„Jájenomstrantohotancování.Jakjsteráčilminulenaznačovat,“ soukalazesebeNicol.
„Nóóó!“ohodnotiljejívýkonhrabě.Rukoujínaznačil,aťnaněho počká a došel až ke dveřím hostince, které otevřel a zavolal hostinskou.
Hostinskápřišlaažzamalouchvilku.Škubalahusu,cožsedalo doceladobřepoznatztoho,žemělanazástěřeještězbytekpeří.
Hrabě ukázal rukou na Nicol. „Máme tu jednoho zájemce otanec.“
Teprve teď se Nicol odlepila ode zdi a vyrazila směrem khostinské.
Hostinskáseútrpněpodívalanejprvenahraběte,paknaNicol. „Takběždál,“popohnalajidovnitřachystalasejítzaní.
Hrabějivšakzastavil.„Jestlimátenějakéšaty,kterébyjípadly,tak jíjidejte.Zaplatímto.“
Hostinskákývlahlavouazmizelavevnitř.
HraběsizamnulruceašeldostájeproPierra.
Tensedělvedlesvéhokoněnaseněamlčel.Zřejměmujižvše řekl.
Hraběhopřivolalpohybemrukyksobě.„Sehnaljsempartnerku protanec.Jistětobudelepší,nežkdyžjsmetančilispolu.Mělbysse jítupravitdosvéhopokoje.“
Ihraběsestavilvesvémpokojiproloutnu.Zatímcovlokálečekal naobahlavníaktéry,snažilsejinaladit.
PrvnípřišelPierreaposadilseprotihraběti.Pobaveněsledoval jehopočínání.
Kdyžsehrabědomníval,žemánaladěno,hrábldostrun.Nutno ovšemdodat,žebylzjevnělepšíhráčnatrubku.To,covyloudil zloutny,vyděsiloijehosamotného,atakkdyžsevedveříchobjevila iNicol,schovalloutnuradšizazáda,pakpodstůlatamjižzůstala.
Uznal,žebezhudbytobudelepší.
Nicolbylaovšemnaprostoúžasná.Stálateďskorovestředulokálu rovnájakosvíceatajemněseusmívala.Šaty,kteréjídalahostinská, bylyvpodstatěběžné,jakénosívenkovanky.Modráblůzasbílým límcemačernásukně,Oprotitěm,comělanasoběpředtím,tobyl ovšempřepych.Kroměokouzlujícíhoúsměvujizdobilještěvelký žlutýkvět,kterýjíhostinskávpletladovlasů.
HraběúžasemoněmělaPierrezčervenal.
Prvníseprobralhrabě.„Nuže,můžemepřistoupitkvýucetance,“ proneslslavnostněazačaliniciativnědávatstranoustoly.
Pierremutentokrátnepomohlanitrochu.Bylplnězaměstnán pohledemnaNicol.
Hrabě to chápal. Když byl suvolněním tanečního „parketu“ hotov,vyzvaloba,abykněmupřistoupili.
„Pánpravourukunahoru,dámalevou,“řeklzkušenýmhlasem sgráciímatadorakrálovskéhodvora.
Nicoltoihnedprovedlaslehkostíažnevídanouapřitomseani na vteřinku nezahihňala, jak bylo vpodobných situacích jejím zvykem.Takvážnětobrala.
OněcohůřnatombylPierre,kterémusehruběpletlystrany,a taknejprvezvedllevouateprvepotompravouruku.
Hrabědál,krůčekpokrůčku,vysvětlovaltanečnífiguryaobažáci jeprovádělidopuntíkupřesně.ZatímcoNicolbylaodzačátkuladnost apůvabsám,takPierrebylzprvuneohrabaněprkenný.Jakšelovšem časiondostávalrytmusdokrveajehopohybysezestrnulétrhavosti postupně měnily vplynulou šarmantnost. Obzvláště figuru, kdy NicolsehluboceukláníaPierrejípřitomlehcenahlížízavýstřih, dovedliknaprostédokonalosti.
Uteklodopoledne,obědiodpoledneapřiblížilsevečer.Nikdo znichovšemnejevilžádnéviditelnéznámkyúnavy.Všichnitřise dokonalebaviliaNicolnynístřídavětančilasPierremihrabětem.
Nakonectomuselhraběsámukončit.PožádalPierra,abysena chvílivzdálildosvéhopokoje.
„Bylajsiskvělá,Nicol.Překvapilajsimne,“řekluznale,jakmilese spoluocitlisami.
Nicolcudněsklonilazrak.„Jsemráda,žejesemnoupanhrabě spokojen.“
„Toano.Opravdujsem,“přitakalhrabě.„Tyšatysimůžešnechat.“
„Jůůůů,“vypísklaazačalasišatynasoběprohlížet,jakobyjeprávě teďvidělapoprvé.Přitomsezačalasamatočitvkruhuuprostředsálu. Hrabějísezřejmýmzalíbenímpozoroval.Teprvekdyžpřestala, přistoupilkníadorukyjívtisklminci.„Tomášještěnavrchzatu námahu.“
Nicolbypřekvapenímjistěvyvalilaoči,kdybyjejižneměladávno venkupodarováníšatů.Věděla,coseslušíapatří,atakpolíbilahraběti ruku.
Nebránilse.
100