„Ne, ten je v kanceláři.“
„A ty jsi v té své.“
„Jsem v kuchyni.“
„No právě.“
„Haha, mami, potřebuješ něco?“
„Ne, dcero, nepotřebuju nic. Jen jsem s tebou chtěla mluvit.“
„Promiň, ale opravdu teď nemůžu. Elo, nech to! To není na jídlo! Evo! Říkala jsem ti, že máš ségru pohlídat!“ Bronislava poslouchala jedno vyštěknutí za druhým. V mobilu to zašumělo. Bára ho zřejmě odložila. „Zavoláme si jindy, mami, ano?
Teď fakt nemůžu!“ A aniž by Bára vyčkala, až se s ní Bronislava rozloučí, zavěsila.
„No, Bounty, dnes to byl doslova expresní rozhovor. A nakonec Klára.“ Bronislava vytočila poslední číslo.
„Ahoj, mami, no jo, dnes je pátek,“ konstatovala nevzrušivě.
„Ano, dnes je pátek. Přijedeš na víkend?“
„Ne, mami, nepřijedu. O víkendu absolvuju masážní kurz.“
Obočí Bronislavy se pohnulo, jako by schytalo elektrický výboj.
„Masážní kurz? To je zase nějaká novinka?“
„Ano, docela mě to chytlo. Už se tomu věnuju dva měsíce,“ odpověděla Klára zaníceně.
„To je hodně dlouho,“ z Bronislaviny řeči ukapával sarkasmus po litrech.
„Ano, já vím. Přemýšlím o tom, že bych se začala věnovat fyzioterapii,“ svěřila se se svým novým záměrem.
„Počkej,“ zastavila ji zmatená Bronislava, „tak chceš být masérka, nebo fyzioterapeutka?“
V telefonu chvíli skřípalo ticho.
„Ještě jsem se nerozhodla,“ odpověděla Klára.
„Aha. Je to ale náročné.“
„Ano, je to těžké rozhodování.“
„To jsem nemyslela. Myslela jsem ta povolání.“
„Uvidím. Třeba najdu něco jiného.“
„Jak tě to napadlo?“
„Co myslíš?“
„Ten masážní kurz.“
„Ani nevím. Další zkušenost?“
„To je otázka, nebo konstatování?“
„Konstatování.“
„Ale to jsi o háčkování říkala taky.“
„Že je to konstatování?“
„Ne, že je to další zkušenost.“
„A taky mě to chytlo! Copak se ti můj uháčkovaný medvídek nelíbil?“
„Líbil, ale o to nejde. Říkalas to i o józe, patchworku, dobrovolnické činnosti a výrobě čokolády. I o práci v redakci a v útulku se psy. Na to další si teď rychle nevzpomenu.“
„Všechno to bylo užitečné,“ oponovala Klára trochu uraženě.
„Kláro, poslechni…“
„Mami, musím končit. Zvoní na mě kamarádka. Jdeme cvičit pilates. Pozdravuj Báru s Dominikou. Pořád jenom pracují a předstírají, že žijí? To bych nemohla!“
Než Bronislava stačila cokoliv říct, ozvalo se zavěšení.
„Dnes to bylo hodně rychlé,“ konstatovala Bronislava a odložila mobil na stůl. Do dalšího pátku zůstane ležet přesně tam, kam ho položila. „Ale to nevadí, Bounty, my se zabavíme, že ano?“
„Budeme si hrát,“ navrhl Bounty. „Chceš si se mnou hrát?“
„Ano, budeme. Ale nejdřív si uvaříme čerstvý čaj. Teda já si uvařím čerstvý čaj. Ty dostaneš čerstvou vodu.“