11. KAPITOLA
KDYŽ JSME DORAZILI, otevřela jsem oči, abych zahlédla úkryt Hadonošů, ale pak se mi zrak rozostřil. Jakmile kouzlo opadlo, podlomila se mi kolena, klopýtla jsem a nekoordino vaně se řítila kupředu. Hlavou se mi prohnaly všechny poučky, které mi Kaden předal o padání, takže jsem se chystala ladně přistát na zemi, ale nedopadla jsem. Kolem pasu mě chytil pár mohutných, silných paží, a zastavil tak můj rychlý kolaps. A pak mě ty paže přitiskly ke svalnaté hrudi. Zalapala jsem po dechu, všechno se se mnou pořád točilo a já se vděčně poddala Kade nově náruči.
S tichým ochranitelským zavrčením si mě k sobě přitáhl blíž. „To bylo nezodpovědné.“
„Ne, bylo to nutné, abychom zachránili naše lidi,“ řekla jsem s lehkým úsměvem. Muselo to zabrat, jinak by na mě nebyl tolik naštvaný. Vychutnávala jsem si dotek jeho těla na mém, vychut návala jsem si Kadena z masa a kostí a skutečného. Sepjala jsem za jeho krkem ruce a přitulila se k němu. „Myslela jsem, že jsem o tebe přišla.“
Pevně mě sevřel kolem pasu. „Je načase, abys mi konečně vy světlila, co se děje.“
Ano, museli jsme toho spoustu probrat, postarat se o zraněné měnlivce a všichni jsme se potřebovali dobře vyspat. Ale nejdřív jsme si museli promluvit o našich dalších krocích a o tom, co máme v plánu.
„Povím ti to, ale je to dlouhý příběh a měli bychom si promluvit s ostatními alfami a betami. To, co vám musím říct, se týká všech.“
„Dobře, ale další novinky očekávám později… až budeme sami.“ Postavil mě na zem, a než mě pustil, ujistil se, že můžu sama stát.
Dveře alfovy chaty se otevřely a vyběhla Stella. Shromáždilo se kolem nás několik dalších měnlivců ze smečky Hadonoše, kteří se při příchodu nových lidí vyhrnuli ze svých chatek.
Stella se zastavila a oči jí zářily. Když si prohlédla, jak na tom všichni jsou, zamračila se a pak se otočila k nám. „Co se stalo?“
Přistoupila jsem k ní a objala ji, nemohla jsem si pomoct. Nedošlo mi, jak moc mi scházela, dokud nestála přede mnou. „Tolik jsi mi chyběla.“
Stella se odtáhla a tázavě se na mě podívala. „Taky jsi mi chy běla,“ řekla. „Ale uběhlo jen pár dní.“
Zavrtěla jsem hlavou. Byl to zvláštní pocit, když jsem věděla, že jsem byla pryč tak dlouho, zatímco pro ně neuplynul skoro žádný čas. „Potřebujeme vyléčit, nakrmit a ubytovat všechny tady. A já si musím s alfami a betami probrat, co se přihodilo.“
„Chápu,“ řekla a vzdálila se, aby si promluvila s ostatními členy smečky.
Kaden se otočil na Danea, který nesl Jordana. „Svaž ho a zavři ho někam, odkud neuteče.“
Když Harper a Dane odváděli Jordana, připojil se k nim Jack.
Dívala jsem se, jak odcházejí, ale nepřipadalo mi to skutečné. Po vší té době, kdy jsem Jordana vnímala jako největšího nepřítele, kterého je třeba porazit, byl naším zajatcem a Larkin mi měla po moct zbavit se našeho pouta. Brzy bude po všem.
„Prosím, vy ostatní pojďte za mnou do mé chaty,“ přikázal
Kaden a oslovil všechny, kteří se s námi vrátili ze setkání.
Někteří z nich se začali přesouvat dovnitř, ale než jsme se k nim stihli připojit, přiběhl k nám Clayton. Tvářil se ustaraně, byl starostí skoro až bez sebe. Doběhl k nám a tiše promluvil na Kadena. „Máme problém.“
„O co jde?“ zeptal se Kaden.
Všichni poblíž mohli slyšet, o čem se ti dva baví, ale aspoň předstírali, že Kadenovi a Claytonovi dopřávají chvilku soukromí. Nicméně jsem si všimla, že alfa vůdci smeček Ryb a Vah postávají venku. Nejspíš čekali, jestli se tenhle nový problém týká i jich.
„Tanner odešel zhruba ve stejnou dobu jako vy na setkání během zatmění Slunce,“ oznámil Clayton a svraštil obočí. „Ještě se nevrátil a vzal s sebou malou skupinu Hadonošů. Jeden další měnlivec, který tu zůstal, tvrdí, že šli za Slunečními čaroděj kami. Prý si je tím jistý.“
„Tanner nás prozradil Slunečním čarodějkám?“ Kaden hluboce zavrčel a já cítila, jak z něj sálá napětí. Byl vytočený, a právem.
Jestli to Tanner opravdu učinil, odsoudil k smrti hromadu měn livců, včetně členů vlastní smečky.
[ 100 ]