„Jak se máte aco děláte?“ ozval se nám za zády veselý hlas. Přicházela Su. Vkaždé ruce nesla velikou tašku.
„Teta Su!“ vykřikl Bejby arozběhl se kní. „My si tu hrajeme, teto Su! Budeš si hrát snámi? Copak máš vtěch taškách?“
Položila je na zem, poklekla, rozpřáhla ruce aBejby jí vklouzl do náručí.
„Ty krásně mluvíš, Bejby! Vyrostl jsi, nebo se mi to zdá?“
„Nezdá,“ odpověděl jsem podmračeně.
„Myslím, že nám Su pomáhat nebude,“ mínil Dědek.
Bejby se jí radostně zmítal vobjetí. „Tak dost, už toho nech. Celou mě pomačkáš,“ řekla ajemně ho od sebe odtáhla. Nakrabatil pusu. „Něco jsem ti přinesla. Podívej!“ Sáhla do tašky avytáhla velikou chlupatou kouli. „To je Kočken, tvoje první hračka.“
Podávala mu tu věc aobracela se přitom knám.
„Přinesla jsem několik edukativních hraček. Nejvyšší čas, aby začal rozvíjet představivost auvolnily se vněm tvůrčí schopnosti. Kočken je projekční hračka. Vnávodu píší, že dítě do něho projektuje svoje představy. Podle nich se Kočken mění, ale zároveň tu funguje zpětná vazba…“
Svelkým zanícením pokračovala ve výkladu oKočkenových schopnostech. Bejby se ho zmocnil.
„Hihi,“ radoval se. „Líbí se mi. Moc se mi líbí.“
Chlupatá koule změnila tvar.
„Vidíte? Už to začalo. Bejby do Kočkena vkládá svoje představy. Souběžně se pořizuje záznam. Později ho voráklu vyhodnotíme, dají se znich odvodit vlastnosti aschopnosti dítěte…“
„Je to robot,“ přerušil Dědek její výklad. „Žádné dítě. Su, vzpamatuj se.“
„Nebuď tak staromódní azaujatý. Víš přece, co se říká, když to má chobot jako slon auši jako slon, je to slon. Bejby je malý jako dítě…“
„Roste,“ řekl jsem. Pohlédl jsem při tom na Dědka. Kývl.
„No aco?“ rozhodila Su ruce. „Chováte se hrozně. Vám tak svěřit dítě do ruky! Nejdřív jste mu nedali najíst ateď se tváříte, jako byste ho chtěli hodit do pece. Podívejte, jak si hezky hraje!“
„Mám jí říct všechno?“ zeptal jsem se komlinkem Dědka.
„Zkus to. Myslím ale, že ji nepřesvědčíš.“
„Co si to domlouváte?“ zeptala se podezíravě. Před Su se nedá nic utajit. Věděla okomlinku amusel jsem jí slíbit, že ho před ní nebudeme používat.
„Nic. Copak něco říkám?“
„Právě že neříkáš. Nelži. Co spolu pečete?“
Ohlédl jsem se po Bejbym. Kočken ho zaujal, naučil se proměňovat jeho tvar. Zatím to nebyla žádná sláva. Napoprvé mu vyšel neurčitý blob schaotickými výrůstky. Tak to bývá sedukativními hračkami vždycky. Na krabici vám předvedou vtridi barevném provedení, jaké zázraky se dají vytvořit. Pak nastane realita, dítě spatlá dohromady dva tři paskvily, načež ho hračka omrzí. Zatím jsme byli vprvní fázi, druhá na sebe jistě nenechá dlouho čekat.
Vzal jsem Su za rameno aodvedl ji stranou.
„Situace je vážná,“ spustil jsem polohlasem. „Všechno naznačuje, že Bejby je velice nebezpečný experiment. Radili jsme se sKurzem. Všichni tři jsme teď zajedno, že ho musíme ukončit.“
„Jak to myslíš?“ zeptala se, ustoupila okrok, trochu se naklonila apovystrčila bradu. „Snad ne tak, jak jsem to pochopila já.“
„Jsou tu dva nebezpečné faktory. Máme důvodné podezření, že ta věc…“
„Myslíš Bejbyho.“
„Robotická entita neznámého původu dovede neznámým způsobem ovlivňovat inteligentní elementy. Záměrně je vede destruktivním směrem. Začalo to obyčejnou tužkou, tedy Dědkovým markerem. Entita ho nasměrovala Morfimu pod nohy, 99
Morfi na marker šlápl aupadl. Způsobila zhroucení policového systému vkomoře…“
„Vyprávěl jsi mi, že jste Bejbyho zavřeli svázaného do špajzu aže se dostal ven.“
„Přeprogramoval pečicí troubu vkuchyni audělal zní chlaďák.“
„Co dál?“
„Můžu ti uvést iks dalších příkladů…“
„Něco pokazil, něco přenastavil, sněčím pohnul?“
„Když to takhle řekneš, vypadá to směšně, ale…“
„Druhý faktor.“
„Jak to myslíš?“
„Mluvil jsi odvou nebezpečných faktorech. Vyjmenoval jsi pár klukovin. Jako faktor je neberu. Chci slyšet oněčem opravdu nebezpečném.“
Tvrdohlavá, svéhlavá, neústupná, taková je Su. Usmyslela si, že Bejby je dítě aže ho má ráda. Zatraceně, Dědek měl zase pravdu.
„Roste... Doktor Kurz mu nadefinoval stravu. Pro člověka by byla jedovatá, jemu svědčí.“
„Roste expo…“
„Děti rostou, slyšel jsi už otom?“ přerušila mě.
„Měření ukazují, že roste exponenciálně. Hrozí nebezpečí, že nás přeroste…“
„Nebyli byste první tatínkové, kterým se to stalo.“
„Přestaň bláznit. Zapomeň na to, že je to dítě. Zavinil to Dědek, když ho pojmenoval Bejby. Kdyby ho nazval AX1, nenapadlo by tě kolem něho skákat aobsypávat ho hračkami.“
„Jsi sobec alenoch amáš všechny vlastnosti spojené smužským šovinismem. Proto jste si usmysleli Bejbyho se zbavit?“
„Doktor Kurz říkal…“
„Přiznej se! Chtěli jste ho zlikvidovat vpeci, jak tomu říkáte.“
„Předpisy onebezpečných objektech nařizují, aby…“