APITOLASEDMÁ:PRVNÍSETKÁNÍSJEHORODIČI
Přijela do Brna celá rozechvělá, jak ji přijmou jeho rodiče?
Nesmírně se na něho těšila. Věřila skálopevně tomu, že jejich nečekanáláska,kterátakrychlevzplanula,jenaprostodokonalá.
Opětjičekalnanádraží.Divilsesicepokaždé,pročnejezdísvým běloskvoucím„fárem“,aleonamupokaždétvrdila,ženesnášídlouhé cestování,žeseradějivždyprojedebusem,apřitomvkliduodpočívá anemusířídit.DomajipřivítalplachýMicíček,kterýužsinani začínalpomaluzvykat.
Pomilovalisedivoceavášnivě,apakještějednouvesprše.Šťastní aunaveníusínalirukuvruce,ostatnějakokaždouspolečněstrávenou noc. Ona už si společnou noc bez jeho něžné mužné ruky ani nedokázalapředstavit.Ikdyžsevnociprobrali,hledalinavzájemruku tohodruhého.
Ránojizálibněpozorovalzpostele,vnímaljejíladnouchůzia vlnícíseboky.Obléklasišaty,kteréještězdůraznilyjejídokonalé křivky.Onsioblékloutfit,kterýmukoupilaona,letníkraťasya supermoderní košili, kterou spolu vybrali. Oblečení mu padlo a perfektněslušelo.Cítilsevněmdobřeaatraktivně.
Mírněhozaskočila,žemutooblečeníkoupilamilenka.Tohleještě nikdy vživotě nezažil. Bylabohatá, jasná věc, aledárky většinou kupujemužženě,anenaopak.Nejdřívsejejídarzdráhalpřijmout, bylo mu to trošku trapné, připadal si jako gigolo, ale ona ho obdarovalatakmileapřirozeně,jakobytobylatanejběžnějšívěcna
světě.Užsipomaluzvykl,žejezvláštníaplnápřekvapení.Onjípak naoplátkukoupilněžnéletníšaty.
Vyrazili vozem na Vysočinu, za jeho rodiči. Bydleli vkrásné chaloupce, která byla jako malovaná. Už zdálky byla dokonalá.
Barevnékvětinyvšude,kamsejenčlověkpodíval.Hrnečkynaplotě, vzrostlé rakytníky obsypané plody, velká a pečlivě opečovávaná zahrada.
Jehorodičeuslyšelizvukmotoruvozujejichsyna,kterýsesnažil zaparkovat,avyšlizmalebnéhodomkuven,přivítatnovoupřítelkyni jejichdrahéhopotomka.Maminkabylamaličká,krásnáamocmilá. Pečovalaosvéhotěžcenemocnéhomanželasláskouaneuvěřitelnou péčí.Přestoževypadalakřehce,bylatonesmírněsilnáahouževnatá statečnážena.
Kdyžspolečněusedlikestolu,vyprávěla,jaksvémumužinedávno zachránilaživot.Opětsemupřitížiloaonavěděla,ževtakových chvílíchmusínutněokamžitědonemocnicenaněkolikdnů.Nežby přijelasanitkaaodvezlamanželadoměsta,bytrvalopřílišdlouho. Nezbývalonicjiného,nežžetedyonasama(uprostřednoci)nasedla doauta.Dokázalanaložitisvéhomuže,přestožebylatakdrobounká aonvážilnejméněo30kgvícenežona.Dokázalahodovéztdo nemocnice právě včas! Zachránili ho a lékař zoddělení AROjim potvrdil,ženebýtjejísprávnérychléavčasnéreakce,užbyjejímanžel nežil.Šloominuty.
Říditautovjejímvěku,vnociavtěchosamocenýchkončinách Vysočiny,napolníchcestách,byldocelavýkon.Svýmvyprávěnímsi Míluzískalaokamžitě.
Takétatínekbylúžasný.Vypadalnasvůjvěkvýtečně.Přijaljisnad ještělépenežjehožena,kteráprozatímodešladokuchyněvařitoběd.
TátasedělnalavičcevzahraděaMílasikněmupřisedla.Vyprávěljí svelkýmzaujetímodruhésvětovéválceaonamuzačalavyprávět zajímavostizvýrobytankůaozbraních.Obasipadliokamžitědo notyaonjínadšeněnaslouchal.Získalasiokamžitějehoobdivdíky svýmbrilantnímznalostemzbraní.
Občassitakévšimla,ževícepozorujejejídekoltaobdivujejejí křivky než její obličej. Oči mu klouzaly mimoděk. Inu, muži se nezapřouanivevyššímvěku.Vnímajíokamžitě,kdyžsepoblížobjeví nějaká hezká mladá „samička“. Tomu pohledu nedokáží odolat, a protoseinaulicíchmimovolněaautomatickyotáčejízapěknými ženamiasvůdnýmidívkami.Majítoprostěvgenech.
Michalopodálštípaldřívíaobčassezastavilaposlechlsi,očemsi povídají. Když začala tak zasvěceně mluvit ozbraních, zaujalo to ijeho,ataksezájmemposlouchalijejívyprávěníoba.Ionobdivoval vojenskoutechnikuazbraně,alenikdyjejnenapadlosesnínatoto témapobavit.Tohleženyobvyklevůbecnezajímá.
„Odkud vlastně tohle všechno víš? Já netušil, že jsi taková odbornice,“otázalsesesmíchem.
„Žádnáodbornicenejsem,tojenmůjbývalýmanželbylvelký fanda do zbraní, spoustu mě toho naučil. Vlastnil docela pěknou sbírkuzbraní.“
„Aha,topotomvševysvětluje,takprotomáštakúžasnéznalosti. Opětpředtebousmekámmánádhernádámo,“ateatrálněsepřední súsměvemuklonil.