Jen na okraj, na závěr této pasáže, je nutno zdůraznit, že ústředí české pravoslavné eparchie bylo ve stálém styku se srbskou pravoslavnou církví, udržovalo kontakty se Slovenskem a zejména Podkarpatskou Rusí (mukačevsko-prešovskou eparchií a jejími biskupy-delegáty vybranými z řad duchovních srbské církve) a snažilo se kontaktovat i pravoslavné církve v Rumunsku a Polsku. A. V. Červín jezdíval také na Volyni, k tamním Čechům, kteří přijali pravoslaví.263 Nejintenzivnější vazba pochopitelně vznikala se srbskou pravoslavnou církví jako s církví mateřskou. Biskup Gorazd se pravidelně účastnil zasedání synodu, kterému předkládal zprávy o stavu české pravoslavné eparchie (např. v roce 1939 se o ní diskutovalo celý jeden den) a konzultoval všechny zásadní otázky svého postupu. I nadále, ve 30. letech, se orientoval na biskupa Dositeje, s nímž ho pojilo dlouholeté přátelství.264 Srbská pravoslavná církev Gorazdovy zásluhy o pravoslaví ocenila mj. také udělením řádu Bílého orla, který biskup přijal v roce 1930 z rukou partiarchy Varnavy.
2.4.3 Budování církevních obcí
Základní organizační jednotkou pravoslavné církve v českých zemích byla náboženská obec. Statut České náboženské obce pravoslavné z roku 1922 obec chápal v širším teritoriálním pojetí a tehdy splývala s územím Čech, Moravy a Slezska. Duchovním správcem obce se stal pražský farář (biskup), přičemž vedení obce mělo právo zřizovat své expozitury na různých místech podle potřeby v závislosti na počtu pravoslavných věřících. Vytvoření místní filiálky bylo spojeno se jmenováním výpomocného duchovního, který měl statut výpomocného kněze, kaplana faráře pražské náboženské obce.
Zmíněná ustanovení statutu o zakládání obcí se v letech 1923–1925 podařilo převést do reality života obce a vedle Prahy fungovaly expozitury v Táboře, Olomouci, Štěpánově, Brně, Přerově, Vilémově, Třebíči, Chudobíně, Dolních Kounicích a Řimicích. V těchto místech také působili stálí duchovní správci instalovaní pražským ústředím: od roku 1923 v Táboře, od roku 1924 v Olomouci, Štěpánově, Brně, Vilémově, Chudobíně, Dolních
263 Srov. např.: ČERVÍN, V. A.: Výsledky mého letošního zájezdu na Volyň. Věstník, 1, 1930, č. 19, 1. 10., s. 77–78. ČERVÍN, A. V.: Po čtvrté u volyňských Čechů. Věstník, 2, 1931, č. 17, 1. 9., s. 66–67.
264 Pro napsání dějin českého pravoslaví by bylo užitečné excerpovat také v Jugoslávii vycházející církevní periodika, např. revui Hršćansko delo vycházející ve Skoplji. Srov.: Revue Hršćansko delo. Věstník, 10, 1938, č. 3, 1. 3., s. 17.
Kounicích a Řimicích, od roku 1925 v Třebíči a Přerově.265 Vedle těchto 11 „obcí“ existovaly ještě další tři v Kroměříži, Tovačově a Čelechovicích na Hané, ovšem bez stálého kněze, přičemž se počítalo s tím, že v brzké době bude tento počet zvýšen na 19.
Tento centristický model organizačního členění pravoslavné církve reflektoval situaci na počátku 20. let. Po rozšíření počtu věřících, kteří do obce přecházeli převážně z československé a římsko-katolické církve, však přestal vyhovovat a od konce 20. let ho vedení obce začalo měnit na decentrální se zachováním vůdčího postavení pražského ústředí, ale s posílením samostatnosti místních seskupení, která se transformovala v autonomní náboženské obce. V letech 1928–1930 vznikly samostatné náboženské obce nejprve v Olomouci, Brně a ve Štěpánově, po vydání nové ústavy pravoslavné eparchie se konstituovaly náboženské obce v roce 1930 v Táboře a v roce 1931 v Přerově, Vilémově, Třebíči, Chudobíně, Dolních Kounicích a Řimicích. Vytvoření státem schválených obcí bylo současně spojeno s vymezením obvodu působnosti jednotlivých obcí266 a toto uspořádání tr-
265 SÚA Praha, fond MŠNO, sig. 47 VII, karton 3914 – dopis Eparchiální rady pravoslavné církve MŠNO z 11. 3. 1931.
266 Církevní obec v Praze, zřízená v roce 1922, zahrnovala celé Čechy s výjimkou teritoria tvořícího náboženskou obec v Táboře. Jednalo se o velké území, proto od 1. 4. 1934 bylo rozděleno na Velkou Prahu a ostatní místa. Do náboženské obce Tábor spadaly soudní okresy Tábor, Soběslav, Mladá Vožice, Třeboň, Lomnice n.L., České Budějovice, Lišov, Hluboká n.V. a Trhové Sviny. Do náboženské obce Olomouc spadaly soudní okresy Olomouc a Prostějov. Do náboženské obce Štěpánov spadal soudní okres Šternberk a obce Chomoutov a Březce ze soudního okresu Olomouc. Náboženská obec Brno sestávala ze soudních okresů Brno město a venkov, dále Klobouky, Kunštát, Blansko, Boskovice, Pohořelice, Slavkov, Tišnov, Vyškov, Ždánice, Židlochovice. K obci v Přerově patřily soudní okresy Přerov, Kojetín, Kroměříž, Zdounky, Napajedla, Uherské Hradiště, Uherský Ostroh, Strážnice, Hodonín, Břeclav, Uherský Brod, Bojkovice, Vizovice, Valašské Klobouky, Zlín, Hranice, M. Ostrava a Český Těšín. Náboženská obec Vilémov spravovala část soudního okresu Litovel (obce Vilémov, Olbramice, Cakov, Loučka, Bílsko), část soudního okresu Konice (obce Luká a Krakovec) a soudní okresy Plumlov, Jevíčko, Moravská Třebová a Svitavy. K náboženské obci Třebíč patřily soudní okresy Třebíč, Hrotovice, Jihlava, Moravské Budějovice, Velká Bíteš, Dačice, Jemnice, Velké Meziříčí, Náměšť n.O., Slavonice, Telč, Třešť, Bystřice n.P., Nové Město n.M. a Žďár n.S. Náboženskou obec Chudobín tvořily obce ze soudního okresu Litovel (Chudobín, Sobáčov, Nová Ves, Nasobůrky, Véska, Haňovice, Mladeč, Měrotín, Ješov, Slavětín, Savín, Litovel, Červenka, Myslechovice, Mezice, Senice, Tři Dvory a Hradečná) a soudní okres Uničov. Pod náboženskou obec Dolní Kounice patřily soudní okresy Ivančice, Moravský Krumlov, Jaroslavice, Mikulov, Vranov a Znojmo a některé obce ze soudního okresu Brno-venkov (Prštice, Radostice a Ořechov).
valo do roku 1939, resp. 1941 s výjimkou odloučení některých teritorií v souvislosti se stanovením nových hranic mezi německou říší a protektorátem, která se stala říšským územím.267 Osamostatnění obcí urychlilo řešení problému administrativního postavení kněží. Došlo k systemizaci míst v duchovní správě a k přeměně statutu výpomocného kněze ve faráře náboženské obce, který byl také obcí volen.268
Existence náboženských obcí měla v životě pravoslavné církve své nezastupitelné místo.269 Obce se staraly nejen o zajištění existence a chodu dů-
A konečně k náboženské obci Řimice přešla část obcí ze soudního okresu Litovel (Řimice, Bílá Lhota, Pateřín, Měník, Červená Lhota, Hrabí, Podolí, Olešnice, Hvozdečko, Střemeníčko, Kovářov a Bouzov) a soudní okresy Konice, Mohelnice, Zábřeh n. M., Staré Město, Šilperk, Šumperk, Frývaldov, Javorník, Vidnava a Vizmberk. SÚA Praha, fond MŠNO, sig. 47 VII, karton 3910 – Gorazdův přípis MŠNO z 4. 4. 1939. – Koncem 30. let se jevilo jako aktuální vytvoření nových náboženských obcí v Plzni a Josefově a na Moravě pro teritorium Ostravska a Valašska.
267 Od štěpánovské obce byl odloučen soudní okres Šternberk, od brněnské obce byly odloučeny soudní okresy Hustopeče a Pohořelice, od přerovské soudní okresy Břeclav a Český Těšín, od vilémovské soudní okresy M. Třebová a Svitavy, od třebíčské soudní okres Slavonice, od chudobínské soudní okres Uničov, od dolnokounické soudní okresy
Moravský Krumlov, Jaroslavice, Mikulov, Vranov a Znojmo, od řimické soudní okresy
Mohelnice, Zábřeh, Staré Město, Šilperk, Šumperk, Frývaldov, Javorník, Vidnava a Vizmberk. SÚA Praha, fond MŠNO, sig. 47 I, karton 3821 – sdělení eparchiální rady MŠNO z 11. 2. 1941. 268 SÚA Praha, fond MŠNO, sig. 47 VII, karton 3914 – přípis eparchiální rady MŠNO z 11. 3. 1931. – K 28. 4. 1932 měla česká eparchie systemizováno 12 kněžských míst a v duchovní správě působilo dále devět kněží: Prokop Šimek, Damián Polívka, Václav Červín, Sáva Roubíček, Čestmír Kráčmar, Eugen Pogoreckij, Vladimír Gruzín, Vít Abrahám (všichni Praha) zajišťovali bohoslužby v Praze a ve filiálkách v Plzni, Mostě, Krpech, Terezíně, Poděbradech, Příbrami a Josefově. Otec Theodor Perútka z Tábora měl na starosti filiálky v Měšicích, Čekanicích a Celkovicích. V Brně působili Petr Kauer a Cyril Neruda, v Olomouci Josef Rezek a Jan Šedivý (filiálka v Čelechovicích), v Přerově Václav Čikl a Jan Diviš (filiálky v Tovačově, Kroměříži, Uherském Hradišti a M. Ostravě), ve Štěpánově Jaroslav Deutsch (filiálky Benátky, Březce, Hnojice, Libuš), v Chudobíně Josef Žídek (filiálky v Sobáčově, Nové Vsi, Nasobůrkách, Haňovicích, Mladči a Měrotíně), ve Vilémově Václav Zdražila (filiálky Cakov, Obramice, Loučka), v Řimicích Václav Šnoflák (filiálky Bílá Lhota, Střemeníčko), v Dolních Kounicích Josef Neruda a v Třebíči Josef Leixner (filiálky Opatov, Jihlava, Předín). SÚA Praha, fond MŠNO, sig. 47 VII, karton 3907 – Duchovní správy církve pravoslavné v ČSR.
269 Podle ústavy z roku 1929 obec (parochie, farnost) svolávala jednou ročně parochiální shromáždění, které volilo na šest let 9–15 členů do sboru starších (každý rok se v něm měnila třetina členů) s předsedou v čele a také duchovního správce, příp. pomocné du-