nost Sertoliho buněk, které pro vývoj a zrání spermií zajišťují vhodné prostředí, a Leydigových buněk produkujících testosteron. Testosteron přímým účinkem na spermatogonie stimuluje tvorbu spermií. Důležitým faktorem spermatogeneze je nižší teplota varlat a dostatek vitaminu E. Zárodečné buňky se mitoticky a následně meioticky dělí, výsledkem jsou dva diploidní primární spermatocyty (spermatocyty I. řádu), ze kterých meiotickým dělením vznikají dva haploidní sekundární spermatocyty (spermatocyty II. řádu). Sekundární spermatocyty vstupují do druhého meiotického dělení, produktem jsou čtyři haploidní spermatidy, které dozrávají v procesu spermiogeneze na spermatozoa, spermie. V obou varlatech dochází ke vzniku až 120 milionů spermií denně. Další fázi vyzrávání prodělávají spermie v nadvarlatech (po dobu 5–12 dnů). Zralé spermie se skladují v nadvarlatech a z větší části v chámovodu. Celý proces spermatogeneze trvá asi 70 dnů.
Zralá spermie je dlouhá 50–60 µm a tvoří ji: hlavička, krček a bičík. Hlavička nese chromozomy a pokrývá ji lem, acrosom, obsahující enzym nezbytný pro průnik spermie do vajíčka. V krčku jsou četné mitochondrie poskytující spermii energii v podobě ATP. Bičík sestává z kontraktilních mikrotubulů, které zajišťují pohyb.
Spermie spolu se spermatickými tekutinami z přídatných pohlavních žláz vytvářejí tekutinu, ejakulát, ve které spermie přežívají 1–3 dny.
9.5.2 Endokrinní aktivita varlat
Vmezeřené Leydigovy buňky varlat produkují steroidní hormon testosteron, hlavního představitele androgenů. Malé množství testosteronu vzniká v kůře nadledvin. Sekrece testosteronu je řízena produkcí folikuly stimulačního (FSH) a luteinizačního hormonu (LH). Hladina testosteronu v krvi se mění vlivem hypothalamického gonadotropiny stimulujícího hormonu (GnRH), gonadoliberinu (viz kap. 12.1.1), který je secernován v intervalu 2–4 hodin.
Nitroděložně testosteron zodpovídá za vývoj a růst mužských pohlavních orgánů a podporuje sestup varlat do šourku. V období pubescence pak testosteron navozuje fyzickou a psychickou maskulinizaci. Testosteron je nezbytný pro proces spermatogenze, stimuluje růst zevních pohlavních orgánů a sekundárních pohlavních znaků muže (vousy, průběh vlasové linie kštice, mohutnění hrtanu aj.). Má anabolický účinek na metabolismus proteinů, který podporuje rozvoj a distribuci kosterní svalové tkáně. Mezi další biologické účinky testosteronu patří: stimulace objemu kostní tkáně a ukončení osifikace epifýz, stimulace erytropoézy a vliv na chování muže (rozhodnost, agresivita).
9.5.3 Erekce, ejakulace
Ztopoření penisu, erekce, je reflexní děj nezbytný pro pohlavní spojení. Erekce je způsobena dilatací helicinálních tepen – aktivitou parasympatiku dochází k nárazovitému plnění prostorů kavernózních těles penisu. Děj je vyvolán mechanickým drážděním receptorů tzv. erotogenních zón kůže a sliznic, představami, smyslovými podněty nebo aktivitou parasympatického nervového systému během spánku. Současně s plněním
párových topořivých těles krví se stlačují tenkostěnné žíly a snižuje se odtok krve z penisu. Nepárové houbovité těleso penisu obsahuje méně dutin než kavernózní tělesa, močová trubice proto není stlačena. Centrum erekce leží v sakrální míše, segmenty S2–S4.
Vlastnímu vypuzení ejakulátu, ejakulace, předcházejí rytmické kontrakce hladké svaloviny chámovodu, které zajišťují transport spermií z nadvarlete do předstojnicové části uretery, emise, emissio. Ejakulát vzniká v uretře, kde se spermie mísí s tekutinami přídatných pohlavních žláz. Jeho objem činí 3–5 ml a obsahuje několik desítek milionů spermií. Ejakulaci ovládá sympatikus a umožňují ji kontrakce svalů dna pánevního. Centrum ejakulace leží v lumbální míše, segmenty L2–L3. Následuje snížení přítoku krve do pyje, uvolnění žilního odtoku a ochabnutí, involuce, penisu.
10 Pohlavní soustava ženy, systema genitale femininum
Reprodukční orgány ženy umožňují vývoj nového jedince v průběhu těhotenství, gravidita. Funkcemi pohlavní soustavy ženy jsou: tvorba pohlavních buněk, produkce hormonů, pohlavní spojení, porod a kojení.
10.1 Vstupní poznámky
Obdobně jako u muže jsou pohlavní orgány ženy zčásti uloženy v malé pánvi a zčásti zevně. Vlastní pohlavní žlázy se zakládají v bederní krajině dutiny břišní, odkud nitroděložně sestupují do oblasti malé pánve. Je rozlišován: vnitřní genitál – vaječníky, vejcovody, děloha a pochva a zevní genitál – stydký pahorek, velké a malé stydké pysky (obr. 10.1). Zevní pohlavní orgány jsou souhrnně označovány jako vulva, cunnus. Do poševní předsíně vyúsťují se svými sekrety předsíňové žlázy a v jejím okolí jsou uloženy topořivé tkáně.
Z funkčního hlediska patří k pohlavním orgánům ženy prs, který se nitroděložně zakládá u obou pohlaví, v období pubescence však pokračuje vývoj mléčné žlázy pod hormonálním vlivem pouze u žen. Funkčnosti dosahuje reprodukční soustava ženy s nástupem první menstruace, menarche, mezi 12 a 15. rokem, kdy se spustí cyklické změny vnitřního genitálu. Tyto strukturální a funkční změny, fertilní období, probíhají do 40–50 let, poté se stávají nepravidelnými, klimakterium, a postupně ustávají, menopauza. Pohlavní žlázy tak ztrácejí reprodukční a endokrinní funkci.
Obr. 10.1 Sagitální řez ženskou pánví
1 – spona stydká, 2 – lig. teres uteri, 3 – lig. suspensorium ovarii (s cévami pro vaječník), 4 – vejcovod, 5 – zadní stěna dělohy, 6 – Douglasův prostor, 7 – rectum, 8 – zadní klenba poševní, 9 – m. sphincter ani externus, 10 – anální otvor, 11 – ústí vaginy, 12 – zevní ústí uretry, 13 – diaphragma urogenitale, 14 – stěna močového měchýře, 15 – mons pubis, 16 – přední stěna břišní, 17 – peritoneum
