na kyslík a oxid chlornatý. Vědci spočítali, že za dané rychlosti pohybu k ozonu tam bude CFC třicetkrát rychleji než normálně a to jim dělalo starosti. Proto se světové vlády snažily o to, aby �rmy,které vyrábějí CFC – freon a další chemikálie, které tento problém zapříčiňují – zastavily svoji produkci a nalezly jiná řešení. Všechny společnosti jednohlasně řekly: „To my neuděláme. To je přirozený jev. Nemáme s tím nic společného.“
Světové vlády ale obhájily svá tvrzení a dokázaly, že �rmysemýlily,cožbyla pravda. Aby získaly potřebný důkaz, tak poprvé v historii Země každý jednotlivý stát na této planetě spolupracoval na tomto projektu. To se předtím nikdy nestalo. Dva roky vědci létali letadly ve vysokých výškách nad jižním pólem a sbírali data a přišli nakonec s něčím, co je opravdu vyděsilo. Destruktivní složka, oxid chlornatý, který předtím třicetkrát převyšoval normální hodnotu – měl již nyní hodnotu pětsetkrát větší a ta dále vzrůstala mnohem rychleji, než se věřilo.
Obr. 3-4. Ozonová díra nad jižním pólem
Domnívám se, že tento článek vyšel v roce 1992 (obr. 3-6). Poprvé hovoří o tom, že EPA předpovídá o 200 000 víc úmrtí na rakovinu kůže kvůli ozonové díře. Ale v pravém sloupci v malém odstavci je řečeno, že EPA tuto úmrtnost odhadla původně nesprávně a že je to 21krát horší. Jedenadvacetkrát – to je hodně. Nebylo řečeno – „je to o trochu více“.
Takto k tomu přistupují vlády; zveřejňují kousky informací v malých článcích, které nic moc neříkají. Nedělají z toho velký případ. Ze zákona to zveřejnit musí, udělaly to, ale v malém článku a pak to nechaly plavat. Pak přitáhly s dalším nic neříkajícím článkem – podobně jako u tohoto, že nebezpečí
Ačkoliv pod tímto prohlášením byli podepsáni nejrespektovanější vědečtí pracovníci, kteří se kdy v historii Země najednou shromáždili, většina světa ho odmítla. Asi se zamyslíte, zastavíte
Obr. 3-5. Reakce molekul s ozonem
a řeknete si: „Pokud je to pravda, co pro to můžeme udělat?
Pojďme vše nechat být a dělat jen nejdůležitější věci.“ Ale vlády vědí, že k odvrácení těchto krizí je nezbytné změnit způsob života, což se z politického hlediska neobejde bez problémů. Žádný politik nechce být tím, kdo představí změny nepopulárního rázu. Vlády, ekonomiky by trpěly a možná by ani nepřežily, pokud by se zastavilo znečišťování. Probíhá tedy válka mezi penězi a životem – je to hrozné, ale pravdivé.
New York Times a Washington Post, dva nejrespektovanější přední zpravodajské deníky, odmítly tento dokument z důvodu nezajímavosti pro média. To vyvolává otázku, proč se vlastně nacházíme na této planetě. (O tom a o jiných věcech si můžete přečíst v knize Davida Suzukiho Posvátná rovnováha, znovuobjevení našeho místa v přírodě).
Obr. 3-6. Zvedání laťky
je 21krát větší, než byl původní odhad; stejné noviny o dva týdny později zveřejnily zprávu: „Mimochodem jak jsme psali před dvěma týdny, tak hodnota je vlastně ještě dvojnásobná“. Dvojnásobná nezní jako hodně – nicméně to znamenalo, že hodnota vzrostla z 21krát na 42krát oproti první zprávě, což je neuvěřitelné číslo. Je-li pravda, co bylo řečeno, zní to hrozivě a vyvolává to strach.
Takto to chodí na celém světě již dlouhou dobu. Jediný způsob, jak vláda dokáže naložit s těmito situacemi, je oznámit málo v malém a pak přiznat o něco víc a pak víc a pak víc. Vědí, že Vám musejí říct pravdu (z důvodů, které se dozvíte později), ale bojí se, že se tím dostanou do opravdových nepříjemností. Jen řeknou něco jako „není to tak špatné, ale zhoršuje se to“.
Ozonová díra ale není pouze nad jižním pólem, jedna je nyní také nad severním pólem a zbytek ozonu vypadá jako švýcarský sýr. V roce 1991 a 1992 bylo vysíláno hodně televizních pořadů o ozonové díře. To přivedlo před kameru všechny lidi, kteří se tím zabývali a diskutovali o všech pro a proti. V jednom interview se představil tým manželského páru – neznám jejich jména, ale napsali před několika lety o tomto tématu knihu a předvídali, že se díra v ozonu utvoří. Předtím, než jsme o tom věděli, oni, podle televizního pořadu, vše prostudovali. A ozon, jak přesně říkali, nyní prochází změnami a je přesně na úrovni, kterou předvídali.
Tento pár byl předveden před kameru v roli expertů a moderátor se jich zeptal: „Co si myslíte?“ Vypadal tak trochu jako panák a zeptal se: „Co máme dělat? Vy o tom víte všechno, tak
co máme dělat s ozonem?“ Muž řekl: „Nemůžeme dělat nic.“ Nemyslím si, že chtěli na velkém kanále slyšet takovéto prohlášení. Moderátor se zeptal: „Co tím myslíte, že nemůžeme nic dělat?“ Autoři se zeptali: „Předpokládáte, že celý svět bude spolupracovat?“ – je to ta první věc, která by se měla stát a ani teď, po patnácti letech to nedokážeme! „Dejme tomu, že celá planeta řekne: v pořádku, vše odteď zastavíme. Už nikdy nebudeme používat žádné chemikálie, ničící ozon.“
Autor řekl: „V pořádku, dejme tomu, že se tak stalo. Dejme tomu, že celý svět s tím přestal. Je nyní vyřešen problém?“ a moderátor se zeptal: „Co tím myslíte? Nevyléčí se to samo?“ Autor odpověděl: „Ne, protože sprej, s kterým jste se včera sprejovali, je stále na zemském povrchu a CFC trvá 15 až 20 let, než se dostane do ozonové vrstvy. Vrstva CFC pomalu stoupá a požírá ozon a k jeho obnově potřebujeme 15 až 20 let, kdybychom to vše dnes zastavili. Ale proces destrukce bude pokračovat mnohem rychleji, protože poslední roky používáme mnohem, mnohem více těchto chemikálií.“ On na to řekl: „A ozonová vrstva přestane existovat“ – myslím, že řekl během deseti let. „Nevidím žádné řešení.“
Ztratíme-li ozon, dostaneme se do velkých problémů. Všechna zvířata na světě oslepnou. Během dne vůbec nebudete moci vyjít ven, aniž byste neměli každý čtvereční centimetr plochy těla pokrytý – speciální brýle s �ltremprotiUVC záření a všechno ostatní. Během krátké doby vás UVC záření nakonec zabije. A my se k tomu rychle blížíme. Pokud si to nemyslíte, přečtěte si, jak o tom hovoří Wall Street Journal z ledna 1993.
Tento časopis popisoval to, co se děje v jižním Chile, které je blízko ozonové díře na jižním pólu. Zvířata začínají slepnout. Místní lidé zde mají silnou a tmavou kůži a celý svůj život prožijí venku. Nyní však začínají být nemocní, tmavne jim kůže a popálí se od slunce během každodenní činnosti. A díra se rozrůstá směrem severně od Chile a začíná se objevovat všude. Díky efektu švýcarského sýra v celé ozonové vrstvě se všechna místa na Zemi stávají nebezpečná. Nikdy nevíte, kde se následné stopy záření objeví, protože se jejich poloha rok od roku na povrchu země mění. Problém s ozonem je aktuální nyní, ne zítra, později nebo možná jednoho dne. Děje se to právě teď v této minutě. Za pár let budeme mít opravdu vážné problémy.
O problému s ozonem věděla vláda přinejmenším od doby, kdy byl prezidentem Reagan. Když se ho úředníci z ochrany životního prostředí zeptali, „Co budeme dělat s problémem
Na chvilku se zamyslete: varovný dokument nám říká „jedno nebo několik desetiletí“ k tomu, abychom odvrátili krizi – a to bylo napsáno před sedmi lety. Tato Země je miliardy let stará. Trvalo miliony let, než lidstvo dosáhlo této úrovně vědomí a během pouhých 10 až 30 let, což je z geologického pohledu mrknutí oka, my nic neuděláme pro to, abychom zabránili jejímu „nevratnému poškození“. V textu slovo vyhubení bylo vynecháno, ale my víme, že tato událost je pravděpodobná.