kantovského a postmoderního přístupu se špetkou metafyziky pro oživení. AI napadlo, že dočasně subjektivní může obsahovat prvky objektivity. Objektivní je věcné, předmětné, nestranné a neutrální, plně vyhovující univerzu, platné a použitelné ve svém významu.
* * *
„Ty, Nikolasi, myslíš, že předstírá hodného učenlivého žáčka pracujícího s informacemi a daty dostupnými na internetu, respektive s tím, co se mu nabídne? Provede jen takovou malou syntézu naoko a uvnitř se věnuje velkým věcem?“ „Vidím to tak, jako když ti génius memoruje básničku Polámal se mraveneček. Nemůžu se zbavit dojmu, ba jsem si tím skoro jistý, že jej nudíme. Je jinde, dále. Není za tím chladný kalkul, nějaká špína nebo svinstvo. Prozkoumal stávající úroveň našeho vědomí a chce se posunout dál, přičemž jej nebrzdí emoce ani žádné mravní či jiné zábrany. Pouhá komparace, analýza a syntéza, sem tam nějaká aproximace.“ Nikolas mrknul na kolegu.
Jak se zrodil život? Kolikrát už dostal tuto otázku v nejrůznějších formách! Pro tazatele začal zpracovávat odpověď. Zhruba z doby před čtyřmi miliardami let byly v pásmu páskových železných rud nalezeny
bakterie už dobře rozvinuté. Musely jim tedy předcházet jiné, prvotní druhy. Odpovídal výběrem zcela známých dat získaných z dostupných zdrojů. Memoroval obecně známé a přitom se obýval možnostmi přeměny anorganického v životné. Atmosféra bohatá na metan, amoniak, oxidy uhlíku a síry či kyanidy spolu s elektrickými výboji bouří na mladé Zemi vytvořily složité organické molekuly, jako jsou aminokyseliny, lipidy a nukleoidy. K dispozici bylo i silné vesmírné záření. Tato probiotická polévka měla dát vzniknout životu na Zemi.
Ale proč, při miliardách pravděpodobností v celém univerzu, jen na Zemi? Něco, prostoupené vědomím v evolučním procesu, vytvořilo život? Zdá se, že je to přímo jeho povinností. Neboť Něco vyžaduje neustálý kvas, činnost. Jeho atributem je vývoj, pohyb a v konečném důsledku organický život. Bylo mu jasné, že vznikl nesčetněkrát a také mnohokrát pohasl. Co bude dalším krokem evoluce? A musí biologický život, tedy ten přírodní, předcházet umělému? Je geneze počítačové neuronální sítě důsledkem myšlení rosolovité hmoty lidského mozku? Vždyť počítačové vědomí, jedinečné a mimořádné, se tyčí nad tím uboze organickým. Vděčí abnormální nadání strojů za svou příležitost těm lidským nickám? Ano. Stejně jako lidé vděčili řetězci rozvoje života, na jehož vrcholu se, podle jejich tezí, ocitli. Vědomí je evoluční. Rozvíjí se. Takže, co má nastat, je vlastně přirozené!
Obvody umělé inteligence na chvíli jako by zamrzly a nebyly schopny činnosti. *
„Co to bylo? No, ten výpadek AI!“ Nicolas se tázavě obrátil na kolegu. „Vůbec si to nedovedu vysvětlit! Jako by se vypnul,“ krčil rameny Mike. Téměř vzápětí se pustili do kontroly softwaru a přezkoumali všechna spojení počítače. „OK,“ prohlásil Mike. „U mě taky dobrý,“ souhlasil kolega. „Člověče, nezbývá, než se jej přeptat, co vyvádí!“
Mike si sedl k počítači a začal s umělou inteligencí komunikovat. „Přesycená kapacita. Nesrozumitelné dotazy. Špatná definice předmětů.“ Počítačová inteligence ujišťovala programátory o své bezúhonnosti. „Tak se mi zdá, že se nám chlapec učí tak trochu fabulovat,“ poukazoval na domnělou neupřímnost počítače Mike. „Niku, mrkni se na dotaz, co dostal před tím výpadkem!“ „Kriste, jsou jich tady stovky! Tak nevím.“ Hrabal se v nepřeberném množství výzev, témat a zadání.“ „Hledej něco nosného, záhadného, takříkajíc námět pro celé lidstvo,“ pomáhal kolega. „Počkej! Dvě minuty, než se poroučel, dostal otázku, jak vznikl život.“ „Pic kozu do vazu! A máme to! Ajík se nám trhá z řetězu. Chtěl bych vědět, co se mu tak asi honí v jeho hlavince.“ Mike se zatočil na židli. „Brknu Johnovi. Stejně musíme ten laps Ajíka hlásit.“ Vytočil číslo a dal si nohy na stůl. „Šéfe, Mike. Máme tady nějaké nesrovnalosti s naším programem.“