíná,jakvpočátcíchsvéškolní docházkydoučovalaspolužáky,kteřílátkunezvládali.Onajimto
dokázalavysvětlittak,žetopochopili.Bylitotižnapodobnéúrovni myšlení, představivosti, zkušeností ivyjadřování. Její snaha potom většinoupřinesla více ovoce,nežsnahapaníučitelky,kterásedoúrovně dětskéhouvažovánívžívalamnohemhůře.
Sesvýmivnučkamirádaprohlížíatlassmapami.Ukazujejim,kde bydlíona,kdejejíčeskávnučkaakdeanglická.Jednajejíneteřžijese svourodinoudokonceažnaNovémZélandě.Babiččinprstzabrousí tedyitam.Vnučkysimístazálibněprohlížejíatastaršísepokouší odhadnout jednotlivé vzdálenosti. Měří je pravítkem, pak násobí počtemcentimetrůdleměřítkamapyapakpřevádínakilometry. Stímjíbabičkamusípomoci.VzdálenostNovéhoZélandujipřímo fascinuje.No,jetonaopačnépolokouli.Kdyžjeunásden,onimají noc, když je unich léto, my máme zimu. Vnučkám se to zdá neuvěřitelné.Aleužktomumají bližší vztah,protožetamvtěch místechmajísvojepříbuzné–vzdálenousestřenici,kterájevjejich věkuasekterouseužněkolikrátsetkaly.Mluvínáhodoustejnědobře anglickyjakočesky,takžesisnídobřepopovídalyobědvě.Jetopro ně konkrétní případ,vícejetozajímá,dovedousitolépepředstavit.
Uvědomilasi,jakjeobtížnézapamatovatsinapř.velikostirůzných státůnebopočetobyvatel.Člověksetonaučízpamětiadruhýden ztoho nic neví. Napadlo ji, že by se ty suché cifry možná daly mnohem lépe zapamatovat, kdyby se opřely osrovnání sČeskou republikou–okolikvíceneboméně,nebokolikrátvíceneboméně.
Určitěbytammnohemlépezafungovalapředstava.
Podobně nefunkční jípřipadásnahanaučitse odpapouškovat např.to, kde se pěstují jaké plodiny. Pokud by se vědomost opřela např.
oklimaticképodmínky,vekterýchseurčitérostlinydajípěstovat, snadnobysepakjejichvýskytmohlpřenéstdooblastíspodobným podnebím.
PaksipaníŽáčkovávzpomněla,jaksekdysidávnopřipravovala na přijímací zkoušku na gymnázium. Zčeštiny strach neměla, tu ovládalavelmidobře.Alehoršítobylosmatematikou.Chybělojí logické uvažování. To hodně mrzelo jejího otce, protože ten matematikupřímomiloval.Snažilsedceřivštípitaspoňzáklady,ale mocsemutonedařilo.Několikměsícůpředzkouškoujířekl:„Když tomocnechápeš,musíšsetonaučitzkrátkadrilem.Denněspočítej aspoň10příkladůapakuvidíš.“Dcerahoposlechlaavyplatilosejíto. Zkoušku zmatematiky složila bez problémů. Aten dril ji naučil rychlémupočítánízhlavy.Vzpomínásinajednupříhodu,nakterou jedocelapyšná.Aleostatníjízatotehdymocneděkovali.Staloseto, kdyžbylaseskupinkoupřátelnaoběděvrestauraci.Bylotoještě vdobě,kdyseúčetpočítalručně-napapírku-podsebou.Číšnice oznámilahodnotucelkovéútraty.NačežpaníŽáčkovářeklaklidně: „Ne,myslim,žejetoostokorunvíc.“Číšnicesezarazila.Sloupeček na papírku projela ještě jednou a pak obdivně prohlásila: „Máte pravdu,opravdusemsespletla,promiňte.“Vtuchvíliseočivšech přísedícíchobrátilynapaníŽáčkovouvelicenevraživě.Cojetoza blbost?Pročtořiká?Mohliušetřitstovku!Tajetedypěkněpraštěná! Ale paní Žáčková se cítila moc dobře. Ta stovka pro ni nebyla důležitá,ikdyžvtédobětobylačástkarozhodněnezanedbatelná.Ale onamělaradost,žepočítalavduchurychlejialépe,nežprofesionálka písemně.Zatomohlapoděkovatradámsvéhootce.