říkávám: Mládí nezná věku. Pak je důležité mít na paměti, že každé dítě je umělec.Problémjejímzůstat,ikdyžvyrostou.Hlavnímnepřítelemkreativityje totiž zdravý rozum. Trvalo mi čtyři roky, než jsem se naučil malovat jako Raffael, ale trvalo mi celý život naučit se malovat jako dítě. Stát se mladým, trvá velmi dlouho. Však znám české malířství avítekdomnenejvíczaujaljako nejoriginálnější? Josef Lada, který bývá považovaný za malíře pro děti, ale pravdaje,ženejenproděti.”
“A víte, že jeho styl je údajně zapříčiněn tím, že v raném dětství přišel o jednookoatímnevidělplasticky?”
“Různé momenty mohou ovlivnit umělcovu tvorbu, zejména když je to spojeno se způsobem vidění. Ale je originální a přišel s vlastním osobitým přínosem.
Během celoživotní tvorby jsem si samořejmě utříbil množství názorů, týkajících se rozporu přístupu kritiků a umělců-tvůrců avůbecnázorůnaumění - jako že když se setkají kritici, mluví o barvách a kompozici. Když se setkají malíři, baví se o tom, kde se dá koupit nejlevnější terpentýn. Dále také díky kritikům se malíři dozvídají, co chtěli svým dílem vyjádřit a můj názor je, že moderní obrazy jsou jako ženy. Těžko je můžeme milovat, když se usilujeme jimporozumět.
A co se týká mě, tak malířství je silnější než já,dělásisemnou,cochce. Maluji věci, jak si je myslím, ne jakjevidím Cosetýkáinspirace,takexistuje, ale musí vás najít při práci A co myslíte, že je nepřítelem kreativity? Ach, dobrý vkus! Jaká hrozná věc! Vkus je nepřítelem kreativity A jaký je rozdíl mezi malířem a umělcem? Malíř malujeobrazy,kteréprodává Umělecprodává obrazy, které maluje Dále jsou malíři, kteří dělají ze slunce žlutou skvrnu, ale jsoujiní,kteřídíkysvémuuměníamoudrostidělajízežlutébarvyslunce
A jak myslíte, že lidé platí mé obrazy? Lidé, jimž se líbí mé obrazy, neplatízanětolik,jakoti,kteříchtějí,abyselíbilyjejichhostům Pak jako tvůrce si má milá návštěvnice pamatujte základnívěc,žeumění je fikce, která nám umožňuje rozpoznat pravdu A umělec se nesmí bát, musí prostě jít do toho - kdo si myslí, že může, ten může, a kdosimyslí,ženemůže, ten nemůže To je neúprosný a nezpochybnitelný zákon Co se týká hledání umělecké cesty, tak tajemství umění spočívá v tom, že nehledáme, nýbrž nacházíme Ale celkově kdybych věděl, co je UMĚNÍ, nikdy bych se tím netajil
Kdyby byla jen jedna pravda, nebylo by možno namalovat sto obrazů na jednotéma.”
A tady jsem měla příležitost přerušit tok Mistrova moudra, protože jsem sivzpomnělanajedenzážitek,kterýsemivryldopaměti:
“I když ne všichni tvůrčí umělci toto přesně sdílejí. Pamatuji se na výstavu vaší tvorby v pražském Mánesuv60.letech,kdepřevažovalpředevším námět “Malíř a jeho model” v nekonečném množství provedení, přičemž obdélný formát vždy na polovinu dělil malířský stojan uprostřed a na jedné straně od nějbylnamalovanýmalířanadruhéstraněstojícínahýženskýmodel.
A tehdy náš učitel kreslení - klasického i technického na konci druhého stupně základní školy, který mimochodem byl vašímvelkýmobdivovatelemadokonce se i vzhledově stylizoval do vaší podoby, tak prohlásil, že to už si snad z nás tropíteblázny.”
“Po vyjádření jakéhokoliv názoru je nutné počítat s různými reakcemi. Taktojeabudevždycky.Ajaksejmenujetenmůjnapodobitelivzhledu?”
“Je to Alois Pitrmann, akademický malíř Alois Pitrmann a narodil se 30 let po vás. Ale nebyl pouze akademický malíř, byl také umělecký historik a dokonce měl i titul právníka a pedagogicky působil také na školách vyššího stupně, patrně ale nebyl příliš zadobře s režimem, že zrovna v té době učil na základní škole. Myslím, že ale ve své tvorbě byl docela rozporuplný. Maloval hodně realistické krajinky a ve škole propagoval u žáků kubistické rozdělování ploch. Pamatuji si, jak ve škole nad schodištěm bylo pověšené rozměrné zobrazení hlavy Lenina, rozdělené do množství různobarevných ploch, provedenénabalícímpapíře”
“Zajímavé, ale právě ta jeho nejistota ve směru jeho tvorby zřejmě je za tím, že neporozuměl naprosto všemu v mém umění, přestože se mne snaží v něčem napodobovat, takže mne uznává Ale, abych nezapomněl to nejdůležitější, má milá návštěvnice z Čech, ještě vám musím poradit jako člověk, který již musí očekávat konec své tvůrčí cesty - na zítra si odkládejte pouzeto,cokdyžneuděláte,takzemřetestálespokojena
A když se budete řídit tím, co jsem se snažil vámzdeříct,jentakněčeho dosáhnete A jsem velmi rád, že jsem se něco bližšího zase dozvěděl o svých příznivcích ve středníEvropě PozdravujteČechyavyřiďtejim,aťsenebojíbýt nekonvenčněkreativní!Cožpilníjsou,alevíctétvůrčísvobodybytochtělo!”
Když jsem slyšela Mistrova slova a znala jsem, že už příští rok zemře, věděla jsem, že jistě tedy on nic zbytečně neodkládal a zemřel spokojený A také, že bych si z něj v tom měla vzít příklad, protože mám sama pocit, že
neustále dělám něco, co není pro mne to nejdůležitější a nějak se k tomu hlavnímunemohudostat.
A s tím jsem se rozloučila se dvěma ke mně velmi přátelskými lidmi z roku 1972 - s Jaqueline Roque a Pablem Picassem adleinstrukcípanaNathana Rosena jsem se vrátila do roku 1975 do Prahy, o mnohé obohacená a s předsevzetím, že toho musím ve svém životěvyužít.Atojsemtehdyještěaniv době, do níž jsem se vrátila, nemohla tušit, že Mougins si jistě kvůli spojení s Picassem jako místo své podnikatelské činnosti o nějakou desítku let později zvolí jistý pozdější premiér naší vlády, o jehož existenci jsem samozřejměještě nemohla vědět. Až takový věhlas místo získalo tím, že tam dvanáct posledních let svého života prožil Pablo Picasso, než rovněž tam zemřel při jídle s přáteli, kterévyzval,abymupřipilinazdraví,žeonužpítnemůže.
Napsáno2023,vyšlotiskemvesborníkuStříbřitělesklýhalmogran,vydalSFK AndromedavPlzni2023,s.269-273.
HrůznýnálezvědceanebLiščíkauza
Název může být vykládán dvojím způsobem - buď, že vědec učinil hrůzný nález anebo byl za hrůzných okolností nalezen Bohužel to druhé je správně
Je 29 března 2129 a policejní komisař František Liška dostal na stůl nový případ Přestože žijeme v době elektroniky, stoly zde stále mají své místo, stejně jako u pračlověka v době kamenné, kdy je tvořil plochý kámen, položený na dvou jiných kamenech. Něco se prostě nemění a je již ověřené věky. Tak nyní komisař Liška sedí za tím svým stolem a probírá se štosem papírů - přestože mnohé mu rovnou poslali do počítače a do jeho smartphonu, rovněž to hlavní je stále klasicky předáváno na papíru jako v době starověkého Egypta na papyru. Prozatím je to však jen informace o nahlášení, vše je ale ještě na místě a čeká na příjezd detektiva. Snad to tam strážník zatím ohlídá, ale nelze stav prodlužovat. Komisař Liška rychle sáhl do zásuvky, aby si vzal pro případ rychlého výjezdu na místo činu připravené rukavice. V některých televizních seriálech na