použití pouze tohoto testu za daných podmínek spolehlivé (Ramba, 2023). Svědčily by pro to i literární údaje z poslední doby, podle kterých žádný ze 16 testů známých v písemnictví není dostatečně průkazný v diagnostice neurosyfilidy (Ghanem, 2010; Park et al., 2020; Satyaputra et al., 2021). Doporučuje se proto brát v úvahu klinickou symptomatologii, epidemiologickou situaci a osobní anamnestická data. Navíc testy mohou být falešně pozitivní např. u chorob vyvolaných endemickými treponemami, jako je Treponema carateum způsobující chronické onemocnění kůže zvané pinta. Za argument potvrzující diagnózu syfilidy nemůže být považován nález vysoké koncentrace rtuti v holenní kosti Bedřicha Smetany, uváděný v hodnotách 80–84 µg/g, což je dvojnásobek údajů G. V. Lenara (1978) o koncentraci tohoto kovu ve tkáních běžné populace (Ramba, 2023). Uvažuje se o tom, že mast mohla být podávána v dětství po úrazu způsobeném výbušninou. Tehdy se tento prostředek aplikoval i v místní léčbě běžných zánětů vtíráním do kůže. Navíc lékaři ošetřující Bedřicha Smetanu neshledali žádné známky merkurialismu s charakteristickými typickými změnami dásní v okolí zubů (Ramba, 2023).
V pitevním protokolu jsou zaznamenány makroskopické změny mozkové kůry připomínající atrophia corticis rubra cerebri, vyskytující se u neurosyfilidy. Bez histologického ověření však nemůže být takový závěr jednoznačný s ohledem na úraz, který Bedřich Smetana utrpěl v mládí při výbuchu střelného prachu. Při něm došlo také k poranění dolního okraje očnice, jak prokazuje prof. Ramba (2009 a 2023). Ten předpokládal, že příčinou celoživotních obtíží skladatele včetně ohluchnutí byl výbuch skleněné láhve naplněné střelným prachem a zakopané na poli v blízkosti jindřichohradeckého rybníka Vajgar (Ramba, 2009 a 2023). Do rány na obličeji pronikla infekce, která způsobila chronický zánět s následným omezením růstu kostry obličeje včetně středouší. Předpokládá se, že infekce přešla i na mozkové pleny (Ramba, 2009 a 2023). Podobně argumentoval i MUDr. I. Vacek v časopise Česká a slovenská psychiatrie (2009). Navíc poúrazové změny mohly být provázeny krvácením do mozkových plen a event. i zánětem; důsledky byly zaznamenány v pitevním protokolu jako atrophia rubra
Ve své recentní monografii prof. Jiří Ramba uvádí některé nové informace, podle kterých mozek Mistra vyšetřil mikroskopicky prof. Heřman Šikl před 2. světovou válkou a vyloučil syfilitický původ změn zaznamenaných ve frontální mozkové kůře. To je informace pocházející od prof. Josefa Vaňka, který ji předal prof. MUDr. Hervigovi Hamperlemu. Ten během 2. světové války vedl německý ústav patologie, pozdější II. patologickoanatomický ústav Fakulty všeobecného lékařství, kde jsem do roku 2000 pracoval i jako vedoucí. Mozek údajně po dobu války přechovával prof. Josef Vaněk a po válce jej předal prof. Vladimíru Haškovcovi, který údajně provedl impregnační vyšetření k průkazu treponem, avšak s negativním výsledkem. Tento neuropatolog byl v padesátých letech zatčen a materiál předal vyšetřovatelům a od té doby nikdo neměl žádné informace o osudu mozku. Nálezy však nikdy nebyly písemně doloženy alepoň popisem mikroskopických změn mozkové kůry a mozkových plen příslušné oblasti mozku. Zároveň chybí popis makroskopických změn po nakrájení mozkové tkáně na tenké řezy, jak se mozek běžně vyšetřuje. Tak mohly být potvrzeny nebo naopak vyloučeny změny typické pro aterosklerózu, alespoň v podobě status lacunaris nebo případných větších ložiskových lézí. Osobně se samozřejmě nemohu k žádné z těchto informací blíže vyjádřit.
V souvislosti s impregnačním vyšetřením k průkazu treponem však mohu sdělit, že o podobné vyšetření se kdysi pokusil doc. Zdeněk Záhoř, můj učitel, na čerstvém
výukovém materiálu s infekcí tohoto typu. Zjistil, že stříbření treponem vyznělo negativně, avšak při aplikaci metody se zlacením byly výsledky pozitivní, jak bych ještě mohl doložit diapozitivem ze svého archivu přednášek pro mediky. Dnes je možné k tomuto učelu použít imunohistochemickou metodu využívající značených protilátek proti treponemám.
Uvedením vlastních vzpomínek samozřejmě nechci nijak zpochybnit překvapivá fakta uvedená prof. Jiřím Rambou (2023). Bohužel jeho kniha se mi dostala do rukou až po jeho smrti, a tak jsem neměl příležitost s ním celou věc prodiskutovat.
Zajímavé jsou také názory Mistrova ošetřujícího lékaře MUDr. Jana Bohumila Ceypa, který nepozoroval žádné projevy progresivní paralýzy, ačkoli byl se skladatelem v osobním styku (Ramba, 2023). Podobně psychiatr prof. Antonín Heveroch (1925) vyloučil syfilitický původ Mistrova onemocnění a přiklonil se na základě rozboru příznaků známých z literatury k diagnóze demence (Heveroch, 1925). Neurolog prof. Ivan Lesný (1991) upřesnil onemocnění jako presenilní atroficko-degenerativní demenci Pickova typu.
Jako jeden ze skupiny odborníků vedené prof. Vlčkem a ustavené prezidentskou kanceláří v minulém století (obr. 2.3.4-8) považuji za svoji povinnost připomenout výsledek jednání této odborné komise. Ta se sešla v Národním muzeu dne 2. 5. 1982 a po prohlídce veškerých kosterních ostatků potvrdila, že makroskopické ohledání nezjistilo žádné defekty, které by mohly vzniknout v souvislosti s případným onemocněním syfilidou. Navíc s ohledem na přání pozůstalých výsledky zkoumání nikde nezveřejnila a pověřila prof. Vlčka, aby vypracoval závěrečnou zprávu, dnes uloženou v archivu Národního muzea a citovanou v knize prof. Vlčka (2001). Již tehdy komise dbala na dodržení předpisu o ochraně osobních dat, který se u nás stále týká nejen žijících osobností, ale i dříve zemřelých, jak jsem se informoval u specialistů zabývajících se naším zdravotnickým právem.
Obr. 2.3.4-8 Odborná komise neshledala v roce 1988 na kosterních pozůstatcích Mistra Bedřicha Smetany žádné patologické změny. Na snímku z dobového tisku zleva: prof. L. Schwarz (zástupce Smetanovy rodiny), prof. MUDr. K. Sedláček, doc. MUDr. L. Cigánek, prof. MUDr. R. Čihák, doc. MUDr. J. Ramba, MUDr. E. Vlček (vedoucí výzkumu), RNDr. A. Čejchan (ředitel Národního muzea v Praze), doc. MUDr. I. Dylevský, doc. MUDr. P. Strejc, doc. MUDr. C. Povýšil, Ing. E. Šimek, doc. MUDr. S. Štípek, PhDr. B. Čížek (ředitel Muzea české hudby) a PhDr. M. Mudra (oddělení propagace Národního muzea v Praze) (zdroj: Ramba, J. Osudná hra Bedřicha Smetany. Praha: Togga, 2023).
Závěr
Uveřejnění detailů chorobných projevů onemocnění, stejně jako jednoznačného diagnostického závěru ve smyslu venerického onemocnění charakteru syfilidy, uváděného v některých zdrojích (Höschl, 2017), mělo být podle mého názoru předem konzultováno a odsouhlaseno příslušníky rodiny skladatele, kteří údajně žijí v zahraničí. Souhlas ke studiu dokumentů o životě a chorobě skladatele Bedřicha Smetany obdržel od Mistrovy rodiny pouze stomatolog prof. Jiří Ramba, jak zmiňuje ve své poslední knize (Ramba, 2023), která vyšla těsně před jeho úmrtím. Toto dílo podrobně shrnuje a objektivně prezentuje poznatky týkající se skladatelovy choroby a předkládá argumenty obou stran ve sporu o podstatu onemocnění. Nelze zde přitom prezentovat všechny důležité údaje v knize uváděné, neboť se skutečně jedná o unikátní dílo, ve kterém nechybějí ani různé podrobnosti dosud opomíjené. Ve svém závěru mohu pouze shrnout nejdůležitější fakta především z oblasti vlastní specializace.
Hned na počátku našeho závěru je třeba říci, že některé prezentované klinické diagnostické závěry mohou u laické veřejnosti působit jako jednoznačně prokázané, ačkoli mají pouze hypotetickou výpovědní hodnotu. Nejsou totiž podepřeny žádnými novými průkaznými laboratorními nálezy ani nemají jasnou oporu v dochovaných záznamech o klinickém obrazu onemocnění, jak se již dříve vyjádřili někteří lékaři, kteří Mistra znali osobně. Klinické projevy syfilitického poškození mozku mohou být, jak známo, napodobeny i jinými chorobami včetně aterosklerózy mozkových tepen, která je v pitevním protokolu B. Smetany výslovně zmíněna jako velmi pokročilá. Navíc podobné změny mozkové kůry mohou souviset s dostatečně prokázaným traumatem souvisejícím s explozí výbušniny, která v dětství poškodila skelet skladatelovy lebky. Je velmi pravděpodobné, že při tomto poranění obličeje komplikovaném zánětlivými změnami mohly současně vzniknout změny ve frontálním mozkovém laloku a zároveň došlo i k určitému poškození vnitřního ucha (Ramba, 2023).
Syfilitický původ makroskopického nálezu v mozku je proto podle mého názoru pouze hypotézou, která nebyla nikdy doložena v takové míře, aby uvedené závěry bylo možné prohlásit za prokázané. Naopak některá dříve neznámá svědectví potvrdila negativní pohled na tuto diagnózu (Ramba, 2023). O to významnější je objektivně doložitelný nález na lebce skladatele, související s traumatem prodělaným v dětství, který nepochybně přispěl k celoživotním zdravotním problémům skladatele. Jedině takovýto přístup by byl v souladu s postupy medicíny založené na důkazech i s psanými a nepsanými principy obecné i medicínské etiky. Navíc nález ve smyslu červené atrofie kůry frontálního laloku mozku nebyl nikdy ověřen při mikroskopickém vyšetření přesto, že mozek byl údajně mikroskopicky vyšetřen prof. Heřmanem Šiklem a prof. Ladislavem Haškovcem (Ramba, 2023), avšak žádný popis není k dispozici. Přitom i makroskopický nález při vyšetření mozku v řezech by samozřejmě mohl přinést dostatek dokladů svědčících pro aterosklerózu. Také klinický obraz onemocnění ani podle psychiatrů a neurologů nesvědčil pro progresivní paralýzu (Heveroch 1925; Lesný, 1991). Lékaři, kteří Mistra ošetřovali během života, nepozorovali žádné podstatné změny psychiky skladatele (Ceyp). Bohužel v padesátých letech byl mozkový preparát zabaven policií a z neznámých důvodů se ztratil.
Je zajímavé, že diagnostický popis změn mozku (Hlava, 1884) byl zaznamenán v době, kdy souvislost progresivní paralýzy se syfilidou nebyla známa (Ramba, 2023). To poprvé jako klinickou jednotku popsal francouzský psychiatr Antoine Laurent Bayle v roce 1822. Do roku 1884 k nám neproniklo učení pařížského specialisty na