Umělec v hladovění tedy nadále vykonává svou profesi, ignorován veřejností i dozorci.
Krátce před jeho smrtí se také dozvíme, pro Kafku zcela netypicky, příčinu jeho hladovění (pozor: spoiler).
V té době už Kafka není schopen vykonávat svou práci v Úrazové pojišťovně dělnické. Dotáhl to až na vrchního tajemníka. A teď?
Procházky, noci, dny, neschopen čehokoli kromě bolesti.
Nemoc Kafku poznamenala, ale přesto má sílu na úplně poslední povídku. Je to příběh o hlodavci.
Josefína je zpěvačka oblíbená mezi myším národem.
I když: to není tak docela pravda.
Je to vůbec zpěv? Není to přece jen pouhé pištění? Jenže pištět dovedeme ovšem všichni, to je ta pravá dovednost našeho národa, či spíše vůbec ne dovednost, ale charakteristický životní projev.
Všichni pištíme, ale nikoho samo sebou nenapadne vydávat to za umění.