Bero podrážděně zablikal světly v její kajutě. „Ale můžu, lépe než většina. Tak či onak, související riziko nepřekračuje přijatelnou toleranci.“
„Zase mluvíš jako počítač, Béčko.“
„Tak se vraťme ke tvé noze.“
Sanda si odfrkla. „Ať je po tvém. Vyrob mi tu protézu, pokud si myslíš, že ji pak budeš umět odříznout od vnější komunikace — ale jen pokud se přitom dozvíš i něco o vlastní obraně.“
„Všechno, co děláme, je poučné, Sando.“
„Fuj, radši se vrať k té počítačové mluvě. Vyhovuje mi víc než ta rádoby filozofie.“
Bero na ni znovu zamrkal světly, oba změnili téma na zpřísnění bezpečnostních opatření, aby se k nim už nemohla nepozorovaně připlížit další dozorčí loď, a ona se přitom snažila moc nemyslet na to, kdo by na ni mohl za pár hodin mluvit skrz tyhle reproduktory.
Zařekla se, že až tohle všechno skončí, už nikdy si na sebe nevezme černou.
STANDARDNÍ ROK PRIMY 3543
Přílišná podobnost
Světla denního cyklu zhasla a Tomas se s předstíranou bolestí odšoural do postele, která, jak si všiml, byla najednou o něco širší než předtím. Raději však nic neříkal, aby Bera zbytečně neprovokoval a příště nemusel ležet na lůžku, na které se stěží vejde jedna noha.
Ne že by pohodlí potřeboval. Ve skutečnosti ho nic nebolelo, ale kvůli ostatním na palubě musel hrát divadlo. Měli za to, že se svým náramkovým padem přišel také o kontrolu nad svými implantáty. Byla by to užitečná kamufláž, kdyby posádka připisovala jeho abnormální rychlost a regeneraci ovládacím prvkům na padu, ale když teď měl jen své syntetické tělo, musel být opatrný. Sanda byla chytrá a podezíravá a on se jí s pravdou o svém těle ještě nechtěl svěřovat. Zvláště ne jí.
Přikryl se, zavřel oči a v duchu si přehrál přestřelku s dozorčími do nejmenšího detailu. Pomyslel si, proč je jeho paměť najednou tak dokonalá, když se mu předtím zdála děravá. I dřív měl samozřejmě nadprůměrnou paměť a věřil, že implantáty Nazky mu ji ještě vylepšují, měl však za to, že je pořád jen člověk se všemi lidskými vadami.
Jenže teď si dokázal vyvolat vzpomínku stejně snadno, jako kdyby na televizi stiskl tlačítko play. Rainier přál smrt, ale musel si přiznat, že ať už s ním v tom regeneračním modulu provedla cokoli, všechno mu fungovalo o dost lépe.
Teď v duchu viděl, jak výsadkový modul prorazil trup Světla a jak to Sandu i další odhodilo stranou. Tomas byl znovu na nohou, než se ostatní vzpamatovali, a díky tomu mohl odvést pozornost jednoho dozorčího od Sandy dřív, než protivník zaujal pozice. Trojici tak rozdělil a tím i oslabil, přinejmenším relativně. Pořád to byla elitní, dokonale sehraná úderná síla.
Zbylí dva se zaměřili na Sandu, Knutha a Arden, kteří museli skočit do krytu, a úplně přehlédli, že Tomas se s jejich druhem přetahuje o pušku. Jenže pak dovnitř vrazil Nox a on musel znovu hrát obyčejného člověka — nechal si prostřelit bok. Jeho tělo sice umělo dobře tlumit bolest, ale jen následně, po traumatu. V dané chvíli to bolelo jako čert. Tomas se svalil na zadek, zrak se mu rozmazal a v jeho syntetických nervech vyšlehly bílé plameny agonie.
Musel se silou vůle ovládnout, aby bolest vědomě zmírnil. Střelná rána zkrátka nebyl zážitek, který by vyloženě vyhledával, ale na druhé straně mu poskytla zajímavá data. Například zjistil, že netlumená bolest by ho mohla vyřadit z provozu, tedy mentálně. Bude na tom muset zapracovat.
Pod přikrývkou pohnul rukou a nadzvedl roh obvazu. Ve tmě viděl bez problémů. Tkáň pod obvazem byla čistá, zacelená, i když trochu narůžovělá. Tomas zakroutil hlavou. Min Liao, která si hrála na ošetřovatelku, přestože neměla s medicínou prakticky nic společného, bude muset namluvit, že se rychle uzdravuje díky implantátům Nazky. Snad se vymluví i z pravidelné kontroly.
Všechno by to bylo snazší, kdyby se nemusel zbavit svého padu. Teď bude horko těžko vysvětlovat, proč je tak rychlý a nikdy se neunaví. Ty programy Arden ukázal schválně, aby měl výmluvu, že občas působí jako nadčlověk. Ale teď se bude muset pořádně snažit, aby se neprozradil.
„Nakonec jí to budeš muset říct,“ promluvil Bero.
Tomas se prudce posadil a přikrývka mu sklouzla k pasu. Takový pohyb by ho správně měl bolet, a tak zkřivil tvář.