„Budeme muset nabrat vodu z potoka,“ zavolala Bela a už otevírala dveře náklaďáku. „Máš tady hadici?“
„Jdu pro ni,“ řekl Pablo rozrušeně a běžel ke stodole.
Belin táta znovu zařadil rychlost. „Přeparkuju auto z cesty, aby mohly projet hasičské vozy,“ zavolal.
Bela se rozběhla a zamířila k malé pastvině. Proč muselo dojít k požáru právě teď, když je celé stádo ve výběhu? A co bylo horší – i když už teď viděla nad hřebenem nejvyššího kopce plameny, koně vidět nebylo.
Před sebou viděla jen mámu a sestry, jak běží přes pastvinu. Zrychlila a podařilo se jí je dohnat. Každá z nich nesla několik vodicích lan a ohlávek.
„Belo, díkybohu, že jsi tady!“ zalapala po dechu máma. „Oheň už postoupil dál, za ohradu.“
„Musíme dostat koně ven!“ křičela Elodie.
Bela jen přikývla, šetřila při běhu dech. Když skupina dorazila na vrchol kopce, konečně koně uviděli. Stádo se shlukovalo v jednom rohu pastviny. Jak se koně báli plamenů vzdálených jen pár desítek metrů, ržáli a vzpínali se na zadní. Bela se zastavila a zalapala po dechu. Oheň se zdál být najednou tak blízko! Už zachvátil přístřešky i dřevěnou část oplocené pastviny poblíž. Teď už požíral vysokou suchou trávu na pastvině a dlouhé prsty plamenů pronikaly pod oplocení a lapaly další palivo v podobě krátce posečených krmných rostlin.
„Naskočte všichni na koně!“ křičela přes praskavé burácení plamenů a řehtání koní máma. „Zaženeme je na pastvinu na svah. Tam najdeme místo, kde se budou moct schovat před plameny. Belo, jeď napřed a otevři bránu!“ zavelela a hodila jedno z vodicích lan své nejstarší dceři.
Bela ho popadla, rozběhla se ke koním a hledala ve stádě Fiestu.
Pak svou klisnu zahlédla v jednom neklidném hloučku s několika dalšími koňmi, jak do sebe navzájem vráží. Bele se ulevilo, že je Fiesta v bezpečí, ale uvědomila si, že jet na nervózní klisně není v tuhle chvíli ta nejlepší volba.
Proto místo toho běžela k Fabiovi, chytrému a rozumnému rančerskému koni jejího táty, který hrabal a frkal opodál. Švihal hlavou do vzduchu, až mu bylo vidět bělmo, ale když mu Bela omotala kolem krku vodicí lano a vyskočila mu na hřbet, zůstal tenhle dobře vychovaný valach v klidu stát.
„Tak jedem, kluku,“ zvolala, přitiskla mu holeně k bokům a vodicí lano použila jako otěže. Fabio se okamžitě rozcválal a uháněl s Belou k bráně.
Když projížděla okolo ostatních, všimla si Bela, jak máma přidržuje Grace nohu, aby vyskočila na Spartaka, zatímco Elodie se škrábala na Queenie. O pár vteřin později seděla máma na Divě a všechny tři vjely do stáda. Křičely a mávaly lany, aby koně otočily a nasměrovaly je za Belou.
Bela se musela soustředit na svého koně, protože dokonce i bezvadně vychovaný Fabio se zdráhal opustit stádo. Zpomalil do trhavého klusu, pohazoval hlavou a hlasitě frkal, až se mu třáslo celé tělo.
„No tak, Fabio,“ přemlouvala ho Bela a znovu ho pobízela nohama, aby šel vpřed.
Chvíli to vypadalo, že ji Fabio snad neposlechne. Ale když jej Bela znovu důrazněji pobídla, začal klusat a zamířil k bráně.
Bela si s úlevou oddechla, ale v tu chvíli k ní vítr zanesl kouř, a ona se rozkašlala.
U brány nečekala, až se Fabio zastaví, ale v běhu z něj seskočila a běžela ji otevřít. Jakmile byla brána otevřená, znovu se na valacha vyhoupla a jela zpět, aby pomohla ostatním. Elodie si vybrala chytře Queenie, pomyslela si. Je vůdkyní stáda, takže ostatní půjdou za ní.
Spolu s Fabiem splynuli se stádem a hnali splašené koně k otevřené bráně. Malý šedý valach Shamrock vyděšeně zaržál a zkoušel se otočit. Ale Fabio byl vycvičený především pro cutting, tedy westernovou jezdeckou disciplínu, při níž jezdec s koněm odděluje ze stáda označené dobytče. Bela mu proto nemusela naznačovat, co má dělat, když Shamrocka zaháněl zpátky k ostatním. Pak si Bela všimla Fiesty, jak se nedaleko od ní stále vzpíná na zadních. Přijela k ní blíž.
„Klid, děvče!“ promluvila na ni. „Fiesto, uklidni se! No tak, holčičko, to jsem já. Musíš odtud pryč!“
Nebyla si jistá, jestli to bylo jejím hlasem, nebo tím, že do ní Venuše ze strany vrazila, ale kaštanově hnědá klisna teď stála zase všemi čtyřmi kopyty na zemi. Ať tak či onak, Fabio zřejmě pochopil, co je potřeba, přikrčil se a hlavou Fiestu zezadu popohnal. Zaržála, ale nakonec vyrazila vpřed, aby dohnala ostatní koně. Venuše jim byla v patách.
Koutkem oka zahlédla Bela tátu, Pabla a Delu, jak se kolem nich řítí v náklaďáku z ranče. Zastavili ho mimo dosah požáru a pak vytáhli dlouhou hadici a vysokotlaké přenosné vodní čerpadlo. Hluboký potok protékal pastvinou jen kousek za přístřešky. Samotné čerpání vody z potoka by nestačilo na uhašení požáru, ale mohlo by ho udržet pod kontrolou, dokud nepřijedou profesionální hasiči. Bela už slyšela vzdálené strašidelné houkání sirény svolávající místní dobrovolné hasiče.