(Nově) zakázané město na Korálkovém vrchu
Oswinova střapatá srst vmžiku změnila barvu z limetkové na mrkvovou. „A to je jako tadytudlenc –ve městě, do kerýho si zkusila vejít a málem tě za to zabásnuli?“ děsil se netvor a huňatou packou ukázal na žulovou zeď.
„Ano.“ Vilma se podívala na příběhopas, který dosud svírala v dlani a jehož střelka ukazovala na „To se dalo čekat“ , a potřásla hlavou.
Vilma s povzdechem zvedla kobercovou tašku ze země. „Třeba je v městské hradbě nějaká skulina, kterou nikdo nestřeží,“ zamumlala a pohledem prohledávala okolí.
Jak však přicházela blíž, všimla si, že se všude plete spousta vojáků, kteří dohlížejí na hromadný odchod čarodějek a čarodějů. A k tomu ještě všichni ti strážní na cimbuří. Město bylo neproniknutelné.
„Je to špatný.“
Z útrob tašky se ozval soucitný Oswinův hlas: „No že jó? Ani ti nenechala ten svuj hacafrak… Copa teďka máme baštit?“
Vilma protočila panenky. Mluvila o hlídkách, které kontrolují pohyb. „Díky, Oswine.“ Skutečnost, že zároveň s Moreg přišli i o přístup do její spíže, dělal
koboldovi očividně mnohem větší starosti než jejich pravý problém – tedy že se potřebují nepozorovaně dostat do neprostupně opevněného města.
Vilma stále víc propadala zoufalství, když vtom si všimla, jak se k bráně šine oslík a za sebou táhne kárku vysoko naloženou prádlem. Řídil ji tělnatý mužík s úctyhodným zakrouceným knírem. Zastavil jen pár metrů před nimi, takže jim téměř zaclonil výhled.
Stráž ho vyzvala, aby se nějak prokázal, a Vilma slyšela, jak říká: „Prádlo. Vévoda si ty jemnější kousky rád nechává posílat do Laelu. Víte, co se říká o elfech a praní…“
„Co?“ zeptal se hlídač.
„No, že to umějí…“
„Čekal jsem nějaký fór.“
„Co vás k tomu vedlo?“
„No když člověk začne: ‚Víte, co se říká o elfech a praní,‘ tak pak většinou následuje nějaký vtípek.“
„To jako že elfové jsou směšní, nebo co?“
Začali se hádat. Muž z prádelny říkal něco o diskriminaci elfů a o tom, že jeho prababička byla napůl elfka.
Vilma přestala poslouchat, protože se z tašky vynořila Oswinova zelená packa a šťouchla do ní. „Jesli
