nebyla jistá ani přítomností nočního stolku, ale slíbila, že se podívá na fotky a zavolá. Sebastian chvíli zvažoval, jestli jí má říct o šálcích od kávy, ale nakonec to zavrhl. Nějakou dobu po téhle stopě půjde sám. Místo toho se raději zeptal, jestli nějak pokročili s číselnou kombinací, a dozvěděl se, že ne. Ursula mu sdělila, že se uvidí na poradě zítra v půl deváté ráno, a zavěsila. Chystal se zastrčit telefon zpátky do kapsy, ale pak si vzpomněl na zmeškané hovory.
Všechny tři z jednoho — neznámého — čísla.
Někdo se ho doopravdy hodně snaží sehnat.
V běžných případech na neznámá čísla zpátky nevolal. Stejně to skoro vždycky byl někdo, kdo mu chtěl něco prodat. Tentokrát je však situace jiná. Mají vraha, který ho vyzývá na souboj, komunikuje s ním. Tohle nemůže ignorovat. Zavolal proto zpátky.
„Haló? Tady Cathy,“ ozvalo se anglicky po dvou zazvoněních.
„Zdravím, tady Sebastian Bergman. Vy jste mi volala?“
„Ano, děkuju, že se ozýváte. Omlouvám se, že jsem vás tak naháněla.“ Její hlas zněl mladě. Mluvila rychle, téměř nutkavě. „Vy jste se znal s mým tátou Timem Cunninghamem, viďte?“
„Ano… Proč?“ To je ale náhoda. Zrovna dnes dopoledne si na Tima po delší době vzpomněl a najednou volá jeho dcera. Z jejího hlasu bylo znát, že se něco přihodilo.
„Včera zemřel,“ ke konci věty se trochu zajíkla a Sebastian slyšel, že přemáhá pláč.
„To je mi líto. Měl jsem Tima rád.“
Co jiného na to říct. S takovým rozhovorem ani trochu nepočítal. A vlastně na něj ani neměl čas.
„Nemohli bychom se sejít? Taťka hrozně stál o to, abychom se potkali,“ ozvalo se prosebně. „Sice nevím proč, ale bylo to pro něj důležité,“ pokračovala dívka.
„Mám teď opravdu hodně práce. Co takhle někdy později?“ navrhl a snažil se celou věc zahrát do autu a nepůsobit přitom moc příkře. Ne že by nerozuměl tomu, že je Timova dcera v šoku… Zarazil se.
Dcera?
Tim se o dceři nikdy nezmínil.
Jen o synovi, Frankovi, který zemřel při tsunami. Právě proto za ním Tim přišel. Měli podobné zkušenosti. Ale o dceři se nezmínil nikdy ani slovem. Začínal si připadat zmatený a nesvůj. Kdo je ta žena v telefonu, která ho tak úpěnlivě prosí o schůzku?
„Já za několik dní odjíždím ze Švédska, takže se musíme potkat teď. Prosím vás. Je to pro mě důležité,“ naléhala.
„A mluvíme oba o stejném Timu Cunninghamovi?“ zeptal se Sebastian.
„Protože ten Tim, kterého jsem znal, žádnou dceru neměl, pokud vím.“
Na druhém konci linky zavládlo na několik vteřin ticho.
„Jak to myslíte?“
„Každopádně o vás nikdy nemluvil,“ řekl otevřeně a snažil se, aby to nevyznělo příliš tvrdě. Nechtěl ji ještě víc rozrušit. „Tak si jen říkám, jestli se tu bavíme o stejném člověku.“
Zaslechl, jak se dívka zhluboka nadechla.
„Jste psycholog a můj táta, Tim Cunningham, byl několikrát u vás doma v ulici Grev Magnigatan. Když jste se měli vidět naposledy, tak jste sezení zrušil, několikrát. Můžu se podívat do diáře a přesně vám říct datum, kdy u vás byl.“
To zní jako jeho klient. Jeho Tim. Ale Sebastianovi to celé nešlo do hlavy. Vůbec. Tim o žádné dceři nikdy nemluvil.
„Můžu u vás být za dvacet minut,“ pokračovala Cathy. Zjevně holka, co se jen tak nevzdává.
„Budu doma za půl hodiny. Tak se uvidíme,“ zaslechl sám sebe říkat. Zavěsil. Jako už tolikrát předtím ho přemohla
Cathy zazvonila krátce poté, co přišel domů. Vypadala ještě mladší, než jak působil její hlas. Bude jí lehce přes dvacet, odhadoval Sebastian, když ji pozval dovnitř. Světlé vlasy po ramena měla stažené do ohonu. Byla jen o pár centimetrů menší než on. Oblečení bylo nejspíš značkové. Rozhodně vypadalo draze. Když si odložila, bez vyzvání mu ukázala průkaz totožnosti a fotku, na které byla s Timem. Aby jí uvěřil.
Byl to ten Tim Cunningham, s nímž se setkal. Chlapík, který měl nakročeno k tomu stát se jeho přítelem, ale přitom se nikdy nezmínil o dceři. Tohle by mohlo být zajímavé.
Zavedl Cathy do obývacího pokoje. Byl rád, že se u něj nedávno zastavila uklízečka. Působilo to tam čistě a úhledně. Byt dělal na první pohled dobrý dojem. Vybídl ji, aby se posadila.
„Tak povídejte,“ řekl, když se uvelebila na pohovce. Podívala se na něj trochu zarudlýma očima a přitom převracela ruce v klíně.
„Včera mi volala policie. Našli ho v průchodu nedaleko odsud. Praskla mu aorta. Zemřel na místě.“
„To je mi hrozně líto.“ Sebastian jí pohlédl do očí. Tiše přikývla.
„Podle všeho nějakou dobu věděl, že to riziko existuje. Nezmínil se vám o tom?“
„Že by mohl umřít?“
„Ano.“
„Ne, o tom jsme se vůbec nebavili.“
„Tak o čem jste se bavili?“
„Hlavně o vašem bratrovi.“
Cathy se zatvářila udiveně. Velmi udiveně. Přimhouřila oči a naklonila hlavu, jako by měla dojem, že se přeslechla nebo že něco nepochopila.
100 zvědavost. Je to hloupost? Chyba? Taky ho to mohlo napadnout dřív. Začal se rozhlížet po taxíku.