„Je to skoro jako spaní pod širákem,“ přisvědčila Alice.
Isla se zakřenila. „A nejlepší na tom všem je, že se můžeme tulit k těmhle dvěma!“
Převlékly se do pyžam a Isla se zavrtala do spacáku vedle svých kamarádek. Alice na sobě měla župan ve stylu kimona posetý nádhernými kočičími motivy.
Isla zalapala po dechu. „Vůbec jsem se tě nezeptala na Japonsko!“ řekla Alici a zahanbením jí zrudly tváře. Byla tak zaneprázdněná kočkami a svými obavami ohledně Sama a školy, o babičce a panu
Evansovi nemluvě, že úplně zapomněla na Alicin výlet. „Musíš mi povědět úplně všechno!“
„Bylo to boží!“ odvětila Alice.
Vyndala pár fotografií, které si s sebou přinesla. Vyfotila tolik lidí a tolik úchvatných
věcí, včetně hračkářství, které mělo spoustu opravdu cool vypadajících hraček, a nádherného chrámu se střechou vyrobenou z bambusu.
„Bydleli jsme v bytě u prarodičů v Shinjuku – to je v Tokiu – a jednou nás vzali sem.“ Alice ukázala Isle další fotku.
„Tuhle budeš zbožňovat, Islo.“
„Kavárna?“ podivila se Isla.
„Ne ledajaká kavárna,“ odpověděla Alice a podala jí několik dalších fotografií.
„Pozorně si ji prohlédni.“
Isla se ostře nadechla. Zprvu to vypadalo
jako obyčejná kavárna. Hosté posedávali, jedli zákusky a pili čaj, ale pak si všimla, že všichni jsou obklopení kočkami. Některé pospávaly ve svých pelíšcích, jiné byly uvelebené na klínech hostů a užívaly si spoustu péče a pozornosti.
Kočka na zemi si mezi packami převalovala
vlněné klubíčko, zatímco ostatní se pokoušely vylézt na škrabadlo.
„Je to kočičí kavárna,“ vysvětlila Alice.
„V Japonsku je to hit. Jsou ideální pro lidi, kteří milují kočky, ale nemohou mít svou vlastní. Jako já!“ zazubila se.
