VĚDA MOŽNÉHO A NEMOŽNÉHO
všechny katalyzátory musí obsahovat abstraktní katalyzátor, který je zase vytvořen z vědění, jak jsem ho zavedla v Kapitole 1. Vědění je definováno jedině skrze kontrafaktuály: je to informace, která je schopna se opakovaně vtělovat do fyzických systémů. Na rozdíl od většiny definic vědění je na této definici dobré, že nepotřebuje existenci vědoucího subjektu. Takovýto pohled na vědění, založený na kontrafaktuálech, se staví proti dlouhé tradici, která ho chápe jako převážně antropomorfní, subjektivní pojem. Tradice tvrdí, že vědění potřebuje ke své existenci cítící bytost, jako je třeba člověk. Vědění by jinými slovy existovalo pouze v mysli. Podle této představy se zdá, že je vědění subjektivní. Něco takového je velmi, velmi vzdáleno od fyzikálních zákonů. Na rozdíl od toho je vědění, jak je definováno zde a jak se objevuje v abstraktních katalyzátorech, velmi odlišné. Dva hlavní rozdíly jsou, že je objektivní (může existovat bez ohledu na existenci vědoucího subjektu) a že je možným předmětem fyziky. Jak už jsem zmínila, ti z vás, kdo znají filozofa Karla Poppera, v hlavních rysech tohoto pojmu rozpoznají hlavní obrysy jeho epistemologie. Nicméně v rámci vědy možného a nemožného jsem vědění vztáhla k fyzice, což už je mimo oblast epistemologie a což můžeme udělat, protože používáme kontrafaktuály. Ve fyzice už došlo k několika objevům nového typu věcí. Například v určitý okamžik se přišlo na to, že všechny motory používají jeden druh energie (teplo) a mění ho, částečně, v jiný druh energie (práci). Pak bylo celkem přirozené se ptát, jak vyjádřit zákony o těchto dvou typech energie, a tak vznikla termodynamika. Podobně i v našem případě je celkem přirozené se ptát: Může být vědění vytvořeno, zničeno, změněno? Jde o hluboký problém a dosud byl vyřešen jenom částečně. Věda možného a nemožného poskytuje objektivní uchopení vědění, dává nám nástroje, které nám možná jednoho dne pomohou na tyto otázky plně odpovědět.
Když píšu tyto řádky, sedím v kavárně v centru Istanbulu, několik metrů nad starověkými pozůstatky, a obdivuji střechy a minarety a kopule, piju čaj, jehož servírovací rituál se praktikuje už staletí, a sleduji vznešenou perskou kočku stočenou na karmínové pohovce. Díky vědě možného a nemožného vidím, jak jsou všechny ty věci propojené. Jejich odolnost je vedlejší důsledek abstraktního katalyzátoru, který má schopnost se kopírovat z generace na generaci. Díky této nové perspektivě máme nový úhel pohledu na teorie, které popírají, že by vědění mohlo být důležité a vědecky zajímavé, protože by mohlo být spojené s antropocentrickým postojem. V abstraktních katalyzátorech není nic antropocentrického. Jejich schopnost umožňovat změny je objektivní. Vlastně se vědění a entity vytvářející vědění vydělují jako důležité vlastnosti našeho vesmíru, a to ne kvůli nějakému dogmatu, jako v náboženských vysvětleních, ale kvůli fyzikálnímu vysvětlení.
Vědění je určitý druh vlastnosti, kterou může hmota v našem vesmíru mít a která existuje, když existují abstraktní katalyzátory, a je úžasné studovat jeho pravidelnosti: jak vzniká, jak se vyvíjí a zda může existovat a růst donekonečna, nebo ne. A díky kontrafaktuálům se z toho stává problém, který spadá do oblasti fyziky.
Možná ho jednou budeme schopni vyřešit.
