rozhodování u zvláště zranitelných skupin
příjmení po otci. Partneři nevědí, jak postupovat ohledně změny příjmení. Otec miminka zařizuje pohřeb, bojí se, že do pohřbu změnu příjmení nestihnou. Rodina se na Dítě v srdci obrací ve čtvrtek, tedy mimo úřední dny. Po domluvě s rodinou byla kontaktována matrika příslušného úřadu, kde bylo sděleno, že zápisy do matriční knihy musí být vedeny chronologicky podle data a času narození dětí. Není tedy možné zmiňovanou změnu udělat přednostně. Přislíbili ale, že v pondělí následujícího týdne se rodiče mohou dostavit k uznání otcovství, a v matriční knize tak bude uvedeno požadované příjmení zemřelé dcery. Otec miminka kontaktoval pohřební službu v místě bydliště, tam ale na změnu příjmení čekat nechtěli. Urna má být označena jménem, které je na Listu o prohlídce zemřelého. V jiné pohřební službě, ve městě asi 40 km vzdáleném, bylo zjištěno, že dnes stačí poslat písemnou žádost o převoz těla zemřelého miminka a po změně příjmení na matrice teprve rodiče přijdou ke sjednání pohřbu.
5.3.6 Maminka po ztrátě jednoho z dvojčat – chlapci narození ve 24.tt, jeden syn přežil, druhý zemřel po třech týdnech
Na Dítě v srdci se obrátila klientka s prosbou o pomoc. Před rokem porodila dvojčata ve 24.tt, jeden syn po třech týdnech zemřel. Byla psychicky na dně. Zařizování pohřbu nechala z tohoto důvodu na manželovi, ten ale v nemocnici podepsal souhlas se sociálním pohřbem. Klientku však trápí, že neví, kde jsou ostatky syna Sebastiana uloženy. Bylo domluveno, že se poradkyně pokusí místo uložení dohledat, klientka jí předala potřebné informace a osobní údaje. Poradkyně proto kontaktovala magistrát města, odbor sociálních věcí a zdravotnictví, kde bylo zjištěno, že sociální pohřby dětí zajišťuje organizace Modrá pomněnka. Předali tedy poradkyni kontakt. Ta telefonicky hovořila s pracovnicí Modré pomněnky, která sdělila, že urnu s popelem Sebastiana má stále u sebe v kanceláři. Vsyp nebo rozptyl se dosud nedělal, je v plánu na jaře, až bude hezké počasí a „hezká zelená tráva“. Bylo domluveno, že poradkyně rodině předá informace a kontakty. Pokud bude rodina chtít, může si urnu po úhradě nákladů spojených s kremací vyzvednout. Poradkyně kontaktovala klientku, sdělila jí zjištěné informace a kontakty. Klientka vyjadřuje velkou vděčnost, sděluje, že bude Modrou pomněnku určitě kontaktovat.
5.3.7 Maminka po ztrátě dcery ve 37.tt: akutní císařský řez
Perinatálnímu hospici Dítě v srdci telefonovala klientka s naléhavou prosbou o pomoc. Po ztrátě dcery se v nemocnici vyjádřila, že dceru pohřbívat nebude, souhlasila s vypravením sociálního pohřbu. Po pár dnech se jí vše rozleželo v hlavě a ráda by své rozhodnutí změnila, ale už to nebylo možné. Jednala s příslušným magistrátem města a správou hřbitova, žádala o vydání urny s popelem dcery. Na úřadě jí sdělili, že urnu vydat nemohou, protože není dědičkou po zemřelém dítěti. Podle informací ze správy hřbitova má být urna zítra uložena (či rozptýlena) na veřejném pohřebišti. Klientka předává poradkyni jména a telefonní kontakty na osoby z institucí, s nimiž v této záležitosti jednala. Téhož dne poradkyně hospice kontaktovala magistrát (příslušná pracovnice nebyla nepřítomna, proto hovořila s její kolegyní, jež sdělila, že úřad v případě sociálního pohřbu nevydá rodině urnu ani po uhrazení nákladů spo-
Etika a právo v péči o rodiny po ztrátě dítěte: perinatální ztráta a perinatální paliativní péče
jených s kremací). Jednají tak údajně na základě metodiky Ministerstva pro místní rozvoj. Tato metodika byla proto následně vyhledána a bylo zjištěno, že je v ní jasně uvedeno, že po uhrazení nákladů má rodina na vydání urny nárok. Na správě hřbitova bylo zjištěno, že urna je „papírově“ už více než týden uložena. Fyzicky je ale stále v kanceláři správy hřbitova. Pracovnice potvrzuje, že s klientkou jednala. Poradkyně požádala o to, aby zítra urna uložena/rozptýlena nebyla. Správa hřbitova by s předáním urny klientce neměla problém, ale záleží na rozhodnutí magistrátu. Opětovně jednáno s magistrátem, s nímž se přela o výklad metodiky Ministerstva pro místní rozvoj. Poradkyně hospice dokonce té pracovnici poslala citaci, ze které jasně vyplývá, že rodina má na vydání urny po uhrazení nákladů nárok.
5.3.8 Rodiče po nečekané ztrátě syna – úmrtí po porodu
Poradkyně hospice Dítě v srdci měla rozhovor s klientem po ztrátě syna v jedné fakultní nemocnici, porod chlapce proběhl ve 40.tt. Očekával se „normální“ porod, nic předem nenaznačovalo, že je něco špatně. Vše bylo v pořádku, s partnerkou „nastupovali k porodu zdravého donošeného chlapce“. Během porodu došlo k náhlým komplikacím, chlapec se narodil mrtvý. Následovala neúspěšná resuscitace. Otec chlapce byl psychicky zdrcen. Memorybox v nemocnici nedostali, pro všechny to byla neočekávaná událost, rodiče vše odmítli, po šesti hodinách podepsali revers a odešli z nemocnice.
Pracovnice hospice tak poskytla podporu při sjednání rozloučení, psychickou podporu, podala základní informace a sociální poradenství (mateřská, pohřebné).
Došlo k ukázce a použití memoryboxu. Doprovodila rodinu do pohřební služby k vypravení miminka do rakve. V pohřební službě přítomni rodiče miminka i babička (matka otce dítěte).
Mluvili o tom, zda již dořešili zkrácení mateřské dovolené a pohřebné. Jak je na tom? Jak se cítí? Chtějí žádat o pohřebné, nevědí, co je pro to třeba udělat. Bylo proto poskytnuto sociální poradenství (co doložit, kam odevzdat žádost, výše dávky atd.), předán tiskopis žádosti. Maminka mluvila se zaměstnavatelem a chtěla by se do práce vrátit po šestinedělí. V září by ráda ukončila mateřskou. Děkují za podporu a pomoc. Když bude rodina potřebovat, znovu bude hospic kontaktovat.
5.3.9 Právní komentář
Právo na vydání plodu k pohřbení
Již od novely zákona o pohřebnictví v roce 2017 existuje zákonná povinnost poskytovatelů zdravotních služeb vydat k pohřbení i tzv. jiné lidské pozůstatky, a to na základě žádosti některé z osob uvedených v § 114 občanského zákoníku. Tuto povinnost zakotvuje § 5a odst. 1 písm. b) zákona o pohřebnictví. Ust. § 5a zákona o pohřebnictví stanoví, že poskytovatel zdravotních služeb, v jehož zdravotnickém zařízení došlo k potratu nebo ukončení těhotenství na žádost ženy nebo ze zdravotních důvodů, je povinen: a) zajistit uložení jiných lidských pozůstatků pro účely jejich pohřbení po dobu 96 hodin od potratu nebo ukončení těhotenství,
rozhodování u zvláště zranitelných skupin
b) vydat jiné lidské pozůstatky k pohřbení s identifikací jiných lidských pozůstatků na základě žádosti osoby uvedené v § 114 odst. 1 občanského zákoníku ve lhůtě podle písmene a).
Pokud ve stanovené lhůtě nepožádá žádná z osob uvedených v § 114 odst. 1 občanského zákoníku o vydání jiných lidských pozůstatků k pohřbení, poskytovatel zdravotních služeb uvedený s nimi naloží v souladu se zákonem o zdravotních službách. Jiné lidské pozůstatky definuje § 2 písm. b) zákona o pohřebnictví. Ten říká, že jinými lidskými pozůstatky jsou plod po potratu, včetně biologických zbytků potratu, není-li možné je od plodu oddělit, a plod po umělém přerušení těhotenství.
Plodem po potratu § 82 odst. 2 zákona o zdravotních službách se rozumí plod, který po úplném vypuzení nebo vynětí z matčina těla neprojevuje ani jednu ze známek života a jeho porodní hmotnost je nižší než 500 g. Pokud hmotnost nelze zjistit, pak se o plod po potratu jedná v případě, kdy je těhotenství kratší než 22 týdnů. Ve smyslu zákona o zdravotních službách a občanského zákoníku se 22 týdny trvání těhotenství rozumí 22 dokončených týdnů. Dle § 605 odst. 2 občanského zákoníku totiž platí, že konec doby určené podle týdnů připadá na den, který se pojmenováním shoduje se dnem, na který připadá skutečnost, od níž se doba počítá.
Na základě logického argumentu per eliminationem se plod, který nespadá pod definici vymezenou § 82 odst. 2 zákona o zdravotních službách, označuje za mrtvě narozené dítě. To znamená, v případě fetálního úmrtí plodu s hmotností do 499 g se plod označuje jako plod po potratu, v případě fetálního úmrtí plodu s hmotností 500 g a vyšší se plod označuje za mrtvě narozené dítě.
Pokud žena před porodem podstoupí umělé přerušení těhotenství, pak vyňatý/ vypuzený plod je plodem po umělém přerušení těhotenství. Tuto terminologii používá zákon o zdravotních službách, zákon o umělém přerušení těhotenství i zákon o pohřebnictví.
Ust. § 114 občanského zákoníku dále říká, že pokud zemřelý člověk nezanechá výslovné rozhodnutí o tom, jak má být pohřben, rozhodne o jeho pohřbu manžel zemřelého, není-li ho, jeho děti, není-li jich, rodiče, není-li těchto, sourozenci nebo není-li ani sourozenců, jiné osoby blízké. O způsobu pohřbení plodů po potratu a plodů po umělém přerušení těhotenství mají tedy primárně rozhodnout rodiče. Teprve pokud rodičů není, nastupují na jejich místo další osoby, tedy sourozenci, prarodiče atd., kteří mohou požádat o vydání pozůstatků k pohřbení. Pokud rodiče rozhodnou tak, že si pohřeb nepřejí, je třeba jejich rozhodnutí respektovat. Jsou to totiž právě oni, kdo o způsobu pohřbení mají rozhodnout přednostně před dalšími blízkými.
Tato interpretace § 114 občanského zákoníku koresponduje s účelem novely zákona o pohřebnictví podrobněji vysvětleným v důvodové zprávě, která uvádí: „K tomu se nově stanoví zákonná lhůta 96 hodin, během níž budou mít rodiče právo rozhodnout, zda požádají o vydání těla jejich samovolně potraceného dítěte nebo dítěte, jehož život byl v průběhu těhotenství ze zdravotních důvodů ukončen, k pohřbení. Po jejím marném uplynutí bude možné s těmito plody zacházet jako s anatomicko-patologickým odpadem, ovšem s nově navrženým způsobem – hromadným zpopelněním plodů v krematoriu bez přítomnosti jiného zdravotnického odpadu. Návrh respektuje právo volby rodičů, kteří by chtěli pohřbít svého potomka v rané fázi vývoje, ale poskytovatel zdravotních služeb jim vydání plodu po potratu odmítl s tvrzením, že takový postup by při váze plodu menší než 500 g neměl oporu v zákoně nebo že se od chvíle potracení jedná