zacházet. Ovšem já bych se radši soustředila výlučně na pěstitelství.“
„Zajisté. Slyšel jsem, jak se Deveaux vyptává, jakou jste měla úrodu.“
„Ano, věnoval mi pár semen borytu na experimentování. Bohužel to nevyšlo.“ Ramena se mi bezděčně svěsila. „Vlastně vůbec nevím, co jsem udělala špatně.“
Pan Pinckney přiložil rty ke křišťálové sklence a upil jantarové tekutiny. „Můžete vyzkoušet jiné věci. Neházejte hned flintu do žita.“
„Když to je právě…“
Zarazila jsem se. Čím to, že spolu my dva vždycky mluvíme tak nenuceně?
„Něco mi napovídá, že toho máte na srdci víc než jen pěstování indiga, slečno Lucasová.“
„Jak sám víte, otec mi tady dal všechno na povel.“
„Ano.“ Narovnal si kravatu, pořád trošku nakřivo po tom horečnatém příjezdu. „To vám přece nemůže dělat vrásky. Copak už jste předtím nebyla paní domu? Vaše matka je sice milá dáma, ale kdyby měla vykonávat vše, čeho jste se tu ujala vy jen tak mimochodem, nezvládla by to. Takže podle mě k tomu vašeho otce přiměla zcela logická úvaha.“
„Jistě by si přirozeně vybral spíš mamá, kdyby nebyla nemocná.“ Cítila jsem nutkání ji bránit, i kdyby to mělo být za cenu do očí bijící lži. „Obzvlášť trpí, když je venku tohle horko. V posledních pár týdnech bylo vážně nesnesitelné.“
„Máte pravdu. A s tím vším, co vám bylo svěřeno… opravdu teď nejvíc myslíte na to, jak pěstovat indigo?“
„Hm… to asi ne. Obávám se, že se papá moc a moc
snažil, aby se nejdřív stal plukovníkem a teď zase guvernérem Antiguy. To nás připravilo o veškeré dostupné zdroje. Prošla jsem pečlivě všechny účty.“ Odmlčela jsem se, abych mu poskytla šanci vyjádřit ohromení nad
obchodními dovednostmi, které jsem si osvojila, anebo naopak pohoršení, že zavádím řeč na něco tak přísně důvěrného. Tak či onak jsem musela připustit, že se i nadále tváří zaujatě, tudíž jsem pokračovala. „A nevěřím, že by naše současné výnosy pokryly dosavadní výdaje. Snad se štěstím… ale jen taktak. Což znamená –“
„Což znamená, že pokud nepřijdete na to, jak půdu lépe využít, nebudete mít věno,“ dokončil za mě.
O věno bych se sice starala až v poslední řadě, ale nechala jsem ho, ať té pohádce věří. Nervózně jsem se zasmála. „No právě. Myslela jsem, že zkusím vysadit indigo, jenže otec mi pořád neposlal semena.“
„Takže jste zkusila pěstovat boryt. Musím říct, že nejste první, kdo to tady zkoušel – a marně. Prý pro něj u nás v Karolíně nejsou správné podmínky. Přesto obdivuju vaše odhodlání. Vás se věru nevyplatí podceňovat,“ dodal. „Jste velice odhodlaná a odvážím se tvrdit, že i velmi vynalézavá. Věřím, že jednou uspějete.“
bIndián Peter se vrátil pár dní po potlačeném povstání stejně nenápadně, jako zmizel. Nikdy jsem ho nenahlásila jako pohřešovaného a ani jsem se ho nevyptávala, kde byl. Quash mu věřil, a proto jsem mu věřila taky. Tak prosté to někdy je.
S paní Woodwardovou a Mary Chardonovou jsme se dohodly, že se budeme jednou týdně navštěvovat.
Zavedená úterní rutina nejenže dokázala vytáhnout matku z domu, ale narušila i jednotvárnost nadcházejícího podzimu, takže jsem se na ni pokaždé nesmírně těšila. Ocenila jsem i společnost jiných lidí než jenom její a Pollyinu.
Každé úterý tak v salonu Woodwardových salonu pracovaly tři páry obratných rukou s nespoutanou lehkostí, oháněly se jehlou a vytvářely nejrůznější kouzelné výšivky. Zato čtvrtému páru vycházely z kanavy spíš beznadějné šmodrchance. Krom jiného z toho důvodu, že jsem očima neustále zalétala k oknu a sledovala Woodwardovy dělníky, jak se na poli činí. A taky jsem si pořád lámala hlavu nad tím, jak naši půdu zúrodnit. b
Následující dny, týdny a posléze i měsíce byly čím dál chladnější. Tráva v mokřinách vybledla dohněda. Noci se prodlužovaly, avšak přes den bylo snesitelně.
Strach z další rebelie s blížící se zimou zeslábl. Povstalci byli dopadeni a popraveni. Říkalo se, že jejich hlavy byly naražené na kůly lemující hlavní třídu v Charles Townu. Charles Pinckney nám potvrdil, že k té morbidní podívané opravdu došlo, a mně se nesmírně ulevilo, že se mi podařilo nepřítomnost indiána Petera během oněch kritických dní utajit.
Od úsvitu do soumraku jsem trávila venku tolik času, kolik jsem si ho vyšetřila po sepsání všech dopisů a zanesení účtů. Studovala jsem, jak se krajina proměňuje, a zapisovala si charakteristiky letošního podzimu, které příští rok jako když najdu. Vítala jsem lijáky, jež mou půdu změkčovaly a vyživovaly. Fascinovaně jsem sledovala,