Nikki zaklepala na otevřené dveře do recepce.
Vřele se na ni usmál asi pětadvacetiletý muž. „Mohu vám nějak pomoci?“
„Mám schůzku s doktorem Randallem.“ Nikki mu ukázala policejní odznak.
Mladík posmutněl. „Kvůli Daně. Všechny nás to vzalo.“
Nikki se soucitně usmála. „Upřímnou soustrast.“ Podívala se na jeho jmenovku. „Drew, je to tak? Znal jste ji dobře?“
„Popravdě ani moc ne. Ale jinudy se do bytovky dostat nedá, takže jsem s ní mluvil skoro každý den. Byla milá. Napíšu doktoru Randallovi.“
„Díky. Pracujete tady už dlouho?“
„Pár let,“ odpověděl Drew. „Je to fajn prácička.“
„Žádné potyčky s nepřizpůsobivými rezidenty, protože nerespektují pravidla?“
„Tu a tam,“ připustil. „Ale doktor Randall je skoro pořád tady a všem pomáhá.“
„Je tu ještě jiný terapeut?“
„On je tu jediný terapeut na plný úvazek a zároveň to tady řídí. Máme ještě člověka na poloviční úvazek a několik drogových poradců. Danu měl na starost Cam Fletcher. Mluvili jste s ním?“
„Ano,“ řekla Nikki. „Je dost naštvaný.“
„Myslím, že se hodně sblížili. Cam už je takový. Všichni si ho hned oblíbí.“
Dveře zabzučely, a když se otevřely, vyšel z nich usměvavý muž, který jako by vypadl z oka Santa Clausovi. Husté bílé vlasy krásně doplňoval mohutný vous a břicho měl jako stvořené do Santova obleku. Nikki by přísahala, že se mu dokonce třpytily oči.
„Doktor Jake Randall.“
„Zvláštní agentka Nikki Huntová.“ Potřásla mu rukou a usmála se. „Díky, že jste si na mě našel čas.“
„To s Danou nás úplně rozhodilo.“ Zavedl ji do společenské místnosti vybavené pohodlným nábytkem z Ikey v jemných tónech.
„Je to tu moc hezké.“
„Zakládáme si na tom, aby to tu budilo dojem normálnosti, ale pohodlí je také důležité. Člověk by neměl žít v bezútěšných
podmínkách jen proto, že je narkoman.“
„Kolik rezidentů tady máte?“
„Zrovna teď asi šestnáct.“ Pokynul jí, aby jej následovala chodbou. „Ale sháníme financování pro druhou pobočku. Veškerá zábava se odehrává v místnosti vpravo. Kromě knih a společenských her máme také klavír, u kterého se střídá několik velmi nadaných rezidentů. Na konci téhle chodby je také posilovna. A jak vidíte, celé spodní patro je určeno administrativě a dennímu provozu. Máme tu i dvě konferenční místnosti. Rezidenti obývají druhé a třetí patro.“
„Jak dlouho se tu obyčejně zdrží?“
„To je různé.“ Doktor Randall zněl poněkud zadýchaně, když došli k němu do kanceláře. „Snad nevadí, když nechám otevřené dveře. Snažíme se být trvale k dispozici.“
„To je skvělé.“ Nikki si sundala kabát a složila si ho do klína.
„Dáte si něco k pití? Můžu vám nabídnout vodu nebo kávu, ale zřejmě budu muset postavit na novou. K vaší otázce, rezidenti tu mohou zůstat, dokud abstinují a udrží si práci. Naším cílem je, aby se dokázali postavit na vlastní nohy.“
„Měl jste pocit, že Dana byla připravená?
Příjemný výraz doktora Randalla zahalil stín. „Měla pozitivní test na drogy. Naše správní rada k tomu má nulovou toleranci. Zaskočilo mě to stejně jako všechny ostatní. Mluvila jste s Camem, jejím drogovým poradcem?“
„Ano, mluvila.“
Nikki mu v kostce vylíčila, co včera slyšeli od Cama Fletchera, ovšem s výjimkou osobních záležitostí.
„Všechno je to pravda. Poslední test tady měla negativní, a přesně jak říkal Cam, nechovala se jako někdo, komu by v krvi koloval pervitin. Ostatní poradci v tom se mnou byli zajedno,
proto jsem se za ni u výboru přimluvil. Mohl to být omyl, i když poměrně vzácný. Ale nehnul jsem s nimi.“
„Předpokládám, že tady i v soudem určené laboratoři testujete přítomnost různých drog.“
„Ano, i když asi víte, že uživatelé pervitinu jen zřídka najdou alternativu, která by jim přinesla kýžený účinek, leda by sáhli rovnou po heroinu. Ale ten by vyvolal docela jinou reakci. Danin soudem nařízený test vyšel pozitivní na přítomnost pervitinu.“
„Řeknete mi něco o vašich léčebných postupech?“
„Ale jistě,“ neváhal doktor Randall. „Máme čtyři poradce, včetně Cama. Na každého z nich připadají čtyři klienti, kterým se od nich dostává denního poradenství a pomoci se soudem nařízenými činnostmi. Každý rezident také jednou týdně dochází na terapii.“
„Takže vy jste certifikovaný terapeut?“
„Adiktolog, to ano. Nejsem ale psychiatr ani lékař, takže pokud má některý z rezidentů zdravotní problémy, řeší se to mimo.“
„Rozumím. Co mi můžete říct o Daniných sezeních?“
Doktor Randall se usmál. „Jak jistě víte, minnesotský zákon o ochraně osobních údajů mi zakazuje vám tuhle informaci poskytnout bez úředního povolení či souhlasu vykonavatele poslední vůle. Dana poslední vůli neměla, ale Maggie Andersonová je její nejbližší příbuzná, a tudíž vykonavatelka. Pokud bude souhlasit –“
Nikki to předpokládala. Podala mu soudní příkaz, který přišel dnes ráno.
„Vždy připravena, koukám. To se mi líbí. Řeknu Drewovi, ať vám pošle moje poznámky. Dana představovala na sezeních docela oříšek. Jejím hlavním cílem bylo získat svého syna zpět, ale měla strach, že na terapii odhalíme něco, kvůli čemu by to nemuselo vyjít.“
„Mívají tenhle strach i ostatní?“