„Předpokládám že ne… takový drahoušek. Velmi
mladá, jistě, a naprosto bezradná bez podpory svého manžela. Ach, tady jde plukovník McCaffery. Slíbil mi, že si spolu zahrajeme karty a já se na ten mimořádný souboj velmi těším.“
Nick hádal, že plukovníkovi je přinejmenším šedesát let. Byl to vdovec a podle všeho velmi zámožný muž. A tato dáma na něho chtěla při kartách pochopitelně svůdně pomrkávat svými dlouhými řasami.
„Přiznávám, že se zdráhám vás plukovníkovi přenechat,“ pravil Nick. „Ale doufám, že mi dopřejete to potěšení, abych vás směl doprovodit domů?“
Na okamžik zapochyboval, zda nepostupuje příliš rychle, paní Sweetingová však ně něj vrhla laškovný pohled a řekla: „Jste tak galantní, Nicholasi. Uvítám, že budu v tak bezpečných… rukou.“ Její hlas připomínal dotek teplého prstu klouzajícího dolů po jeho páteři. „Takže mě vyzvednete řekněme ve dvě hodiny?“
Nick přikývl a paní Sweetingová odplula s plukovníkem. Nick by přísahal, že se jeho hruď v tu chvíli samou pýchou nadula o několik palců.
Až dosud vše vycházelo podle plánu… ačkoli musel zabít několik hodin do chvíle, kdy bude dáma ochotna odjet, a navíc zůstat naprosto střízlivý. Zdálo se, že se mu otevírá cesta do jejího budoáru. Jak se opět dostane ven, to byla jiná otázka.
V tu chvíli dveřník ohlásil hraběte Chalfonta.
„Co ten tady k čertu…“
Nick si uvědomil, že kleje nahlas, a nějaký muž stojící poblíž dodal: „Vskutku, sire. Nemohu si vzpomenout, kdy naposledy hrabě Chalfont navštívil něco tak frivolního, jako je dnešní ples. Nepřekvapilo by mě, kdyby přišel se zvonkem, biblí a svíčkou,
Zloděj a vévodkyně
aby z nás vyhnal všechny naše hříchy.“ Ušklíbl se, zjevně pobaven představou, jak se bude nechvalně proslulý puritán Chalfont pohybovat uprostřed tohoto společenského reje.
Nick neměl možnost kolem Chalfonta nepozorovaně proklouznout. Dosáhl už téměř mistrovství v tom, jak se tomuto muži vyhýbat, ale nyní se s ním ocitl v jedné místnosti, a právě v tu nejméně vhodnou chvíli. Alespoň mohl najít útočiště v karetním salonku, pokud se pochopitelně Chalfont nerozhodne procházet mezi stolky a poučovat hráče o ďábelském zlu hazardu.
Utěšoval se tím, že to není ani tak útěk jako spíš strategický ústup. Našel prázdný stolek v koutě a začal si vykládat pasiáns.
„Co máš v plánu, Pascoe?“
Lord Jon Brough, syn hostitelky, vklouzl na protější židli.
„Číhám,“ odsekl Nick. Jon byl jedním z mála lidí, kteří věděli, kdo Nick ve skutečnosti je. „Všiml sis, kdo právě přišel?“ pokračoval. „Tvůj velevážený pan otec,“ ušklíbl se Jon. „Co tady k čertu pohledává?“
„To bych také rád věděl. Zahrajeme si?“
Posbíral karty a začal je míchat.
„Proč ne? Ale jen o šilinky. Rozhodl jsem se, že budu šetřit.“
Jon a šetřit? usmál se Nick v duchu. Leda tak ve snu. Rozdal karty a prohlížel si svůj list.
„Myslíš, že Chalfont hledá novou manželku?“ zeptal se Jon.
Nick odhodil kartu. „To si nemyslím. Pokud ovšem nemá v úmyslu se mě zbavit a nahradit mě nějakým jiným, pro něho přijatelnějším dědicem. Myslím, že svěží, mladá žena by mu mohla dát dalšího
syna a pak by mohl uvažovat o tom, že mě konečně vydědí.“
„Zjevně se tím nijak netrápíš,“ podotkl Jon a odhodil dvě karty.
„Přestal jsem se trápit ve chvíli, kdy jsem po týdnu opustil studia v Cambridge. Protloukal jsem se všelijak, než jsem si za dědictví po matce koupil důstojnickou hodnost a odešel bojovat do války. Lituji jedině, že jsem nebyl svědkem toho, jak na tu novinu reagoval.“
„Stálo by za to ho vidět,“ souhlasil Jon. „Ale muselo mu to neustále vrtat hlavou… vždyť očekával, že se staneš duchovním.“
„Ne, on jen zjistil, co bych nenáviděl nejvíc, a nařídil mi to dělat. Jenže se mýlil, když byl přesvědčen, že splním, co mi přikázal. Tak budeš hrát, nebo tady budeš jen tak sedět s kartami v ruce?“
Jon zvedl hlavu. „Hrát. A chápu, co mi naznačuješ. Mluvit o Chalfontovi stačí, aby kdokoli propadl trudnomyslnosti.“
Nick si řekl, že se musí soustředit, aby tuto partii vyhrál. Nespouštěl přitom zrak s paní Sweetingové a současně uvažoval, jak urovnat vztahy s vévodkyní.
Aby toho všeho dosáhl, musí se především vzchopit. Přemýšlet o muži, jehož nesnášel… o muži, který předčasně přivedl jeho matku do hrobu a jeho laskavého staršího bratra šikanoval tak, že… to by mu jen zastřelo jasný úsudek.
Ulehčil příteli od několika guinejí, a poté se za ním loudal ke dveřím karetního salonku, když mu Jon oznámil, že má na další řadu tanců partnerku.
„Rád bych tě požádal o laskavost,“ vyhrkl Nick. „Pokud se cítíš na to, abys porušil veřejný pořádek.“
„To zní zábavně,“ ušklíbl se Jon. „Pověz, co potřebuješ.“