matovala. Pak si to vysvětlila tím, že mi Lange vyhrožuje, že mě vydírá. Chtěla volat na policii. Nakonec jsem musela utěšovat já ji. Zůstala jsem u ní celý večer, pak jsme dokonce spaly v jedný posteli. Druhý den jsme si o tom povídaly už ve větším klidu. Bylo to pro ni těžký, ale myslím, že to pochopila. Hlavně má obavy z toho, co se bude dít u soudu. Uklidnila jsem ji, řekla jsem jí, že jste fakt dobrá. Když jsem odcházela, tak mi pověděla něco, čím mě skutečně zasáhla. Že v mým věku je snadnější se vzpamatovat ze lži než ze znásilnění.“
Alice zalitovala, že ji to taky nenapadlo. Kéž by její matka měla pravdu, řekla si.
Pohled na její maják a vodovaté Léonovy oči na konci mola stačil, aby se okamžitě cítila šťastná.
Už na lodi se Alici udělalo líp. Pozdravila pár známých, pak si šla sednout na své místo, pokaždé na to samé, k záchranným kruhům na palubě. Na hodinu trajektu vystavila obličej slunci, slaný vítr jí lepil vlasy, musela vypadat všelijak, ale bylo jí to jedno. Hodila si tašku přes rameno a vydala se k hale s koly.
„Musím ti vynadat.“
S Léonem to takhle bylo pokaždé. Jen co ji zahlédl, začal hudrovat. Byl to jeho způsob, jak jí říct, že ji má rád. Tentokrát brblal proto, že minule špatně zamkla kolo. Postavila ho trochu nedbale, přijela totiž na poslední chvíli, málem zmeškala poslední trajekt. Léon se shýbl k navijáku, aby spustil řetěz, zkřivila se mu při tom tvář, už několik měsíců ho bolela záda. Nechtěl jít k lékaři, k „felčarovi“, jak říkal, věřil jen bylinným odvarům své matky. Byl o něco
mladší než Alice, pracoval od šestnácti let. „Ne jako ty, advokátko,“ povzdychl si pokaždé.
Trvalo dlouho, než si ohromného, mlčenlivého chlapa, který se na ostrově narodil a nikdy z něj neodešel, získala. K „platejzům“, jak říkal lufťákům, přistupoval odměřeně, ale Alice byla díky svému předkovi na hřbitově výjimka.
„Tak co, jedeš od toho svýho soudu?“
Léon znal Alicin svět jen z filmů, které viděl v televizi. Podle něj to byl svět „kašparů v hábitech“, kteří se vozí po chudácích místo po boháčích a imigrantech. Ale rád poslouchal, když mu vyprávěla různé historky. Stavoval se u ní, když měl cestu kolem, ona ho bavila a tím si ho získala.
„Brzy se tam vracím.“
„Obhajovat zas nějakýho hajzla?“
„Ne, tentokrát jednu děvku.“
Léon ohromeně zíral, jak Alice nasedá na kolo.
Obešla dům, aby se ujistila, že je všechno v pořádku. Vítr uvolnil pár kamenů v zídce, vrátila je na místo, a z hřebíku v rámu okna vzala klíč. Sousedka jí tu nechala vajíčka a salát ze zahrádky,