auto prohnalo kalužemi na nádvoří. „Proč jsi ho koupil?“
„Otec mě jako dítě občas brával na túry do okolních hor. Hrad byl celé roky opuštěný a společně jsme ho prozkoumávali. Po rozvodu jsem potřeboval nějaký projekt a taky úkryt,“ přiznal.
„Všichni, včetně realitního agenta, který se ho snažil už několik let marně prodat, mě varovali, že to bude díra na peníze. Velká část restaurátorských prací byla dokončena. Je tu asi čtyřicet pokojů, ale kromě pár stálých zaměstnanců jsem jediný, kdo sem jezdí. Odlehlá poloha mi zajišťuje soukromí před zvědavými novináři.“
Ivy vystoupila z auta. Přestalo sice pršet, ale hrad stále připomínal zapovězenou pevnost. Rafa vynesl Bertieho autosedačku po schodech a Ivy ho pomalu následovala. Když slyšela o jeho nevydařeném manželství, a jak Tiffany zradila Rafovu důvěru, pochopila, proč kolem sebe vybudoval vysokou hradbu. Zabolelo ji u srdce. Udělala správně, když Bertieho vzala na místo, které vypadalo stejně pochmurně jako jeho majitel?
Vedle vchodových dveří stál malý olivovník v terakotovém květináči. Ivyinu pozornost upoutal náhlý pohyb a zajíkla se, když na stříbřitě zelených listech zahlédla oranžového motýla. Otevíral a zavíral svá jemná křídla a nakonec vzlétl směrem k modrému kousku oblohy, kde se rozestoupily bouřkové mraky.
Ivy se zhluboka nadechla a nechala se prostoupit pocitem klidu. Sbohem, Gemmo, rozloučila se v duchu. Motýl sice odletěl, ale byla si jistá, že zůstává někde poblíž. Vešla za Rafou do hradu a příjemně ji překvapilo, že interiér je mnohem přívětivější než první dojem z venkovních oprýskaných zdí. Přivítal je komorník a provedl je rozlehlou vstupní halou do obývacího pokoje, kde v krbu plápolal oheň.
„Arturo zatápí s prvním šedivým mrakem. Tady v horách bývá chladněji než v Římě.“
NeNí to pravda, ale…
„Myslela jsem, že místnosti budou tmavé a ponuré, ale světlé stěny a barevné koberce dodávají hradu útulnou atmosféru.“ Ivy se cítila mnohem šťastnější, jakmile ji Rafa provedl kolem. Všechny pokoje byly zařízené v tlumených odstínech a nábytek tvořila vkusná směsice starožitností a moderních kousků. „Líbí se mi, jak je to nepředvídatelné a jedinečné. Máš ten hrad opravdu rád, že?“ Všimla si, že se po příjezdu okamžitě uvolnil.
Věnoval jí jeden ze svých vzácných úsměvů, díky němuž vypadal bezstarostně. Takhle nějak si ho představovala předtím, než zahořkl strašlivou zradou bývalé ženy a stal se nedůvěřivým. „Všichni mi spílali, že jsem se zbláznil, když jsem koupil polorozpadlý zámek, ale já mám výzvy rád. Rekonstrukce ale stále probíhá.“ Zaváhal. „Pokud chceš, můžu ti ukázat plány nedokončených místností.“
Ivy nedokázala odvrátit zrak od Rafova spalujícího pohledu. Když se s ním setkala poprvé – bylo až k neuvěření, že uběhlo teprve pár dnů, co vtrhla do zasedací místnosti – z jeho očí doslova mrazilo. Ale právě teď v nich doutnal žár a zahřálo ji u srdce, když si vybavila jeho slova o tom, že si přeje podílet se na péči o Bertieho. Nadzvedla koutky a poprvé od Gemminy smrti měla pocit, že se pořádně usmála. „Moc ráda si tvoje nápady prohlédnu.“
„Výborně.“ Z Rafova dalšího úsměvu se jí rozbušilo srdce a nedokázala si vysvětlit, proč má pocit, jako by se po dlouhé cestě vrátila domů.
Rafa měl v úmyslu přes týden pobývat v Římě a o víkendech se vracet na hrad, aby mohl předstírat zasnoubení s Ivy. Ale jak se týden s týdnem sešel, zjistil, že většinu času tráví v hradní pracovně a do sídla Vieri Azioni dojíždí, jen když je to nezbytně nutné.
Svědomí ho nabádalo, že nemůže Bertieho jen tak ignorovat, když existuje velká pravděpodobnost, že je
jeho nevlastní bratr a mají stejnou krev. Větší starosti mu dělala Ivyina přítomnost, kterou si uvědomoval každou buňkou v těle. Předpokládal, že si jí v rozlehlém hradě sotva všimne, ale mýlil se.
Každé ráno spolu snídali a nemohl se schovávat za novinami, když si s ním povídala o knize, kterou právě četla, nebo o filmu, který shlédli předchozí večer. Měla veselou povahu a doslova okouzlila všechny zaměstnance. Hrad byl díky Ivy tak nějak rozzářenější.
Poslední čtyři dny a noci pobýval v Římě, aby dokončil obchodní dohodu. Frustrovalo ho, jak moc na Ivy myslel. A teď se mu zrychlil tep v očekávání, že ji zase uvidí. Helikoptéra klesla nízko nad stromy a o chvíli později se objevil hrad. V odpoledním slunci vypadala budova méně jako pevnost, i když stále zůstávala velmi netradičním domovem, připustil Rafa. Nechápal, proč je Castello Dei Sogni jediným místem, kde se cítí jako doma . Možná proto, že zřícenina potřebovala zachránit, stejně jako on. Našli jeden druhého.
Legenda o postavení hradu mu připomněla, proč už nechce riskovat otevřít své srdce. Žena, dítě a vlastní rodina – myslel si, že to všechno má, dokud se mu život nezhroutil. Tiffany z něj udělala blázna a odloučení od Loly ho málem zničilo. Chybělo mu být otcem, ale rozhodl se, že už žádné další dítě mít nebude, protože mu přece nemůže chybět, co nemá. Z toho vyplývalo, že když se nikdy nezamiluje, nemůže mu to ublížit.
Když přistáli, zvedl kufřík a složku se vzorky tapet, které chtěl Ivy ukázat. Jeho plány na rekonstrukci knihovny ji nadchly a většinu večerů probírali další nápady na různé místnosti, které ještě čekaly na rekonstrukci. Rafa by si mohl najmout interiérového designéra, ale zdráhal se nechat někoho cizího, aby se mu toulal po hradě. A došlo mu, že nepovažuje Ivy za nikoho cizího, přestože ji zná necelý měsíc.
Vešel do hradu a málem šlápl do misky s mlékem,