sebevíc přála. Vrátila jsem se do třídy a sdělila jsem panu Finchovi, že jsem ochotná zkusit jeden zápas pod podmínkou, že se v současnosti nemůžu zavázat k ničemu dalšímu.
Pan Finch se rozplýval blahem.
Návrhy
„Hej, Phoebe! Počkej!“
To na mě volal Will a jeho načasování mě rozčilovalo. O druhé přestávce jsem se chystala ven, kde jsem si chtěla celou dobu číst; právě jsem byla u obzvlášť vzrušující pasáže v Kamenném nebi, třetím svazku trilogie Zlomená země, a nemohla jsem se dočkat, až budu moct číst dál. Teď jsem ale nemohla dělat nic moc jiného než se zastavit. Kdybych předstírala, že jsem ho neslyšela, nejspíš by se za mnou hnal přes celou chodbu a v jednom kuse by hulákal.
„Co chceš, Wille?“ zeptala jsem se, jakmile mě dohnal.
„Týjo, tak fajn. Dneska jdem rovnou k věci.“
Trpělivě jsem přikývla a nevšímala si typického širokého úsměvu, kterým mě počastoval. Nechtěla jsem se chovat neurvale, ale nestála jsem o to protahovat naše setkání víc, než bylo nezbytné.
„Chtěl jsem tě požádat o laskavost,“ řekl. „Vlastně tě o ni chtěla požádat spíš Beth. Ale připadalo jí to trochu divný.“
Už teď mě to mátlo. „O jakou laskavost?“
„Nejde o nic extra vážnýho. Jenom o to, že jsme se spolu chtěli vidět o víkendu nebo možná o podzimních prázdninách, až na to, že to vypadá, že ona nemůže. Teda ne bez dovolení. Proto Beth — no, spíš nás — napadlo, jestli by ti nevadilo ji krýt.“
„Musíš mi to podrobně vysvětlit,“ řekla jsem mu. „Pořád netuším, co chceš, abych udělala.“
Will zvedl oči k nebi, jako kdybych to byla já, kdo tady mlží. „Fakt nejde o nic velkýho. Řekla, že by jí nejspíš dovolili jet do Edinburghu, kdyby tam jela s tebou. Takže…“
„Chceš, abych jí poskytla důvěryhodné alibi. Je to tak? Bude tvrdit, že pojede do Edinburghu se mnou, ale ve skutečnosti se ‚uvidí‘ s tebou.“
„Jo, přesně.“
„Co máme údajně v Edinburghu dělat?“
„Nevím. Nakupovat nebo tak něco. Na tom nesejde. Musí to jenom znít uvěřitelně.“
„Nakupování by neznělo uvěřitelně. Ne když jde o mě.“
„Co nakupování v knihkupectvích?“
„Obvykle vyhledávám informace a nakupuju knížky online. Kdybychom tam jely, tak si pochopitelně do knihkupectví zajdu, ale nedávalo by smysl, aby to byl jediný cíl cesty.“
Will znovu protočil oči. „Phoebe, můžeš použít všechno, co bude fungovat! Vyber něco, co dává smysl, a použij to.“
„Jenže já bych ve skutečnosti nemusela jet do Edinburghu.“
„Ne, nechápu, proč bys tam jezdila. Můžeš ten den dělat, co budeš chtít. Jenom buď nenápadná, jo? Jestli máš být s Bethany v Edinburghu, nesmí tě vidět někde jinde.“
„Zatím jsem s tím plánem nesouhlasila,“ zdůraznila jsem. Už teď jsem ve Willově návrhu viděla řadu nedostatků. Přinejmenším ten, že takový podvod bude víc stresující a složitější, než jak se snažil vylíčit.
„Poslyš,“ řekl Will. „Neprosím tě o to kvůli sobě. Prosím tě kvůli Beth. Je přece tvoje kámoška. A víš, že by pro tebe udělala to samý.“
Ta hypotetická výměna rolí byla absurdní, protože by k ní pochopitelně nikdy nedošlo, ale když to