tam apokračov ali ve svém…“ Zarazil se. Poměru. „Můžu se na něco zeptat?“
„Jistě.“
„Jak to všechno souvisí sní?“
Ukazoval na fotku Fiony vmém klíně. Sklopil jsem kní zrak. Vduchu jsem si pokládal stejnou otázku. Levin řekl Georgii, že viděl plakát sFioninou fotkou na vývěsce na stanici, když tam přišel na silvestrovský večírek. Všiml si, že jedna zpředchozích adres patří Jonahu Carlingovi azavolal mu. Začínal jsem si říkat, jestli jí nelhal. Možná na ten večírek nešel jen poklábosit skolegy, možná šel zjistit novinky kpřípadu zmizení Jennifer Johnsonové. Možná to byl jediný důvod, proč se tam vůbec vydal. Nejspíš pátral po případech podobných tomu Jennifeřinu anarazil přitom na Fionu. Atehdy nabídl Carlingovi, že se po ní podívá.
Ale co pak?
Jestli si ty dvě kauzy spojil, kde byl nějaký důkaz? Kde byly jeho poznámky? Cokoli , co by se týkalo Fionina zmizení?
„Popravdě to zatím sám nevím,“ připustil jsem. „Netušíte, jak dlouho jejich poměr trval?“
„Seznámili se vosmdesátém třetím nebo čtvrtém… tak třeba rok? Dva? Když mi řekl, že se soukromě snaží najít tu Murphyovic holku, vzpomínám, že se mi prohnalo hlavou, jestli snad Mark není posedlý další ženskou.“
„Posedlý?“
Zarazil se, sáhl do kapsy pro látkový kapesník aosušil si koutky rtů. „Vím, že to tak možná nevypadá, po tom všem, co jsem vám teď vykládal, ale Mark byl dobrý chlap. Občas až moc.“
„Vjakém smyslu?“
„Všechno si bral hrozně ksrdci. Za ty roky uMetropolitní jsem potkal spoustu poldů – dobré išpatné. Mark patřil ktěm dobrým, ale neuměl se pořádně odstřihnout. Neměl odstup.
Akdyž došlo na kauzy, jako byla Jennifer, kde to pro něj bylo opravdu osobní… takové případy jsou nebezpečné.“
„Jak nebezpečné?“
„Až moc zoufale se hnal za odpověďmi. Nejenže truchlil kvůli ztrátě ženy, na které mu očividně záleželo, nejenže na jejím zmizení pracoval usilovněji než na jakémkoli jiném zločinu, co nám za ty roky přistál na stole, ale ještě ktomu se pustil do hledání téhle Fiony Murphyové. Ato ten tlak… Mark držel všechno vsobě. Snažil se napravit ivěci, co se napravit nedaly.“
„Jak to myslíte?“
„No třeba sJennifeřinou matkou. Prvních pár týdnů po jejím zmizení za ní pořád jezdil. Nebyla to jeho práce, neměla ani tušení, co je zač ajaký vztah sJennifer měl, ale zkrátka jako by si nemohl pomoct. Těch kilometrů, co najezdil, aby zmírnil její smutek… Nevím, jestli za to mohl pocit viny, lítost, nebo jen to, jak se vždycky do svých případů ponořil, ale vjednom kuse se za ní vláčel do Peterborough azas zpátky –“
„Počkejte vteřinku. Peterborough?“
„Ano.“
„Vhlášení opohřešované osobě stojí, že se Jennifer narodila vLeicesteru.“
„Ano, ale myslím, že se isrodinou jako malá přestěhovala do Peterborough.“
Zadržel jsem dech.
Fiona aJennifer zmizely vrozmezí jednoho týdne. Byly téměř ve stejném věku. Oba případy vyšetřoval stejný muž.
Ateď jsem objevil další spojitost.
Obě vyrostly na stejném místě.
Vyrazil jsem na Leicester Square.
Celou cestu jsem si vhlavě přehrával, co mi Len Graves řekl. Připadalo mi téměř jisté, že spolu zmizení Fiony Murphyové aJennifer Johnsonové nějak souvisí. Žádný nezvratný důkaz jsem neměl, ale jednotlivé, byť nepřímé, spojitosti už se nedaly přehlížet. Doba jejich zmizení, věk, stejné město, kde strávily část dětství. Ito, že oba případy prošetřoval stejný muž. Mark Levin se ozval Jonahu Carlingovi anabídl mu, že se do Fionina případu pustí soukromě, takže musel najít tatáž pojítka jako já.
Amožná inějaká další.
Ale pokud to byla pravda, proč po Fioně pátral tak amatérsky? Proč nenechal žádné poznámky, jakoukoli sebemenší stopu po tom, že se do jejího případu vůbec pustil? Když mu Carling opár týdnů později volal, odbyl ho Levin stím, že nezjistil vůbec nic. Doslova nic. Muselo jít olež, protože už při zběžném pohledu na hlášení opohřešované osobě musel vidět podobnosti sJennifeřiným případem.
Tak proč to Carlingovi zatajil?
Pohrával jsem si srůznými teoriemi apo chvíli jsem se začal stále vracet kjediné: Levin narazil na další spojitost mezi oběma ženami, ale nechal si ji pro sebe. Protože šlo oněco velkého. Natolik zásadního, že to mohlo jeho akaždého, komu by se svěřil – například Carlinga – dostat do nebezpečí. Jenže pak někdo přišel na to, že