„marko-man“ lze přeložit jako hraničář, tedy někdo, kdo žil na hranici; na hranici s bójským územím. Podle některých názorů je keltského původu také jméno markomanského krále Marobuda.
Boiohaemum bylo zemí, kam již dříve někteří příslušníci markomanského kmene odešli. Jak víme, tato země byla z nemalé části uprázdněná, neboť se mnoho Bójů vydalo na východ, aby podobně jako Markomané nalezli nový, bezpečnější domov. Ti, kteří zůstali, nepředstavovali hrozbu, právě naopak. Bójové byl kulturní lid, jehož poznatky byly v příštích letech, kdy žili bok po boku s Markomany, přínosem. Sluší se však poznamenat, že ještě před Markomany osídlil bójské území germánský kmen Hermundurů, který je spojován s tzv. plaňanským horizontem, nejstarší fází doby římské u nás. Hermunduři se dostali do Čech a na Moravu někdy kolem roku 30 př. Kr. a můžeme je spojovat se zánikem některých oppid u nás. A jak se k nám dostali Markomani? Nikoliv překvapivě to souvisí s expanzí Říše římské a snahou císaře Augusta šířit římský mír do necivilizovaných končin barbarika. Strategie římské expanze byla promyšlená, systematická a cílevědomá. Dobývali strategická území, odstraňovali nejvážnější a nejnebezpečnější konkurenty, systematicky zvětšovali rozlohu republiky a poté císařství, to vše s důrazem na velikost Říma a hladký průběh další expanze. Ve 3. století př. Kr. Římané definitivně ovládli Itálii, ve 2. století rozšířili svou moc do Řecka, Makedonie a Ilýrie, z mapy vymazali někdejší velmoc Kartágo. V polovině 1. století si Caesar podmanil Galii a po zlomení posledního povstání roku 19 př. Kr. podlehla římským vlkům i Hispánie.
Plán další expanze prvního římského císaře Octaviana Augusta, vládnoucího pětačtyřicet let až do roku 14 po Kr., počítala s posunutím římské hranice dále na sever, k Dunaji z jihu a k Labi od západu.
Důsledně realizovaný plán přinesl své ovoce v podobě podmanění
Moesie, Norica, Raetie a Pannonie a následně pod velením vojevůdce Drusa st., později ověnčeného přídomkem Germanicus, překročily
římské legie Rýn. Drusova germánská operace začala roku 14 př. Kr., kdy podél Rýna nechal zbudovat čtyřicet pevností. Po Rýnu pronikl na dosud neznámá území až k Severnímu moři. Cestou uzavřel spojenectví s Batavy a dále na severu i s Frísy. Drusův průnik na nová území a uzavření spojeneckých smluv s novými kmeny vzbudilo v Římě velký obdiv, nebyl to ale ani zdaleka konec Drusova tažení Germanií.
Roku 11 př. Kr. postoupil hlouběji na barbarské území za Rýnem, kde se dostal do křížku se silným kmenem Cherusků a porazil ho i přes počáteční nevýhodu, kdy se římské vojsko ocitlo v obklíčení. Na konci sezony nechal Drusus zbudovat několik zimních táborů přímo na nepřátelském území. Následujícího roku čelily Drusovy římské legie útoku spojených kmenů Chattů a Sugambrů, odrazily je a pronásledovaly dál na jih, čímž se přiblížily k území obývanému kmenem Markomanů. Římská invaze představovala bezprecedentní vpád do života germánských kmenů.
Poslední sezonou Drusových výbojů v Germánii byl rok 9 před Kristem. Tehdy vojevůdce vstoupil na území Cherusků a překročil Labe. Velmi brzy získal kontrolu nejen nad Cherusky, ale i nad Chatty. Římská moc se zdála být nezadržitelná. Pravděpodobně právě v této době přišel k Markomanům jejich nový král Marobud, který nahradil svého vyhnaného předchůdce a Markomany odvedl z dosahu římských mečů. Nelze však vyloučit, že přesídlení Markomanů byl úkol, jenž Marobud dostal od Římanů, kteří ho k Markomanům poslali. Nový domov zvolil velmi moudře v zemi kultivované, úrodné a dobře chráněn hradbou hor. Zřejmě roku 8 př. Kr. přivedl Marobud své Markomany do České kotliny. Markomanům svítalo na lepší časy, Řím však utrpěl roku 9 př. Kr. těžkou ztrátu, když v důsledku nehody v Germánii zemřel vojevůdce Drusus. Velení nad dalšími bojovými operacemi převzal Drusův bratr Tiberius.
Víme, že právě v této době přichází král Marobud v čele Markomanů do České kotliny. O tom máme zprávu nejen písemnou, ale tato
skutečnost je dobře sledovatelná i archeologicky, neboť právě do doby krátce před přelomem letopočtu, do starší doby římské, lze datovat první žárové hroby tzv. grossromstedské kultury, jejíž počátek na našem území koresponduje s příchodem Markomanů.
Král Marobud je prvním vládcem na českém území, kterého známe jménem. Ano, informace zajímavá, ale nic neříkající. Téměř nic nám neříkají ani dobové prameny o jeho původu a mládí. Víme, že Marobud byl vychován v Římě se vším, co k tomu patřilo. Jak by na své počátky mohl vzpomínat na sklonku života sám Marobud?
O velikosti Říma, jeho moci a nádheře nemůže nikdo pochybovati a ani já tak nečiním. Tyto řádky píšu proto, aby i vnukové našich vnuků věděli, že v dobách velkého císaře Augusta a jeho nástupce Tiberia existovala za římskou hranicí v srdci Germánie říše, které se i Řím obával. Byla to říše, kterou jsem vytvořil s Wotanovou přízní já, Marobud.
Viděl jsem okázalé stavby Říma i nehostinnou krajinu lesů na severu, jež byla mou domovinou. Vzpomínám na den, kdy jsem opustil otce i matku, stejně jako na to, když jsem poprvé prošel branou kamenného města a spatřil jeho skvostné paláce a chrámy. Poznal jsem řadu význačných mužů, kteří věděli, co je čest, ale také úskočné a zbabělé psy. Byl jsem svědkem událostí i činů natolik významných, že chci o nich napsat dříve, než se má duše odebere do síní mých předků.
Dnes, na sklonku svého života, kdy žiji v poklidu své vily v Ravenně a zamýšlím se nad svým životem, spatřuji kořeny svých slavných dnů v časech, kdy jsem byl jako chlapec poslán na císařský dvůr do Říma, abych byl vychován po vzoru synů z význačných římských rodin. Dnes již vím, co bylo pravým důvodem mého příchodu. Byl jsem rukojmí, což byl běžný římský obyčej, jak si zajistit loajalitu nepřátel. Nebyl jsem sám. Chlapců ze všech koutů říše nás bylo více, dnes vzpomínám zejména na snědého tmavovlasého jinocha z východu, Heroda Antipa, syna judejského krále. Ve škole na Palatinu, kterou jsem dlouhé roky navštěvoval, byl